Nakladatelství: Baronet
Stran: 264
Vydáno v ČR: 2013
"Nic pro nás není tak přirozené jako dýchání...."
Na začátku všeho byl Zlom. Zlom, při kterém došlo ke ztrátě všeho rostlinstva a úbytku kyslíku v atmosféře na pouhých 8%. Toto množství kyslíku je tak malé, že musela být vyvinuta Kapsule. Kapsule, ve které je nucena žít většina obyvatelstva. Kapsuli vládne ministerstvo, které nechává do prostoru přidávat velké množství kyslíku, takže se zde dá žít v podstatě bez kyslíkových masek. Má to však pár háčků. Za poskytnutí kyslíku se platí vysoké peněžní částky a opustit prostory kapsule je většině lidí zakázáno. Povolení odejít mají povoleno jen prémiové, kteří jsou označeni tetováním na uchu.
Právě takovým čerstvým prémiem je Quin. Je to mladý ostýchavý chlapec, který je utlačován faktem, že jeho otec je ředitelem Dechu, což je organizace, která spolupracuje s ministerstvem kapsule, díky čemuž má Quin veškeré výhody, které jen může mít. Jeho nejlepší kamarádka Bea je na tom přesně naopak. Je velmi chytrá, svérázná a zamilovaná do Quina. Bea a její rodina jsou jedna z nejchudších rodin kapsule a jediné co by jim mohlo dopomoci k penězům je, aby Bea prošla výběrem na prémia.
Vzhledem k situaci v kapsuli se Bea s Quinem rozhodnou, že na víkend odejdou a budou stanovat v pustině. Při osobní kontrole u východu s kapsule se ke dvojici přidá zoufalá Alina, která utíká před zákonem v kapsuli a je jen jedna možnost, jak se dostat ven. A to s Quinem jako prémiem. Odchod se podaří a Alina se od dvojce oddělí a jde směrem k opuštěnému městu. Quin se s Beou rozhodne Alinu sledovat a díky tomu se jim jí podaří zachránit před útokem bezdomovkyně. Ta jim však prozradí věc, která se jim zanoří pod kůži, a která jimi otřese. Nic není, jak si Quin a Bea myslí a ti kteří se je snaží chránit možná mají postranní úmysly. Můžou však staré bezdomovkyni věřit ?? A vystačí jim kyslík, který nemilosrdně ubývá z jejich kyslíkových bomb ?
Při koupi této knížky jsem se hodně rozmýšlel, zda má smysl si ji pořídit. Obálka byla zajímavá, anotace už zas tak ne a vlastně jsem si ani nedokázal představit, co by se v knize mohlo dít. Příběh zaváněl trochu sci-fi žánrem, a to není zrovna moje parketa. Když jsem šel kolem knihy asi po třech týdnech a ona se objevila ve slevě, bylo jasno. Vzal sem si jí a hned cestou domů jsem se do ní ve vlaku začetl. Už na začátku jsem měl pocit, že nebudu litovat.
A v závěru jsem opravdu nelitoval, ale na druhou stranu ani nebyl nadšen. Nevím, zda je to tím, že už jsem přečetl spoustu dystopických knih nebo to bylo samotnou knihou, ale knize se nikdy nepodařilo mě překvapit. Prostě jsem jen četl, četl a četl a sledoval, kdy už se konečně přiblíží závěr knihy.
Nebýt však Postav, asi bych měl větší problém knihu dočíst. Postavy jsou skvěle napsány a mezi hlavním triem vzniká celkem očekávaný milostný trojúhelník. Kniha je vyprávěna v ich formě a rozdělena do třech vyprávění, která se střídají po kapitolách. Každá ze tří postav má své kapitoly, kde nám autorka Sarah Crossan dovolí nakouknout i do myšlenek jednotlivých postav. Čtenář si tak k postavám dokáže najít lépe cestu a jsou mu o to sympatičtější. Navíc jsem se u knihy ne jednou zamyslel, jaké by to bylo, kdyby na světě došel kyslík a nezůstal jediný zelený strom.
Pokud máte opravdu rádi dystopické knihy, určitě se vám kniha bude líbit. Téma je v celku originální, kniha není moc dlouhá a najde se v ní i nějaká ta akční chvilka. Myslím že nedávno vyšel druhý díl pod názvem Vzdor, který by měl ukončit celý příběh. Já osobně si ho někdy rád přečtu, abych se dozvěděl, jak to bude s hrdiny pokračovat. Teď si ale zkusím dát od dystopických knih chvíli oddych.
HODNOCENÍ: 70%
Žádné komentáře:
Okomentovat