neděle 10. prosince 2017

Hluboký hrob: Dítě útesů (Viveca a Camilla Sten)


Dvanáctiletá Tuva žije na švédském ostrůvku Haro, který je obklopen spousty menších ostrůvků a útesů. Jediný způsob dopravy je tedy možný pouze lodí. Tuva tak každý den se svými spolužáky nastupuje na "školní" loď a není to pro ni nic příjemného. Nejenže se Tuva bojí okolního moře a plavba jí nedělá dobře, ale nezapadá ani mezi své spolužáky. Nevyhne se tak uštěpačným poznámkám a opovrhujícím pohledům. Tento školní den však přinese tragédii, která navždy změní Tuvin život. Celý ostrov je ponořen do hluboké mlhy a ve škole se koná orientační běh, při kterém se ztrácí Tuvin spolužák. Není však prvním člověkem, který v poslední době beze stopy zmizel.

Tuva však cítí, že se schyluje k něčemu hroznému. Pronásledují ji noční můry, začíná vídat podivná stvoření a s mořem je něco moc špatně. Jako by v něm sídlilo něco nebezpečného, co čeká jen na ní a snaží se jí dostat. Tuva se rozhodne zjisti, co se stalo jejímu spolužákovi a při hledání této odpovědi se nejvíce dozví o sobě samotné. Proč k ní promlouvají temné hlasy a co měla znamenat ta světla, která se snažila zavést jejího spolužáka do hlubokého lesa? Tuvin přerod je nastolen a už nikdy nebude tou samou dívkou, kterou byla doposud.

Na Hluboký hrob - Dítě útesů jsem se velice těšil, protože jsem v určité chvíli neviděl nic jiného, než reklamy na tuhle knihu. Anotace zněla velmi pěkně a perfektně pasovala do mého žánru knih. Po pár stránkách však přišla poměrně studená sprcha, protože se ukázalo, že kniha je napsána pro opravdu mladé čtenáře. Primárně bych jí přiřadil pro čtenáře mezi dvanáctým až patnáctým rokem, což už jsem téměř dvojnásobně překročil. Ne že by to měl být nějaký problém, ale očekával jsem něco trochu jiného.

Viveca Sten je ale zkušenou autorkou, která se primárně věnovala detektivnímu žánru a Dítě útesů je její první fantasy knihou pro mládež, kterou napsala za spolupráce se svou dcerou Camillou. Na knize se tak projevilo, že jí píše již zkušená autorka. Příběh je dobře vystavěn, postavy poměrně dobře vykresleny a je jasně vidět, že autorky věděly co dělají. V tom by problém nebyl. Jediné co mi na podobných knihách vadí je to, že v nich vystupují "děti", které se během chvíle stanou neohroženými hrdiny a dospělí jsou těmi, kteří jim sekundují. Těžko se věří tomu, že dvanáctiletá dívka vyběhne v noci z domu, otec jí za žádnou cenu nemůže dohnat, ani to moc nezkouší, a soused jí bez problému půjčí v noci svoji loď.To jsou prostě věci, které mi vadily a skřípal jsem u nich zuby.

Kromě té uvěřitelnosti ale nemám nic, co bych knize vytkl. V jistém směru chápu i tu lehkou nesmyslnost, protože když se píše pro mladší čtenáře, je primární zaujmout příběhem a některé věci prostě musí jít stranou a na uvěřitelnost se moc nehledí. Když se na knihu podívám očima svého mladšího já, tak by se mi kniha určitě líbila více a možná by patřila mezi mé oblíbené, protože mytologická stvoření, která se v příběhu vyskytují, jsem prostě v mladí hltal každým coulem. Proto si myslím, že pro mladší čtenáře jistě půjde o zábavné čtivo, které přinese i dávku toho napětí.

Dítě útesů je za mě tedy určitě dobrá kniha, ale především pro mladé čtenáře. Pokud tedy sháníte ještě nějaký knižní dárek pro svého malého čtenáře, nebo by jste naopak chtěli ze svého dítka čtenáře udělat, tak tato kniha by mohla být tou pravou, která by je mohla zabavit. Krátké kapitoly a větší styl písma navíc zaručuje to, že příběh plyne rychle a není tak problém ani těch 400 stran, které Dítě útesů má. Také jde o první díl trilogie, takže se nebojte, že by pak dítě strádalo nad dalšími příběhy. I když si po tom uzavřeném konci nedokážu představit, jakým směrem se budou další díly ubírat.


NYNĚJŠÍ HODNOCENÍ: 65%

HODNOCENÍ MÉHO MLADŠÍHO JÁ: 87%

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství OMEGA. Pokud vás tato kniha zaujala, tak jsem moc rád a zakoupit ji můžete přímo na stránkách nakladatelství OMEGA, nebo na stránkách KNIHKUPECTVÍ DOBROVSKÝ. 




středa 6. prosince 2017

Oheň srdce (Kate A. Boorman)


Oheň srdce je třetím dílem, který uzavírá trilogii Smrtná zima, jejíž první díl vyvolal mezi čtenáři rozporuplné pocity. Mně osobně se Smrtná zima líbila, a to samé platí i pro druhý díl, který nese název Temná tání. Závěrečného dílu jsem se ale stejně bál, protože mohl být skvěle uzavřen, ale taky mohl celou sérii pěkně zkazit. Rozhodl jsem se, že nebudu dlouho vyčkávat a hned co u náš Oheň srdce vyšel, jsem se do něho okamžitě pustil.

Třetí díl se otevírá tam, kde předešlý díl skončil. Posunuli jsme se jen o pár týdnů dopředu, ale nic převratného se za tu dobu nestalo. Emmelin se usídlila se svým nejlepším přítelem Tomem v Matisině vesnici, kde žijí prvotní obyvatelé. V této vesnice poznávají nejen nové lidi, ale i nový způsob života, než který znaly ze své osady. Mohlo by se zdát, že je vše idylické, kdyby se nad všemi neklenul mrak, který nese název Dominium. Dominium si totiž činí nároky na veškeré pozemky a je na Emmelin, aby Dominiu učinila nabídku, která by mohla mezi těmi dvěma odlišnými světy uzavřít dohodu.

Nejedná se o nic jiného, než o lék na krvácení, které postihuje mnoho lidí a na nějž existuje jen jediný lék, který se skrývá v určité bylině. Jak se ale ukazuje, tak lék, který prozatím užíval Matisin lid přestal účinkovat a krvácení si opět nachází nové oběti. Naše snící děvčata však mají věštecké sny, které je nepřetržitě vedou zpět k pevnosti, kde celá cesta započala a odkud pochází Emmelin. Nezbývá nic jiného, než zjistit odpovědi na všechny otázky a vydat se zpět na cestu "domů". Venku však není bezpečno a cesta rozhodně není krátká.

Jak jsem se zmínil již na začátku recenze, tak tuto sérii jsem si v celku oblíbil. Nic na tom nezměnil ani poslední díl, který se mi překvapivě líbil úplně stejně, jako předešlé dva díly. Zásluhy na tom nemá nikdo jiný, než autorka Kate A. Boorman, která jako by si vzala k srdci výhrady čtenářů, které se vztahovaly nejen na příběh, ale i na postavy a rozhodla se s tím něco udělat. Posun je rozhodně znát, a to i na stylu psaní, který lehce plyne, a to i v případech, že probíhá velice akční scéna.

Místy to však vypadá, jako kdyby autorka zbytečně chvátala. Dala si sice práci s popisem Matisiny vesnice a jejich způsobům života, ale podle mě tomu věnovala až zbytečně moc stránek. Nejvíce jsem se v tomto díle těšil na Emmelinin návrat do pevnosti, k tomu však došlo na posledních 60 stránkách a navíc jen tak mimoděk, jako by se při jejím odchodu nic nestalo. I když jsem si první část knihy hodně užíval, tak bych byl radši, kdyby se radši více věnovala návratu do pevnosti.

Knize však nechyběla akce ani napětí a dokonce mi ani nevadily moc postavy, s kterými jsem měl v předešlých dílech místy problém. Z Emmelin se stala celkem slušná hrdinka, která sice není dokonalá, ale odvaha jí tedy rozhodně nechybí. Dokonce si už ani nezpůsobuje sama bolest, aby přišla na jiné myšlenky. Tedy alespoň to nedělá tak často, jako tomu bylo u prvního dílu. Ostatní postavy se mi také líbily, i když se autorka podle mě mohla ještě trochu více ponořit do jednotlivých, vztahových linek. Jen by ještě postavy nemusely dělat ty samé chyby, jakých se dopustily v předešlém díle, ale to už bychom asi chtěli trochu moc.

Co se týče obálky, tak nemá cenu tady o ničem polemizovat, protože jak jsme zvyklí, nakladatelství Host odvedlo opět skvělou práci, a to na celé této trilogii. Obálky jsou jednoduché, krásně spolu korespondují a jakoby i souzněly s obsahem, který se v knihách skrývá. A to se nepovede u každé knihy. Prostě tady je to jasná 100% práce.

Ve výsledku jsem tedy se závěrečným dílem spokojen a vlastně jsem stejně tak spokojen i s celou touto trilogií. Není to nic, co by učinilo převrat v rámci YA literatury, ale má rozhodně co nabídnout. Vlastně do dnes nevím, do jakého časového období bych tento příběh zařadil. Mohl by se klidně odehrávat v minulosti, ale stejně tak by mohlo jít i o dystopický svět, který by se mohl odehrávat v přítomnosti. Na tom ale nezáleží. Hlavní je, že jsem si tyto knihy opravdu skvěle užil a za sebe je můžu doporučit.

HODNOCENÍ: 80%

pondělí 20. listopadu 2017

Zimní lidé (Jennifer McMahon)


Je nový rok a devatenáctiletý Ruthie se vrací se svým přítelem domů z párty. Už teď jí je jasné, že jen co přijde domů, bude mít problém se svojí matkou. Pokud se jí tedy nepodaří tiše proklouznout do domu a zamaskovat tak svůj pozdní příchod. Naštěstí se jí to podaří a tiše vklouzne do svého pokoje šťastná, že jí to prošlo. Druhý den ráno ovšem přichází nemilé překvapení. Ruthiina matka zmizela. Auto stojí před domem, její věci jsou na svém místě a navíc nechala doma samotnou Ruthiinu mladší sestru Fawn. Ruthie musí přijít na to, kam její matka zmizela, a o to více, když při hledání stop jejího zmizení najde v její ložnici tajnou skrýš pod postelí, kde nalezne podivné věci, včetně tajného deníku, který napsala jistá Sara Harrison Shayová, kde popsala to, že má návod k tomu, jak přivést mrtvé zpět mezi živé. 

V druhé časové rovině, tedy v minulosti, se přenášíme do roku 1908, kde sledujeme právě Saru Harrison Shayovou, která žije s manželem Martinem a malou dcerkou. Stejně jako příběh v současnosti, i ten v minulosti se odehrává v lednových měsících, kdy se z nebe neustále sype sníh. Rodina žije víceméně v poklidu, až na Saru, která v sobě nosí tajemství z minulosti. Následně tragicky přichází o svojí jedinou dcerku a Sara se propadá do hlubokých depresí a uzavírá se sama do sebe. Existuje však možnost, jak z novu spatřit své milované dítě a přivést ho do světa živých. Je však skutečně možné něčeho takového dosáhnout? 

Už podle popisu je znát, že tato kniha by mohla být docela zajímavá. Za sebe musím říct, že tedy opravdu je. Autorce se podařilo vytvořit příjemný thriller s mysteriózními prvky, který není vůbec těžké číst. Kniha je psána jednoduchým stylem a kapitoly jsou přehledně označeny, takže i když je vyprávěna ve dvou časových rovinách, tak nikdy nebudete mít problém s tím určit, v jakém období se zrovna nacházíte a kdo vám zrovna vypráví svůj příběh. Mimo Sary a Ruthie se ke slovu dostává totiž i Sařin manžel Martin a v současnosti se k Ruthie s vyprávěním přidává Katherine, která pátrá po stopách manžela, jež nedávno zemřel. 

Všechny postavy jsou vyvedeny velmi dobře a ke všem z nich jsem si dokázal vytvořit jisté pouto. Každá z postav jedná podle svých nejlepších zájmů, ale nemůžeme jim mít za zlé, když občas jednají nelogicky, protože se nacházejí ve svízelné situaci a sám nevím, jak bych se v daných situacích zachoval já sám. I když se v knize nacházejí mysteriózní prvky, nejde o nikterak strašidelné čtivo. Spíše než strach z knihy sálá napětí, které postupně graduje, až vyvrcholí ve velké finále, kdy se autorka nechala trochu unést svojí představivostí, ale knize to vůbec neubralo na atraktivnosti. 

Když jsem u té atraktivity, tak nemůžu opomenout ani grafické zpracování, které se u této knihy velice povedlo. Ať už se podíváme na samotnou obálku, z které sálá mrazivá atmosféra, a to nejen kvůli tomu, že je vyvedena v krásných odstínech modré, ale především kvůli tomu, jaký byl zvolen koncept této obálky. Z té obálky jde možná větší strach, než z celého příběhu. Krásné zpracován je i vnitřek knihy, kdy je zvolen příjemný font a rozložení písma a především oceňuji přehledné rozdělení kapitol, což už jsem chválil o něco výše. Na pohled je kniha zkrátka nádherná.

Za mě mohu knihu jednoznačně doporučit. Nejen že se bude krásně vyjímat ve vaší knihovničce, ale navíc přináší mysteriózní příběh, který není sice úplně originální, ale velice dobře napsaný. Zajímaly mě osudy všech postav a nemohl jsem se dočkat, až se dostanu na samotný konec a dozvím se, jak to s nimi dopadne. Já jsem si čtení této knihy velice užil a jsem moc rád, že se ke mě zrovna tato kniha dostala. Rozhodně jsem si ji užil. 

HODNOCENÍ: 86%

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství OMEGA. Pokud vás tato kniha zaujala, tak jsem moc rád a zakoupit ji můžete přímo na stránkách nakladatelství OMEGA, nebo na stránkách KNIHKUPECTVÍ DOBROVSKÝ. 

čtvrtek 26. října 2017

Moje sestra žije na krbové římse (Annabel Pitcher)


Kniha, "Moje sestra žije na krbové římse", vypráví o desetiletém chlapci jménem Jamie, jehož rodina si před pěti lety, dříve než začal tento příběh, prošla děsivou tragédií. Jamie měl dvě starší sestry, dvojčata, Rose a Jasmine. Rose však tragicky zemřela a rodina skončila v troskách. Příběh začíná pět let po této tragické události, z které se rodina stále nevzpamatovala. Matka uprchla od rodiny s jiným mužem, otec propadl alkoholu a ke všemu se rozhodl, že začne se svými dětmi nový život v novém městě. S nimi se ale stěhuje i urna, která uchovává Rosiin popel, který je pro otce tím jediným, co ho zajímá. 

Jamie a jeho sestra Jasmin tak začínají nový život v novém městě a v nové škole. Jamie však nemá v nové třídě dobrý začátek a stává se terčem šikany svých spolužáků. Navíc sedí v lavici s muslimskou dívkou jménem Sunya. Kdyby se tohle dozvěděl jeho otec, vyletěl by z kůže. Jamie se tak musí vypořádat se složitou rodinnou situací, a k tomu všemu ještě skrývat nové přátelství, které začne se Sunyou navazovat.

Nebýt spolupráce s nakladatelstvím Slovart a jejich nové edice #Booklab, tak bych si této knihy vůbec nevšiml. Dokonce i po rozbalení balíčku jsem měl obavy, jestli mě tato kniha vůbec bude bavit. Neotálel jsem dlouho a do knihy se automaticky pustil, abych věděl, na čem jsem. O to větším překvapení bylo, když jsem druhý den odkládal tuto knihu přečtenou a navíc téměř se slzou v oku. Kniha v sobě totiž skrývá příběh, který se dotkne téměř každého čtenáře.

Hodně tomu napomáhá především to, že je příběh psán z pohledu desetiletého chlapce, který na vše nahlíží ještě dětskýma očima. Přesto ale nejde o knihu, která by byla primárně určena jen pro malé čtenáře. Autorka totiž mezi řádky skryla silný příběh, na který ovšem budete muset přijít sami. Zatím co si Jamie prochází těžkými chvílemi a na vše pohlíží s jistý optimismem a nadějí, mě se svíralo srdce a hrozně sem si přál, aby se jeho přání splnilo a život se obrátil k lepšímu. Autorka se ale rozhodla své postavy nešetřit a nakládá jim stále více a více problémů.

Kniha je mimo jiné i příjemně graficky zpracována. Obálka je jednoduchá a příjemně modrá, a jak se u autorčiných knih už stává zvykem, nezapomnělo se ani na ořez stránek, kde je natištěna spousta kočičích tlapek. Grafická stránka není opomenuta ani uvnitř knihy, kde najdeme pár malinkých obrázků, které otevírají i uzavírají každou kapitolu. Obrázky se sice hodně opakují, ale i tak působí příjemně a hezky kontrastují s příběhem.

Za mě mohu knihu doporučit, a to nejen mladším čtenářům, ale čtenářům všem věkových kategorií. Pokud nic jiného, tak si u čtení této knihy příjemně odpočnete a strávíte příjemné chvíle u příběhu, který není sice příliš veselý, ale díky postavě malého Jamieho nepůsobí nikterak depresivně. Tato kniha by vás neměla zklamat.

HODNOCENÍ: 80% 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství SLOVART









pondělí 2. října 2017

Paříž - Katakomby (Jeremy Bates)



Paříž je jednou z nejvyhledávanějších destinací, kam směřují zamilované páry za romantickou dovolenou, nebo turisté za historickými památkami. Paříž je jistě krásné místo, kde si každý najde to, co ho zajímá. Málokdo si ale při romantické procházce Paříží uvědomí, že se pod jeho nohami nachází prastaré katakomby, kde se nachází ostatky milionů lidí. Vstup do katakomb je ve velké míře zakázán, ale stále se najde mnoho katafilů (obdivovatelů katakomb), kteří rozsáhlé bludiště katakomb rádi prozkoumávají. Nikdo však neví, co na něho může v těchto prostorách čekat a návštěvníci Paříže ani netuší, co za děsivé události se může odehrávat přímo pod jejich nohami. 

Jeremy Bates přináší další knihu z volné série Nejzajímavější místa světa, kde se zaměřuje právě na Pařížské katakomby.  V této knize se setkáváme s Willem, který se přestěhoval na pár měsíců do Paříže, kde pracuje na Pařížském průvodci. aby zdokonalil svoji francouzštinu, objedná si hodiny francouzštiny u mladé dívky Daniéle, která k němu chová jisté city. Na jedné ze schůzek Daniéle ukáže Willovi záznam ve svém počítači, kde neznámá dívky postupuje s kamerou v ruce pařížskými katakombami a je znát, že před něčím utíká. Dívka nenadále ve spěchu upouští kameru a o chvíli později je slyšet děsivý křik.

Daniéle nabídne Willovi, aby se připojil k jejich expedici, kterou sestavili, aby se vydali na místo, kde nalezli tento záznam a zjistili, co se neznámé dívce přihodilo. Will s tímto nápadem nesouhlasí, ale okolnosti ho přinutí, aby změnil svůj názor. Setkává se tedy s Daniéle a jejími přáteli a společně vstoupí do temných katakomb. Co se však zprvu zdálo jako zábavná akce, se brzy změní v nebezpečnou výpravu. Katakomby totiž ukrývají spousty nástrah a nebezpečí a věřte tomu, že úzké chodby, fanatičtí katafilové a nečekané průrvy jsou tím nejmenším, s čím se bude muset tato skupinka vypořádat. Boj o život začíná!

Od přečtení Lesa sebevrahů, který je první dílem této volně navazující série, jsem se nemohl dočkat, až si přečtu pařížské katakomby. Stejně jako u les Aokigahara, i o existenci pařížských katakomb jsem věděl. Nemohl jsem se dočkat, jaký příběh si pro nás Jeremy Bates tentokrát připraví a už jsem byl poučen z lesa sebevrahů, že nemám očekávat nic vyloženě krvavého a nic přehnaně děsivého. Věděl jsem ale také, že dostanu skvěle a jednoduše napsaný příběh, při jehož čtení mi bude běhat mráz po zádech a celkově si ho užiji. Přesně toho se mi i dostalo.

Rovnou mohu říci, že se mi Katakomby líbili o malinký kousek více, než Les sebevrahů, což je trochu divné, protože tyhle dvě knihy se od sebe moc neliší. Vlastně jde o téměř totožný příběh, akorát přenesen do jiného prostředí. Trochu mě zaráželo, jak moc jsou si tyto dvě knihy podobné, a to jak průběhem, tak charaktery jednotlivých postav a dokonce i jejich minulostí. Jakoby autor vzal postavy z Lesa sebevrahů a jen jim pozměnil jména a trochu poupravil i jejich životy. To ale neubíralo na čtenářském prožitku, který jsem u této knihy prožil.

Jeremy Bates je autor, který píše velice atraktivním a jednoduchým stylem, takže příběh rychle utíká a než se nadějete, jste na samém konci. Nebylo to ale bezduché obracení stránek, ale byl jsem opravdu vtažen do příběhu, který se přede mnou odvíjel jako filmová páska. Došlo to dokonce až tak daleko, že jsem asi třetí den při čtení této knihy dělal běžné domácí práce a přemýšlel jsem nad tím, na co jsem to vlastně předešlý den koukal, protože to byl opravdu dobrý film. Nebyl to film, ale právě tato kniha, která mě naprosto uchvátila.

Tato série a dokonce i tento autor se velice rychle zařazují mezi mé oblíbence a nyní stojí před velkou výzvou. Pokud u nás vyjde i následující díl, tak se opravdu ukáže, jestli mě skutečně uchvacuje příběh a výborný autorův psací um, nebo se nechávám unášet prostředím, o kterém již něco vím a je pro mě atraktivní. Příští kniha by se totiž měla odehrávat v Helltownu v Ohiu, o němž vůbec nic nevím, a abych to autorovi udělal ještě těžší, nebudu si ani nic zjišťovat. Jsem zvědav, jestli se zamiluji do následující knihy stejně, jako jsem se zamiloval do těchto svou předchozích.

Tuhle knihu by si měl přečíst rozhodně ten, komu se líbil Les sebevrahů, protože tato kniha ho jistě nezklame. Pokud přemýšlíte nad tím, že by jste si nejprve přečetli Katakomby, protože jsou pro vás atraktivnější, ale nevíte, jestli o něco nepřijdete, když přeskočíte předešlý díl, tak říkám, že můžete začít klidně touto knihou, protože knihy v této sérii spolu nemají opravdu nic společného. No a pokud prostě hledáte jenom knihu, která vám nažene husí kůži a užijete si její atmosféru, tak neváhejte a pusťte se do tohoto autora. Pokud tedy netrpíte klaustrofobií.


HODNOCENÍ: 92%

neděle 1. října 2017

Unboxing #25

Tak se po delší době opět hlásím a doufám, že už jsem překlenul menší psací krizi, která trvala přes dva měsíce. Přečtené knihy se mi za tu dobu nahromadilo mnoho, ale proto tu dnes nejsme. Dneska jsme tady, abychom si vykuchali jeden balíček, který mi nenadále přišel od nakladatelství Slovart. Tentokrát jsem absolutně netušil, co se v balíčku bude ukrývat za knihu a rozhodl jsem se, že po tom nebudu ani pátrat a nechám se opravdu překvapit. Po rozbalení balíčku jsem ale myslel, že mě odvezou. Paní Jana, která má v nakladatelství Slovart, mimo jiné, na starosti recenzní výtisky, mi u minulého balíčku sdělila, že se v nakladatelství rozhodli, že své recenzenty hodlají "umazlit do bezvědomí." Jak se v tomto balíčku ukázalo, svému slovu se rozhodli opravdu dostát :). Tak se pojďte podívat, co vše se ukrývalo v balíčku :).



Klasický balíček, který čeká na vykuchání. V poměru balíček/nůž můžete vidět, že balíček není žádný mrňous :) 


První věc, kterou jsem v balíčku nalezl, byla tahle krásná taška. Jedenu tašku z nakladatelství Slovart již mám a musím říct, že jsou to naprosto božské tašky. Jsou pevné, stylové, velké, zkrátka vhodné pro jakoukoliv příležitost. Bez této tašky už neudělám ani krok, takže mi tento dárek udělal obrovskou radost!!! :)


Aby toho nebylo málo, tak jsem v balíčku objevil ještě motivační diář, který pochází od holek z a Cup of Style. I z tohoto dárku mám velkou radost, protože diářů není nikdy dost ;). 


A zlatým hřebem celého balíčku je tahle krásně modrá kniha, která má opravdu zvláštní název. Podle obálky jste jistě zjistili, že jde o knihu od autorky, která napsal Kečupová mračna. Pokud jste Kečupová mračna alespoň jednou viděli, tak jste si určitě všimli, že má na ořízce vytištěné letící ptáky. I tato kniha má na ořízce nějaké otisky, ale budu zlý a neprozradím vám o jaké symboly jde. Běžte se podívat do knihkupectví ;) :P. 
Knihu vydalo sice nakladatelství Slovart, ale v knihkupectví jí hledejte pod značkou BOOKLAB, což je nová edice, která spadá pod nakladatelství Slovart a vycházejí v ní nové Yong Adult knihy ;) :)


Tak tímto způsobem se nakladatelství Slovart rozhodlo, že nás umazlí k smrti. Uznejte sami, že se jim to skutečně daří. Já osobně jsem z obsahu balíčku naprosto nadšený a mnohokrát chci poděkovat nakladatelství Slovart, že mi tímto balíčkem zpříjemnilo mnoho dní :) 


Pokud vás něco z tohoto balíčku zaujalo, neváhejte navštívit stránky nakladatelství Slovart, kde naleznete nejen tyto věci, ale spoustu jiných, zajímavých knih :)



středa 26. července 2017

Les sebevrahů Aokigahara (Jeremy Bates)


Les Aokigahara je reálným lesem, který se rozkládá na úpatí hory Fudži v Japonsku. Tento les se stal světově známý tím, že zde ročně spáchá desítky lidí sebevraždu. Od toho se mu ve světě přezdívá Les sebevrahů. O tomto místě bylo napsáno několik knih, natočeno pár hororových snímků a jistě natočeno několik dokumentů. Toto místo si vybral i autor Jeremy Bates, který do něho zasadil příběh své první knihy, kterou nazval přímo po tomto místě.

Příběh vypráví o šestadvacetiletém Ethanovi, který společně se svojí přítelkyní Mel učí v Japonsku angličtinu. V rámci svého volna se tito dva mladí lidé vydají společně s Melininým bývalým spolužákem Johnem Scottem a současným kolegou Neilem na výšlap hory Fudži. Kvůli počasí bohužel musí tento výšlap odložit, a když se na nádraží seznámí s izraelským párem Benem a Ninou, rozhodnou se, že společně s nimi přenocují v lese Aokigahara a zažijí tak alespoň větší dobrodružství, než by zažili někde v hostelu. Co ovšem začalo jako dobrodružství, se rychle mění v katastrofu. Skupinka hrdinů se v lese ztrácí a první oběť na sebe nenechává dlouho čekat. Je možné, že by les měl takovou nadpřirozenou sílu svých obětí, aby vnukl člověku myšlenku k sebevraždě? Nebo nejsou naši hrdinové v lese sami a stali se lovnou zvěří?

Od té chvíle, co tato kniha vyšla, tak jsem na ní nemohl zapomenout. Stále mě k ní něco přitahovalo, a to nejspíše to, že jsem věděl o existenci lesa Aokigahara, a jako každé tajemné místo mě vždycky přitahoval a zároveň děsil. Nakonec jsem tedy neodolal a musel si tuto knihu pořídit. Stále jsem ale tak nějak tušil, že mě kniha zklame, protože mě zklamaly i oba hororové snímky, které byly o lese sebevrahů natočeny. Naštěstí jsem se krutě mýlil, protože tahle kniha si mě naprosto získala a nedokázal jsem se od ní odtrhnout.

Co je asi největším tahounem této knihy, je autorův skvělý styl psaní a schopnost popsat les sebevrahů tak, že jsem já sám měl pocit, že po tomto lese bloudím a s mírným napětím čekám, kdy narazím na tělo nějakého oběšence. Po celou délku knihy mě jímal určitý pocit zklíčenosti, který se postupně stupňoval až vyvrcholil ve velké finále. Moje finále ale proběhlo o trochu dříve, než se rozhodl autor, že tuto knihu ukončí.

Závěr je totiž tím jediným, co mi na této knize nesedlo. Chápu autora, že se rozhodl do této knihy vložit nějaký ten hororový prvek, aby dostál žánru této knihy, ale podle mě konec zkazil celý dojem z knihy. Po celou dobu totiž autor postupně buduje napětí, které je místy až k nevydržení, a pak dojde ke zvratu, kdy se mi málem zastavil dech. Pak ovšem začne vysvětlování, a to už nastala chvíle, kdy mě kniha přestávala bavit. Sice chápu, proč se autor rozhodl jít tímto směrem, ale vzhledem k předešlému ději se mi tento závěr nelíbil. Jsem ale ochoten to autorovi odpustit, protože jde o jeho prvotinu, takže příště už to snad bude stoprocentní zážitek.

Další věc, která je na knize skvělá, jsou charaktery postav. Autorovi se podařilo vytvořit komplexní charaktery postav, které mi byly po většinu času sympatické. Některé dříve, jiné později, ale každá z postav měla něco, co jí dělalo zvláštní. Nejvíce mi přirostl k srdci Ethan, jehož očima celý příběh sledujeme a s nímž se ve flashbacích vracíme do událostí v minulosti, které příjemně dotváří Ethanovo chování v přítomnosti. Sice jsem se chvílemi pozastavoval nad chováním některých postav a nad rozhodnutími, která učinili, ale nebylo to nic, co by mě vytáčelo do vrtule, nebo kazilo požitek ze čtení. Všechno je navíc podtrženo informacemi o Japonsku a lese Aokigahara, které byly nejen zajímavé, ale skvěle dotvářeli celkový kolorit této knihy.

Les sebevrahů Aokigahara je jedno z  největších překvapení, které se mi letos dostalo do ruky. Doufám, že je pravda to, co se píše na zadní straně této knihy,a to to, že by na podzim měla vyjít druhá kniha z této série Nejděsivějších míst světa, která by se měla věnovat pařížským katakombám. Už teď se totiž nemůžu dočkat, až si přečtu další knihu od tohoto "návykového" autora.


HODNOCENÍ: 89%