pondělí 2. října 2017

Paříž - Katakomby (Jeremy Bates)



Paříž je jednou z nejvyhledávanějších destinací, kam směřují zamilované páry za romantickou dovolenou, nebo turisté za historickými památkami. Paříž je jistě krásné místo, kde si každý najde to, co ho zajímá. Málokdo si ale při romantické procházce Paříží uvědomí, že se pod jeho nohami nachází prastaré katakomby, kde se nachází ostatky milionů lidí. Vstup do katakomb je ve velké míře zakázán, ale stále se najde mnoho katafilů (obdivovatelů katakomb), kteří rozsáhlé bludiště katakomb rádi prozkoumávají. Nikdo však neví, co na něho může v těchto prostorách čekat a návštěvníci Paříže ani netuší, co za děsivé události se může odehrávat přímo pod jejich nohami. 

Jeremy Bates přináší další knihu z volné série Nejzajímavější místa světa, kde se zaměřuje právě na Pařížské katakomby.  V této knize se setkáváme s Willem, který se přestěhoval na pár měsíců do Paříže, kde pracuje na Pařížském průvodci. aby zdokonalil svoji francouzštinu, objedná si hodiny francouzštiny u mladé dívky Daniéle, která k němu chová jisté city. Na jedné ze schůzek Daniéle ukáže Willovi záznam ve svém počítači, kde neznámá dívky postupuje s kamerou v ruce pařížskými katakombami a je znát, že před něčím utíká. Dívka nenadále ve spěchu upouští kameru a o chvíli později je slyšet děsivý křik.

Daniéle nabídne Willovi, aby se připojil k jejich expedici, kterou sestavili, aby se vydali na místo, kde nalezli tento záznam a zjistili, co se neznámé dívce přihodilo. Will s tímto nápadem nesouhlasí, ale okolnosti ho přinutí, aby změnil svůj názor. Setkává se tedy s Daniéle a jejími přáteli a společně vstoupí do temných katakomb. Co se však zprvu zdálo jako zábavná akce, se brzy změní v nebezpečnou výpravu. Katakomby totiž ukrývají spousty nástrah a nebezpečí a věřte tomu, že úzké chodby, fanatičtí katafilové a nečekané průrvy jsou tím nejmenším, s čím se bude muset tato skupinka vypořádat. Boj o život začíná!

Od přečtení Lesa sebevrahů, který je první dílem této volně navazující série, jsem se nemohl dočkat, až si přečtu pařížské katakomby. Stejně jako u les Aokigahara, i o existenci pařížských katakomb jsem věděl. Nemohl jsem se dočkat, jaký příběh si pro nás Jeremy Bates tentokrát připraví a už jsem byl poučen z lesa sebevrahů, že nemám očekávat nic vyloženě krvavého a nic přehnaně děsivého. Věděl jsem ale také, že dostanu skvěle a jednoduše napsaný příběh, při jehož čtení mi bude běhat mráz po zádech a celkově si ho užiji. Přesně toho se mi i dostalo.

Rovnou mohu říci, že se mi Katakomby líbili o malinký kousek více, než Les sebevrahů, což je trochu divné, protože tyhle dvě knihy se od sebe moc neliší. Vlastně jde o téměř totožný příběh, akorát přenesen do jiného prostředí. Trochu mě zaráželo, jak moc jsou si tyto dvě knihy podobné, a to jak průběhem, tak charaktery jednotlivých postav a dokonce i jejich minulostí. Jakoby autor vzal postavy z Lesa sebevrahů a jen jim pozměnil jména a trochu poupravil i jejich životy. To ale neubíralo na čtenářském prožitku, který jsem u této knihy prožil.

Jeremy Bates je autor, který píše velice atraktivním a jednoduchým stylem, takže příběh rychle utíká a než se nadějete, jste na samém konci. Nebylo to ale bezduché obracení stránek, ale byl jsem opravdu vtažen do příběhu, který se přede mnou odvíjel jako filmová páska. Došlo to dokonce až tak daleko, že jsem asi třetí den při čtení této knihy dělal běžné domácí práce a přemýšlel jsem nad tím, na co jsem to vlastně předešlý den koukal, protože to byl opravdu dobrý film. Nebyl to film, ale právě tato kniha, která mě naprosto uchvátila.

Tato série a dokonce i tento autor se velice rychle zařazují mezi mé oblíbence a nyní stojí před velkou výzvou. Pokud u nás vyjde i následující díl, tak se opravdu ukáže, jestli mě skutečně uchvacuje příběh a výborný autorův psací um, nebo se nechávám unášet prostředím, o kterém již něco vím a je pro mě atraktivní. Příští kniha by se totiž měla odehrávat v Helltownu v Ohiu, o němž vůbec nic nevím, a abych to autorovi udělal ještě těžší, nebudu si ani nic zjišťovat. Jsem zvědav, jestli se zamiluji do následující knihy stejně, jako jsem se zamiloval do těchto svou předchozích.

Tuhle knihu by si měl přečíst rozhodně ten, komu se líbil Les sebevrahů, protože tato kniha ho jistě nezklame. Pokud přemýšlíte nad tím, že by jste si nejprve přečetli Katakomby, protože jsou pro vás atraktivnější, ale nevíte, jestli o něco nepřijdete, když přeskočíte předešlý díl, tak říkám, že můžete začít klidně touto knihou, protože knihy v této sérii spolu nemají opravdu nic společného. No a pokud prostě hledáte jenom knihu, která vám nažene husí kůži a užijete si její atmosféru, tak neváhejte a pusťte se do tohoto autora. Pokud tedy netrpíte klaustrofobií.


HODNOCENÍ: 92%

neděle 1. října 2017

Unboxing #25

Tak se po delší době opět hlásím a doufám, že už jsem překlenul menší psací krizi, která trvala přes dva měsíce. Přečtené knihy se mi za tu dobu nahromadilo mnoho, ale proto tu dnes nejsme. Dneska jsme tady, abychom si vykuchali jeden balíček, který mi nenadále přišel od nakladatelství Slovart. Tentokrát jsem absolutně netušil, co se v balíčku bude ukrývat za knihu a rozhodl jsem se, že po tom nebudu ani pátrat a nechám se opravdu překvapit. Po rozbalení balíčku jsem ale myslel, že mě odvezou. Paní Jana, která má v nakladatelství Slovart, mimo jiné, na starosti recenzní výtisky, mi u minulého balíčku sdělila, že se v nakladatelství rozhodli, že své recenzenty hodlají "umazlit do bezvědomí." Jak se v tomto balíčku ukázalo, svému slovu se rozhodli opravdu dostát :). Tak se pojďte podívat, co vše se ukrývalo v balíčku :).



Klasický balíček, který čeká na vykuchání. V poměru balíček/nůž můžete vidět, že balíček není žádný mrňous :) 


První věc, kterou jsem v balíčku nalezl, byla tahle krásná taška. Jedenu tašku z nakladatelství Slovart již mám a musím říct, že jsou to naprosto božské tašky. Jsou pevné, stylové, velké, zkrátka vhodné pro jakoukoliv příležitost. Bez této tašky už neudělám ani krok, takže mi tento dárek udělal obrovskou radost!!! :)


Aby toho nebylo málo, tak jsem v balíčku objevil ještě motivační diář, který pochází od holek z a Cup of Style. I z tohoto dárku mám velkou radost, protože diářů není nikdy dost ;). 


A zlatým hřebem celého balíčku je tahle krásně modrá kniha, která má opravdu zvláštní název. Podle obálky jste jistě zjistili, že jde o knihu od autorky, která napsal Kečupová mračna. Pokud jste Kečupová mračna alespoň jednou viděli, tak jste si určitě všimli, že má na ořízce vytištěné letící ptáky. I tato kniha má na ořízce nějaké otisky, ale budu zlý a neprozradím vám o jaké symboly jde. Běžte se podívat do knihkupectví ;) :P. 
Knihu vydalo sice nakladatelství Slovart, ale v knihkupectví jí hledejte pod značkou BOOKLAB, což je nová edice, která spadá pod nakladatelství Slovart a vycházejí v ní nové Yong Adult knihy ;) :)


Tak tímto způsobem se nakladatelství Slovart rozhodlo, že nás umazlí k smrti. Uznejte sami, že se jim to skutečně daří. Já osobně jsem z obsahu balíčku naprosto nadšený a mnohokrát chci poděkovat nakladatelství Slovart, že mi tímto balíčkem zpříjemnilo mnoho dní :) 


Pokud vás něco z tohoto balíčku zaujalo, neváhejte navštívit stránky nakladatelství Slovart, kde naleznete nejen tyto věci, ale spoustu jiných, zajímavých knih :)



středa 26. července 2017

Les sebevrahů Aokigahara (Jeremy Bates)


Les Aokigahara je reálným lesem, který se rozkládá na úpatí hory Fudži v Japonsku. Tento les se stal světově známý tím, že zde ročně spáchá desítky lidí sebevraždu. Od toho se mu ve světě přezdívá Les sebevrahů. O tomto místě bylo napsáno několik knih, natočeno pár hororových snímků a jistě natočeno několik dokumentů. Toto místo si vybral i autor Jeremy Bates, který do něho zasadil příběh své první knihy, kterou nazval přímo po tomto místě.

Příběh vypráví o šestadvacetiletém Ethanovi, který společně se svojí přítelkyní Mel učí v Japonsku angličtinu. V rámci svého volna se tito dva mladí lidé vydají společně s Melininým bývalým spolužákem Johnem Scottem a současným kolegou Neilem na výšlap hory Fudži. Kvůli počasí bohužel musí tento výšlap odložit, a když se na nádraží seznámí s izraelským párem Benem a Ninou, rozhodnou se, že společně s nimi přenocují v lese Aokigahara a zažijí tak alespoň větší dobrodružství, než by zažili někde v hostelu. Co ovšem začalo jako dobrodružství, se rychle mění v katastrofu. Skupinka hrdinů se v lese ztrácí a první oběť na sebe nenechává dlouho čekat. Je možné, že by les měl takovou nadpřirozenou sílu svých obětí, aby vnukl člověku myšlenku k sebevraždě? Nebo nejsou naši hrdinové v lese sami a stali se lovnou zvěří?

Od té chvíle, co tato kniha vyšla, tak jsem na ní nemohl zapomenout. Stále mě k ní něco přitahovalo, a to nejspíše to, že jsem věděl o existenci lesa Aokigahara, a jako každé tajemné místo mě vždycky přitahoval a zároveň děsil. Nakonec jsem tedy neodolal a musel si tuto knihu pořídit. Stále jsem ale tak nějak tušil, že mě kniha zklame, protože mě zklamaly i oba hororové snímky, které byly o lese sebevrahů natočeny. Naštěstí jsem se krutě mýlil, protože tahle kniha si mě naprosto získala a nedokázal jsem se od ní odtrhnout.

Co je asi největším tahounem této knihy, je autorův skvělý styl psaní a schopnost popsat les sebevrahů tak, že jsem já sám měl pocit, že po tomto lese bloudím a s mírným napětím čekám, kdy narazím na tělo nějakého oběšence. Po celou délku knihy mě jímal určitý pocit zklíčenosti, který se postupně stupňoval až vyvrcholil ve velké finále. Moje finále ale proběhlo o trochu dříve, než se rozhodl autor, že tuto knihu ukončí.

Závěr je totiž tím jediným, co mi na této knize nesedlo. Chápu autora, že se rozhodl do této knihy vložit nějaký ten hororový prvek, aby dostál žánru této knihy, ale podle mě konec zkazil celý dojem z knihy. Po celou dobu totiž autor postupně buduje napětí, které je místy až k nevydržení, a pak dojde ke zvratu, kdy se mi málem zastavil dech. Pak ovšem začne vysvětlování, a to už nastala chvíle, kdy mě kniha přestávala bavit. Sice chápu, proč se autor rozhodl jít tímto směrem, ale vzhledem k předešlému ději se mi tento závěr nelíbil. Jsem ale ochoten to autorovi odpustit, protože jde o jeho prvotinu, takže příště už to snad bude stoprocentní zážitek.

Další věc, která je na knize skvělá, jsou charaktery postav. Autorovi se podařilo vytvořit komplexní charaktery postav, které mi byly po většinu času sympatické. Některé dříve, jiné později, ale každá z postav měla něco, co jí dělalo zvláštní. Nejvíce mi přirostl k srdci Ethan, jehož očima celý příběh sledujeme a s nímž se ve flashbacích vracíme do událostí v minulosti, které příjemně dotváří Ethanovo chování v přítomnosti. Sice jsem se chvílemi pozastavoval nad chováním některých postav a nad rozhodnutími, která učinili, ale nebylo to nic, co by mě vytáčelo do vrtule, nebo kazilo požitek ze čtení. Všechno je navíc podtrženo informacemi o Japonsku a lese Aokigahara, které byly nejen zajímavé, ale skvěle dotvářeli celkový kolorit této knihy.

Les sebevrahů Aokigahara je jedno z  největších překvapení, které se mi letos dostalo do ruky. Doufám, že je pravda to, co se píše na zadní straně této knihy,a to to, že by na podzim měla vyjít druhá kniha z této série Nejděsivějších míst světa, která by se měla věnovat pařížským katakombám. Už teď se totiž nemůžu dočkat, až si přečtu další knihu od tohoto "návykového" autora.


HODNOCENÍ: 89%




úterý 11. července 2017

Štěnice (Ben H. Winters)


Když se čtenář podívá na obálku této knihy, je mu téměř jasné, o čem Štěnice vlastně bude. Není to ovšem tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Susan žije se svým manželem Alexem a malou dcerkou Emmou v malém bytečku, který jim je těsný. Proto se snaží najít nové bydlení, které by bylo finančně dostupné a dostatečně prostorné pro jejich rodinku. Štěstí jim přeje a podaří se jim najít byt snů za celkem malé peníze. Majitelka domu sice působí trochu podivně, ale to nebrání tomu, aby se rodinka Wendtonových mohla nastěhovat.

Všechno vypadá naprosto idylicky. Po nastěhování se sice objevují nějaké bytové nedostatky, ale nejde o nic závažného. Susan postupně nový byt zařizuje a nabírá energii k tomu, aby začala malovat v novém pokoji, který si pro malování vyhradila. Susan ovšem na internetu zaujmou články o štěnicích, které zamořily některé domy v nedalekém okolí. To rozhodně nepřispívá jejím problémům se spánkem. Brzy jí pronásledují děsivé sny a netrvá dlouho a Susan na sobě začne objevovat štípance, které by mohly být právě od štěnic. A bude to ještě horší!

Od této knihy jsem neměl moc velká očekávání. Podle popisu a názvu jsem si v hlavě sestavil jakousi kostru příběhu, kterou se asi kniha bude ubírat a více méně jsem se trefil. Alespoň s první třetinou knihy. Kniha je rozdělena do třech částí. V té první se pozvolna seznamujeme s postavami, s novým bydlením a pomaličku se začíná objevovat problém se štěnicemi. Ve druhé části se autor hlouběji ponořil do problematiky se štěnicemi a začal si pohrávat s psychikou hlavní hrdinky a třetí část se zvrtla v absolutní blázinec, s kterým jsem nepočítal.

Autorův styl psaní se čte jedna radost. Kniha je psána jednoduchým stylem, příběh nepůsobí překombinovaně a dokonce se autorovi daří postupně budovat tísnivou atmosféru, která je ke konci téměř k nevydržení. První dvě třetiny jsou opravdu dobře napsané, i když mi v jednu chvíli přišlo, že se děj nikam neposouvá. Celá rodinka se vzbudí, Alex odejde do práce, kde pracuje jako fotograf drahých šperků pro katalogy, malou Emmu vyzvedne chůva a Susan proplácá svůj den v blouznění o štěnicích. Sem tam přišlo nějaké oživení, ale i tak si mě příběh udržel a byl jsem stále zvědav, jestli tam ty štěnice jsou nebo ne.

Mnoha lidem se nelíbí styl, jakým autor knihu zakončil. Za sebe musím říct, že mě závěr této knihy nezklamal. Je sice pravda, že se autor nechal trochu unést a trochu násilně tam vrazil dost násilí (což je zajímavá věta), ale pořád mi to přišlo v normě. Za takový konec jsem mnohem raději, než kdyby mě autor nechal na pochybách, zda jsem četl knihu o zamořeném bytě štěnicemi nebo o psychicky nemocná ženě v domácnosti.

Popravdě jsem od knihy očekával méně než jsem dostal, což se mi málokdy stane. Čtení jsem si hezky užil, i když jsem měl párkrát podivný pocit, že mi něco leze po nohách nebo svědí ve vlasech. Za mě jsou štěnice (ne)příjemným čtením, které vám zpříjemní pár odpolední nebo vám uštědří pár nočních můr. Za zkoušku rozhodně stojí.


HODNOCENÍ: 69%




středa 28. června 2017

Hlavně to nikomu neříkej (Miroslava Varáčková)


Eva je sedmnáctiletá studentka střední školy. Žije pouze se svým dvacetiletým bratrem Ivem, její otec zemřel a matka po smrti manžela odešla do Anglie za prací. K tomu všemu je Eva ve třídě šikanovaná skupinkou spolužáků, kteří si rozhodně neberou servítky a pěkně Evě znepříjemňují život. Dívka se tak nachází v bezvýchodné situaci. Bojí se o svém trápení někomu říct, a to i svému bratrovi, protože je přehnaně ochranitelský a dělá věci ještě složitějšími, než jsou. Jediná věc, v které se Eva cítí jistá a je její jedinou záchranou, je tanec. Tanec je jejím jediným únikem od světa, a o to více, když se na obzoru začne objevovat počínající láska.

Miroslava Varáčková je pro mě naprosto novou autorkou a zrovna tak se moc neorientuji v dívčích románech. Nemohu tedy s jistotou říci, jak moc je tato kniha originální, ale co s jistotou říci mohu je to, že se autorce podařilo věrohodně zpracovat téma šikany. Ne že bych byl v šikaně nějakým způsobem zběhlý, ale na knize je zřetelné, že se autorka nenechala unést a udržela se v mezích uvěřitelnosti. K tom vytvořila odpovídající postavy různých charakterů, kteří děj pěkně doplňují a vytvořila tak příjemnou a ne příliš náročnou knihu.

Tato kniha je především sondou do hlavy mladé a utlačované dívky, která se pokouší vyrovnat s útrapami svého života. Šikana ale nebyla tím, co mě na knize nejvíce lákalo. Tato kniha se ke mě dostala zrovna ve chvíli, kdy venku bylo krásně, léto se tryskem blížilo a já měl zrovna náladu na knihu plnou romantiky. Po téhle stránce jsem ovšem nedostal to, co jsem očekával. Romantická linka je sice v knize výrazná, ale nějak mě neoslovila. Nevím přesně čím to bylo, ale když čtu knihu s romantickou zápletkou, tak od ní očekávám, že vypnu a najednou se v půlce knihy proberu ze snění a mám na tváři ten nevypnutelný a přitroublý úsměv. Asi by to mohlo být tím, že tahle kniha nemá být primárně romantickou, ale spíše má přinést jisté poselství těm, kteří by mohli trpět podobnými problémy, jako hlavní postava.

Mám ale jeden velký rozpor a to s hlavní postavou. Vlastně ani nevím, jestli jsem si jí oblíbil nebo mi byla spíše nesympatická. Velice se mi na ní líbilo, že to byla silná dívka, která se snažila svým trýznitelům postavit a nebála se jim postavit čelem. Silně se i vyrovnávala se ztrátou svých rodičů a odjezdem nejlepšího kamaráda do ciziny. Pak ovšem nastaly chvíle, kdy bych jí nejraději z knihy vytáhl a zatřásl s ní, aby se vzpamatovala. V knize totiž nastaly chvíle, kdy se mi nelíbilo její chování a hodně si toho zavinila sama. Myslím třeba tu scénu v hospodě, kdy se všechno mohlo vyřešit naprosto jednoduše a ona z toho udělala aféru, kterou si mohla klidně ušetřit. Trochu mi to kazilo požitek z knihy.

Přesto nebyl problém knihu přečíst. Miroslava Varáčková píše čtivě a jednoduše, takže i když zpracovává poměrně vážné téma, já jsem si u ní krásně odpočinul. Navíc autorka do příběhu zasadila i e-mailové a smskové konverzace, které někdy zaberou i pár stránek, takže stránky ubíhají rychle. Musím pochválit i obálku, která se mi opravdu líbí a nějakým způsobem mi přijde, že z ní jde taková melancholie, která přesně vystihuje základní podstatu knihy.

Knihu můžu s klidným srdcem doporučit. Pokud od ní nebudete očekávat spalující romanci pro mladistvé, ale spíše příběh trýzněné dívky, která se snaží probít a protančit krušným životním obdobím, tak budete jistě spokojeni. Primárně je kniha určena pro dospívající dívky, ale pokud nespadáte do této kategorie (stejně jako já), a přesto vás kniha zaujala, určitě se do ní můžete pustit. Neměla by vás zklamat.

HODNOCENÍ: 70%

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství SLOVART






sobota 10. června 2017

Vdova (Fiona Barton)


Dvouletá Bella zmizela! Byla bez dozoru své matky jen pár minut a už jí více nikdo nespatřil. Policie potřebuje nutně najít nějaké stopy a někoho obvinit. Brzy se dostávají na stopu Glena Taylora, který by mohl být oním únoscem. Po mnohých peripetiích je Glen zproštěn obvinění a on a jeho žena Jean se stávají cílem útoků okolních obyvatel a mnoha novinářů, kteří lační po rozhovoru s vrahem a únoscem. Nyní ovšem Glen zemřel a Jean zůstává na vše sama a rozhodne se promluvit o tom, jaké to je být ženou neusvědčeného monstra.

Na příběh nahlížíme z pohledu několika postav, a to v různých časových obdobích. Příběh se totiž táhne od roku 2006 až do roku 2010 a je pro čtenáře důležité bedlivě tato data sledoval, aby dobře pochopil celý koncept příběhu. Autorka totiž skáče z roku do roku a mohlo by to tak na čtenáře působit poněkud zmateně. Pojďme si ale přiblížit postavy, jejíchž očima na příběh nahlížíme.

Hlavní postavou je tedy Jean Taylerová, která je v příběhu označována jako vdova. Jde o mlčenlivou a zhrzenou ženu, která žije v bezdětném manželství s mužem, který ji jistým způsobem utlačuje. Jean ovšem nemá odvahu k tomu, aby se svému muži postavila, a o to méně, když je obviněn z únosu malé Belly. Jean se snaží být svému muži oporou, i když si není stoprocentně jistá, zda je opravdu bez viny. Nebo ví Jean o zmizení malé Belly více, než je ochotna přiznat médiím?

Glen Taylor je naprostým opakem své ženy Jean. Je náladový, možná arogantní a ještě ke všemu skrývá nechutné tajemství, které nezná ani jeho žena. Glen pracoval v bance, ale kvůli nevhodnému chování je z práce vyhozen a začne jezdit pro jednu rozvážkovou službu. Nedlouho na to se ztrácí Bella a Glen je obviněn z jejího únosu. Popravdě nevím, co si o Glenově postavě vůbec myslet, protože působí velmi nevěrohodným dojmem. Nedokázal jsem ani určit, zda svou ženu skutečně miluje, o čemž jí stále přesvědčuje nebo je to jen maska, aby kryl sám sebe a nebyl na všechno sám. Glenův pohled vyprávění v knize nenajdeme, ale je natolik výraznou postavou, že nás provází v téměř všech vyprávěních postav.

Další postavou, z jejíž pohledu pohlížíme na tento příběh, je detektiv Bob Sparkes. Bob byl hlavním vyšetřovatelem v případu zmizení malé Belly a byl to on, kdo obvinil Glena Taylora. Celých 5 let se Bob snaží zjistit, kdo stojí za únosem malé dívky, ale najít to správné vodítko se mu nedaří. Dokáže Bob i po 5 letech zjistit, kdo za únosem stojí a dostát tak svému detektivnímu postavení u policie?

Neméně důležitou postavou je zde redaktorka Kate Watersová. Ambiciózní reportérka, které se nyní podařilo přesvědčit čerstvou vdovu, aby jí podala exkluzivní rozhovor, který žádné noviny předtím neulovily. Kate je do příběhu zainteresovaná od jeho počátku a spolupracuje i s detektivem Sparkesem, s kterým si vybudovala přátelský vztah. Bude to Kate, komu se podaří odhalit skutečného viníka, který stojí za Bellyným únosem?

Poslední pohledem, kterým budeme nahlížet na příběh, je matka ztracené Belly. Dawn je samozřejmě zoufalou matkou samoživitelkou, která nedokáže přenést přes srdce, že by její dcera byla mrtvá. Její četné rozhovory a návštěvy v televizi na mě ovšem chvílemi působily, jako kdyby na dceřině zmizení budovat své zviditelnění. Je možné, že by Dawn zinscenovala dceřino zmizení a získala tak popularitu, která by jí mohla přivést třeba i novou lásku?

Co se celkové knihy týče, tak jsem s ní spokojen. Očekával jsem sice něco trochu jiného, ale ani tak to nebylo špatné. Určitě ale nejde o psychothriller, jak je uvedeno na přebalu knihy, ale spíše o psychologický román, který má v sobě zabudovanou detektivní zápletku. Chtělo by to ale nějakým způsobem oživit. Vyprávění této knihy je pomalé a ve vyšetřování nedochází téměř k žádnému pokroku. Jako psychologický román ovšem funguje skvěle, protože je to pěkná sonda do života lidí, kteří se snaží vypořádat s nenávistí jejich okolí a se ztrátou milovaného člověka.


HODNOCENÍ: 69%

pondělí 5. června 2017

Paní půlnoci (Cassandra Clare)


Začalo to sérií Nástroje smrti, kde Cassandra Clare začala poprvé vyprávět příběhy ze světa Lovců stínů. Tahle série se dočkala neskutečného úspěchu a v knižním světě je jen málo těch, kteří by o této sérii a autorce neslyšeli. Pak přišla trilogie Pekelné stroje, které Nástrojům smrti předcházely, ale dočkaly se podobného úspěchu, jako předešlá série. Knih ze světa Lovců stínů je ještě více, ale tohle jsou ty, které byly přeloženy do českého jazyka. Z politováním musím přiznat, že se mi knihy Cassandry Clare vyhnuly, až na první díl Nástrojů smrti. Nyní ovšem na český trh dorazil první díl, který otevírá novou trilogii Temné lsti, a ten už se mi naštěstí nevyhnul.

Příběh nové trilogie je zasazen do prostředí Los Angeles, kde v místním institutu žije sedmnáctiletá Emma Carstairsová, která ve dvanácti letech přišla za Temné války o oba rodiče. Jediné, na co Emma od té doby myslí je pomsta jejích rodičů. Po pěti letech se konečně zdá, že by mohla k pomstě dostat příležitost. V okolí se začnou objevovat zavražděná těla lidí a víl, která nesou stejné známky mučení, jako těla jejích rodičů. I když se kvůli vyšetřování musí Emma postavit několika zákonům, je odhodlaná zjistit pravdu. Podporu nachází ve svém parabátai Juliánu Blackthornovi, ke kterém jí váže něco více, než jen spojení parabátai. Pozadu samozřejmě nezůstávají ani ostatní členové institutu. A že jich není zrovna málo.

Jak už jsem se výše zmínil, knihy Cassandry Clare se mi prozatím vyhýbaly. V plánu jsem neměl ani čtení její nové série, ale osud tomu chtěl, že se mi dostala díky spolupráci do ruky. Ze začátku jsem byl trochu vyděšený, protože kniha má něco málo přes 600 stran, i když to tak na první pohled nevypadá, a začátek byl trochu pomalejší. Musím popravdě říct, že tato obava ze mě hodně rychle opadla a já jsem se začal postupně zamilovávat.

Kupodivu to ovšem nebyl příběh, do kterého bych se zamiloval. Příběh je sice dobře promyšlený a má určitý vývoj a spád, ale v knize je jedna věc, která je mnohem lepší než hlavní příběhová linie a tím jsou postavy. Naprosto jsem se zamiloval do způsobu, jakým autorka vytvořila jednotlivé postavy a vztahy mezi nimi. Každá z postav má v této knize své místo a nenašel bych ani jednu, u které by mě nezajímal její osobní příběh. Ze začátku jsem se sice v některých postavách pletl, ale to se brzy spravilo, a to především díky obrázku, kde jsou jednotlivé postavy vyobrazeny, a který byl předpokládám součástí obalu americké verze knihy. Díky němu jsem si dokázal jednotlivé postavy lépe představit, ujasnil jsem si kdo je kdo a už jsem si jen užíval tu dokonalost, s jakou Cassandra Clare tvořila příběhy mezi jednotlivými postavami.

Postavy z Paní půlnoci
Co se té příběhové stránky týče, jsem s ní naprosto spokojen. Autorka sice zpracovává poněkud klišoidní téma, kdy se hlavní postava žene za pomstou svých milovaných, ale zpracovává ho zatraceně dobře. Děj je příjemně komplikovaný, ale ne moc, takže se v něm dobře orientuje a je do něho přidáno pár odboček, které ho příjemně rozvíjejí. V této knize není nouze o emoce všeho druhu, takže máte chvíli chuť se při čtení smát, chvíli jste příjemně napnutí, že se téměř bojíte dýchat a díky těm skvělým postávám jsem měl někdy pocity úzkosti, až mi bylo téměř do pláče z jejich osudů. Tahle kniha má prostě všechno.

Co mě na knize příjemně překvapilo bylo to, že i když jsem nečetl autorčiny předešlé série, tak mě skvěle vtáhla do děje a postupně mi vysvětlila všechno potřebné, co bych měl vědět, abych alespoň z části pochopil svět Lovců stínů. Sice v knize vyspoilerovala nějaké události z předešlých sérií, ale nebylo to nic tak zásadního, abych se nemohl do jejích předešlých knih pustit. A že o tom začínám silně uvažovat.

Temné lsti mají velké předpoklady k tomu, aby se staly další autorčinou silnou sérií. Tato kniha by měla zaujmout každého, kdo má rád fantasy příběhy, kde není nouze o magii, démony, víly a napětí, a to bez ohledu na to, zda četl předešlé série, které autorka napsala. Jako bonus k tomu dostanete skvěle propracované postavy, díky kterým bude mít problém knihu odložit. Nemůžu se dočkat, až se mi do ruky dostane druhý díl, a já se budu moci vrátit do světa lovců stínů a zjistím, co si autorka pro jednotlivé postavy přichystala.

HODNOCENÍ: 90%

Děkuji nakladatelství Slovart za poskytnutí recenzního výtisku a za to, že mě přivedlo do světa Lovců stínů. :)