Unboxing #11

Tak jsem tu znovu s dalším unboxingem, ve kterém se tentokrát ukrývá zvláštní kniha. Bohužel jí nemůžu, nebo spíše nechci číst hned, protože si budu muset pořídit a přečíst předešlé díly z této série. Naštěstí se blíží narozeniny, takže snad dám sérii do kupy :D. 

Tak pojďme rozbalovat :)

V celku útlý balíček...copak v něm asi je ?

Je to kniha Nejkrásnější od Marrisy Meyer. Kniha, která mapuje život královny Levany. No není ta obálka prostě skvělá ? Už se těším, až se k ní dostanu a odhalím tajemství Levanina života.

V knihovně se bude vyjímat a s dalšími díly z této série, to bude vypadat jistě ještě lépe :). Pokud jste tuhle knihu a nebo i předešlé díly četli, nebojte se napsat, co si o knihách myslíte :). A co Levana ? Najde se někdo, kdo by měl tuhle postavu opravdu rád ?

Smrtící chaos ( Matt Dickinson )

Nakladatelství: Fortuna Libri

Počet stran: 304

Rok vydání v ČR: 2012

ANOTACE:

Zdánlivá drobnost – mávnutí motýlích křídel – uvede do chodu řetězec dramatických událostí a osudově ovlivní životy mnoha lidí. Matt Dickinson ve své mistrně napsané próze zavede čtenáře v krátkých „klipových“ vstupech do rozličných prostředí – třeba na severní stěnu Mount Everestu, na palubu Boeingu 747, k jezeru Malawi, na dostihovou dráhu – a nechá je se zatajeným dechem sledovat klíčové okamžiky v životě svých hrdinů. Román vycházející z teorie chaosu je určen všem, kdo milují napětí, ale nespokojí se jen s povrchní četbou. Klade řadu provokativních otázek a přináší překvapivé odpovědi.

" Někteří přežijí. Jiní zemřou. Všichni jsme propojeni. "

Tato věta čtenáře provází celou knihou. Je neskutečné, jak autor v této knize propojuje jednotlivé osudy lidí a co vše může ovlivnit lidský život. Představte si, že v lese se zrodí nevinný motýl a toto zrození bude mít za následek několik nevinných životů. Teorie chaosu se mi docela špatně vysvětluje, a proto na vás apeluji, aby jste neváhali a knihu si koupili.

Možná si ani neuvědomujete, že tuto knihu neúmyslně míjíte v Levných knihách a přitom na ní jistě již spočinul váš zrak. Já jí několikrát v Levných knihách viděl za směšnou částku, ale šílená obálka mě odpuzoval i od toho, abych po knize byť jen sáhl a přečetl si anotaci. Pak jsem však nečekaně ke knize anotaci přečetl a zaujala mě natolik, že jsem si jí nakonec pořídil. A víte co ?? Po přečtení této knihy jsem docenil i obálku. Na první pohled je obálka hrozně přeplácaná a nic neříkající, ale když jsem knihu přečetl, zjistil jsem, že na obálce je téměř celý knižní příběh. 

Matt Dickinson píše velmi čtivě a má dar na tvoření jednotlivých charakterů. V knize snad téměř nebyla jediná postava, kterou bych si jistým způsobem neoblíbil nebo byla nerozvinutá. K čtivosti hodně přispívá i to, že jednotlivé kapitoly nejsou nikdy delší než jeden a půl stránky, což knize velmi prospívá a lze jí tak přečíst za necelý jeden den.

Autorovi se povedlo něco, co se u mě již dlouho žádným, v našich končinách známějším, autorům nepovedlo. Přinutil mě svým hluboce, řekl bych až geniálně, promyšleným příběhem knihu číst takovým způsobem, že jsem jí rozečetl odpoledne a zavíral jí dočtenou až pozdě ráno. Příběh o teorii chaosu mě nenechal chvíli chladným a musel jsem zkrátka vědět, jak jednotlivé postavy dopadnou.

K tomu velkým dílem prospěla i propagační věta, která je zmíněna v anotaci a můžete jí vidět tučně zvýrazněnou o něco výše. " Někteří přežijí. Jiní zemřou..." A když si velice oblíbíte postavy v této knize, bojíte se, kteří nakonec zemřou, protože každý z nich, a to doslova každý, ve svém příběhu dojde do chvíle, kdy mu o ten život jde. 

Před čtení této knihy jsem se také bál, že se budu ztrácet v jednotlivých postavách. Pokud je tohle důvod, proč se přečtení této knihy zdráháte, rozhodně nemusíte mít strach. Rozdělení příběhů je velice přehledné a ani jednou jsem nezískal pocit, že bych nevěděl, kdo je kdo. A to je u knih s takovým množstvím postav, velice neobvyklé.

Je velká škoda, že nakladatelství Fortuna Libri se rozhodla vydat jen první díl této série, protože jak jsem se dočetl, tato série se stává z několika dalších dílů a mě velice mrzí, že si tyto příběhy nebudu moci přečíst. Je zde samozřejmě šance si knihy přečíst v angličtině, ale nemám zkušenosti z nakupováním z amerických e-shopů, takže se dalších knih od tohoto autora nejspíš nedočkám. Pokud by náhodou tuto recenzi četl někdo z nakladatelství Fortuna Libri, s čímž tedy vůbec nepočítám, prosím vás o vydání dalších knih z této série. Byl bych tím velice potěšen.

Knihu by si měl přečíst rozhodně každý, kdo má rád geniálně promyšlené příběhy a knihy, které se čtou velice jednoduše a rychle. Čtení této knihy vám jistě nezabere více, než jedno odpoledne. Myslím, že přečtením této knihy jistě neprohloupíte. 

HODNOCENÍ: 98%

Skočný příliv ( Rolf Börjlind, Cilla Börjlind )

Nakladatelství: Knižní klub

Počet stran: 456

Rok vydání v ČR: 2013

Série: Tom Stilton & Olivia Rönningová

ANOTACE:

Ostrovní pláž v zátokách Hasslevikarna se stane němým svědkem nelidské vraždy. Obětí je neznámá těhotná žena. Píše se rok 1987, případ je po čase odložen jako nevyřešený. Po více než dvaceti letech ho znovu otevírá Olivia Rönningová, studentka Policejní akademie. Má k dispozici moderní metody a techniky, novinové články, spisy, svědectví, ale chybí jí to nejpodstatnější – Tom Stilton, který tehdy vedl vyšetřování, ale teď jako by se po něm slehla zem… Výjimečný debut, jehož tíživá severská atmosféra čtenáře okamžitě vtáhne do děje a odmění je nečekaným závěrem

"Výškový rozdíl mezi odlivem a přílivem se v zátokách Hasslevikarna na ostrově Nordkoster běžně pohybuje mezi pěti a deseti centimetry, pokud ovšem Slunce, Měsíc a Země nestojí v jedné přímce. Pak dochází k jevu, kterému se odborně říká skočné dmutí. Rozdíl mezi odlivem a přílivem v tom případě činí téměř půl metru. Lidská hlava měří na výšku přibližně pětadvacet centimetrů." 

Tyto slova váš přivítají hned v první kapitole. Hned se tedy dozvídáte, co znamená zvláštní název knihy a zároveň si připadá tak nějak chytřejší. Tedy alespoň já jsem se tak cítil. Jak se píše v anotaci, jde o knihu, kde je hlavní postavou studentka policejní akademie, která se dostává k odloženému případu vraždy dívky, která se odehrála na ostrovní pláži v Nordkosteru. Tento čin je spáchán v roce 1987 a Olivia si tento případ vybírá z jednoho prostého důvodu. Na šetření této vraždy nepracoval nikdo jiný, než Oliviin otec, který bohužel již nežije. Pro Olivii je tak vyšetřování jakousi výzvou.

Není to však tak jednoduché. Olivia nemá jako studentka přístup k žádným složkám, nikdo jí k případu nemůže nic říct, a tak jedinou možností, jak se dozvědět nějaké užitečné informace, je najít Toma Stiltona, který na tomto případě, v roce 1987, spolupracoval s Oliviiným otcem. Po Tomovi ale jakoby se zem slehla a nikdo o něm nic neví. Olivia se však nevzdává.

Paralelně s tímto případem se v knize vyšetřuje ještě případ ze současnosti, a to takový, že někdo brutálně vraždí bezdomovce, a aby toho nebylo málo, tyto surové činy jsou natáčeny a vkládány na oficiální internetové stránky skupiny, které je u policie označována jako "ZB".

Abych byl upřímný, musím říct, že jsem od knihy očekával více. Když je Olivia studentkou policejní akademie, doufal jsem ve více chvil strávených právě v akademii a dozvědět se tak, jak to na takové policejní akademii chodí. Těchto chvil však moc nebylo. Navíc mě celou knihou provázela jedna otázka, na kterou se kupodivu nikdo neptal. A to, proč si vrah na Nordkosteru vybral tak komplikovanou vraždu. Takováto vražda naznačuje, že vrah pravděpodobně chtěl, aby oběť trpěla. Nad tím se však nikdo moc nepozastavoval. Možná se to nezdá jako špatná věc, ale mě to šíleně rozčilovalo.

Cilla a Rolf  Börjlindovi jsou ve Švédsku velice známým autorským duem a to nejen v literární sféře. Jde o manželskou dvojici, která napsalo scénář k několika desítkám švédských filmů, což se odráží trochu i v této knize. Detektivní zápletka je skvěle vykonstruovaná a ve vyšetřování se nedá téměř nic vytknout. Ano, je tam sice pár momentů, o kterých by se dalo spekulovat, že jde o vážně podivnou náhodu, ale k detektivním knihám tohle prostě patří. 

Skočný příliv se čte velmi dobře a hluchých míst se moc nenajde, i když se čtenář může lehce ztratit v postavách. Obálka je velmi povedená a rozhodně patří mezi ty lepší, které vzešli ze severských krimi. Protože je Skočný příliv prvním dílem z plánované trilogie, rozhodně nebudu zahálet a do dalších dílů se bez problémů pustím, protože už vím, co od knihy očekávat a nebudu tak mít přehnané požadavky. Knihu rozhodně doporučuji všem, kteří mají rádi detektivní knihy, které nevsází na brutalitu, ale na pomalé vyšetřování, kdy se případ skládá kousek po kousku, až to celé najednou dává skvělý smysl. 

HODNOCENÍ: 65%

Názorovka # 3 - Zámek, který neexistuje....nebo... ?

Není to dlouho, co jsem si říkal, že by bylo na čase, přečíst si nějakou klasickou literaturu, kterou jsem nepřečetl za dob své středoškolské docházky. Přemýšlel jsem, kterou z knih vzít do ruky, a protože moje vytoužená Anna Karenina je opravdu pořádná kniha a nebylo by nejjednodušší jí převážet, sáhl jsem po Zámku od Franze Kafky. A to z dvou důvodů. První důvodem byl fakt, že jsem knihu měl rozečtenou již z předmaturitní četby a druhým důvodem bylo, že jsem se bavil s kamarádem a zabrousili jsme právě ke Kafkovi a jeho zámku. Bral jsem to jako signál a do knihy se pustil. 

Teď by bylo vhodné říci, proč na knihu tedy není recenze a ani nebude. Je to jednoduchý a prostý důvod. Nevěřím si v tom, že bych na tuto knihu napsal kvalitní recenzi, protože ani teď, měsíce po dočtení knihy, si nejsem jistý, jak na mě kniha vlastně působila. Proto je "Názorovka" tím nejlepším formátem, jak se vypsat z pocitů z Kafkova Zámku. 

Zámek je opravdu pozoruhodným dílem. To se musí nechat. Celý příběh na mě dosedl svojí ponurou atmosférou tak silně, že jsem získal z této knihy pocit, jako by se celá odehrávala v noci v sněhem odříznuté vesnici. To s tím sněhem by klidně mohla být pravda, ale s tou nocí si tak jistý nejsem.  

Nicméně vážně nevím, co si myslet o příběhu. V podstatě se stále něco děje, ale jakoby se vlastně nic nedělo. Středobodem celého příběhu je zámek, jehož osazenstvo má vládu nad celým podzámčím a bez jejich souhlasu se nesmí v podstatě nic. To je ale známá věc a stejně tak známé je i to, že totožnost zámku není v díle prokázána, což je velice zvláštní. 

Celá kniha na mě působí jako takový klasický, vesnický román. Ale vesnický v tom pravém smyslu. Každý ví o každém všechno, každý všechno ví, a kdyby náhodou ne, brzy se vše dozví. Předsudky mezi jednotlivými rodinami jsou velice silné a pomluvy jsou tak nasnadě. Mezi těmito rodinami jednotlivě pendluje zeměměřič K, který čeká na povolení ze zámku, aby mohl začít se svými zeměměřičskými umy. Tyto návštěvy v jednotlivých rodinách jsou prošpikovány sáhodlouhými rozhovory, které leccos vysvětlují, ale přináší i nové otázky. V těchto rozhovorech mě Kafka utvrdil v tom, že oplýval opravdu skvělými, spisovatelskými schopnostmi.

Je škoda, že jeho román je nedokončen a nebylo tak prokázáno, zda zámek je skutečný nebo slouží jako taková ochrana všeho. Možná je ale v samotném finále dobře, že zámek není prokázán, protože dodává tomuto klasickému dílu jistou mystičnost, a jak by se dalo u Kafky předpokládat, možná by nám ani po dokončení knihy nepotvrdil, zda zámek je skutečný, nebo jen iluzí.

Moc by mě tedy zajímal váš názor na tuto knihu. Zda máte knihu rádi, nebo patříte mezi Kafkovi odpůrce. Nebojte se rozepsat a napsat svůj názor. Bude mě zajímat :)

V tónech duhového života (Jakub Hübner)

Nakladatelství: Petrklíč

Počet Stran: 224

Ilustrace: Ivett Breburdová

Rok vydání v ČR: 2015

Anotace

Příběh o naději, lásce, hledání, začínající kariéře a životním tápání. Daniel je mladý, ambiciózní a talentovaný zpěvák, studuje konzervatoř a zpívá v kapele. Jako každý umělec touží po úspěchu. Hledá své místo v životě a zároveň se poohlíží po tom pravém, s nímž by dokázal žít. Dan je totiž gay. Svou orientaci považuje za danou věc. Je sám na sebe zdravě hrdý a rozhodně o sobě nikdy nepochyboval. Leč lze podobný liberální přístup v dnešní době očekávat ode všech v okolí? Daniel chce v životě okusit co nejvíc a v písku času zanechat co možná nejvíce stop. Dokáže Daniel nakonec odolat svodům okolního světa? Vytrvá na své cestě za štěstím? To vše a ještě více se dozvíte v barevném příběhu doplněném o osobité ilustrace malířky Ivety Breburdové.

Jakub Hübner je pětadvacetiletý muzikálový zpěvák, herec a spisovatel. V nynější době účinkuje v historicky prvním, českém uvedení světově proslulého muzikálu Fantom Opery. V tónech duhového života je jeho prvním románem.

Jak je již patrné z anotace, jedná se o knihu s homosexuální tématikou, které v našich končinách stále není mnoho a každá taková se tak bere jako malý poklad. A tato kniha takovým malým pokladem je, protože se od ostatních knih, s podobnou tématikou, odlišuje. Zatím co se postavy v jiných knihách vyrovnávají se svojí orientací a setkávají se s homofobií ve svém okolí, v této knize je tomu jinak. Daniel je se svojí orientací vyrovnaný a jeho okolí ji bere jako téměř samozřejmou věc. Kniha je tak ve svém žánru svěžím větrem. 

Nejde však jen o knihu s homosexuálním tématem. V průběhu knihy sledujeme hlavní postavu Daniela, jak se snaží splnit si sen o pěvecké dráze. Jde o příběh plný ambicí, překonávání různých překážek a vytrvalosti. V neposlední řadě je zde poukázáno na to, jak je důležité mít dobré vztahy se svojí rodinou a přáteli, kteří hlavní postavu drží nad vodou v období jeho neúspěchů a to nejen v profesním životě, ale i v tom milostném. 

Já osobně jsem z knihy mile překvapen. Vzhledem k tomu, že jde o autorovu prvotinu, neměl jsem velká očekávání, ale kniha je psána velmi čtivým stylem, takže stačilo jen pár přečtených stránek a já se už jen dál nechal unášet v jejích duhových tónech, až jsem dospěl k samotnému závěru. Autor používá navíc moderní mluvu, která potěší především mladší čtenáře. Celá kniha je doplněna příjemnými ilustracemi, za kterými stojí ilustrátorka Ivett Breburdová, jež krásně podtrhují můj celkový dojem z knihy.

Samozřejmě má kniha své mouchy, asi jako každá, a v tomto případě především v přímých řečech. Nejsem zrovna fanouškem osloveních stylem, zlato a podobně, které se v této knize několikrát opakují. Nejde však o nic, co by knize nějaký způsobem ublížilo a navíc je to bohatě vykompenzováno autorovým popisným stylem. A to především v myšlenkových a pocitových pochodech hlavní postavy. V knize navíc není nouze o úsměvné ani dojemné chvilky, a tak knize po obsahové stránce nechybí vůbec nic. Celý příběh se odehrává převážně v Praze, což navozuje příjemnou, místy až domovskou, atmosféru naší vlasti.

Knihu doporučuji všem, bez rozdílu věku či pohlaví, zkrátka všem těm, kteří touží přečíst si oddychovou knihu, která vám zpříjemní několik odpolední. Já moc děkuji Jakubovi Hübnerovi za důvěru a za poskytnutí recenzního výtisku. Moc si toho vážím!

Zároveň bych vás rád, jménem autora, pozval na křest knihy, který se bude konat 29. 10. 2015 od 17:00 hodin v  literární kavárně Academia na  Václavském Náměstí 34. Budete srdečně vítáni !

Pokud vás kniha zaujala, můžete si jí zakoupit na stránkách www.knihydobrovsky.cz,  www.neoluxor.cz

HODNOCENÍ: 80%

Měsíční kroniky: Cinder (Marissa Meyer)

Nakladatelství: Egmont

Stran: 400

Rok vydání v ČR: 2012

Děj této knihy se odehrává b líže neurčené budoucnosti, po 4 světové válce, v Novém Pekingu. Hlavní postavou je Linh Cinder, která je vyhlášenou mechaničkou v celém městě. Za tento úspěch Cinder vděčí především tomu, že je z 34% kyborg.
Cinder je vyhledána princem Kaiem, který potřebuje opravit svého androida. Už v tomto okamžiku je znát, že mezi těma dvěma přeskočila prvotní jiskra. Mezitím v zemi naplno propuká nemoc Letumóza, která má na svědomí stále více a více mrtvých. Letumóza nepřímo ovlivní jak prince Kaie, tak samotnou Cinder, když napadne jejich nejbližší. Před oběma stojí zásadní otázka, co jsou oni sami obětovat, aby své blízké zachránili.
Do toho všeho ještě vstupuje měsíční královna Levana a v tu chvíli propuká opravdové peklo.

Jak spousta z vás jistě ví, Cinder je prvním dílem ze série Měsíční kroniky, které vzešli z pera autorky Marissy Meyer. Jde o sérii knih, které jsou moderním převyprávěním klasických pohádkových příběhů. Cinder je převyprávěním pohádky o Popelce. S Popelkou tuto knihu spojují však jen dva základní rysy, a to královský ples a špatné Cindeřiny vztahy s "macechou" a nevlastními sestrami. Respektive sestrou.

Jsem překvapivě velice rád, že jsem si Cinder přečetl až teď, kdy už vím, o čem jsou následující díly Měsíčních kronik. Proč? Protože teprve tak můžu opravdu ocenit, jak moc má Marissa Meyer tuhle sérii krásně promyšlenou.

Marissa Meyer v Cinder stvořila zajímavý svět, možná věsmír, plný zajímavých a plastických charakterů postav. Postavy nejsou černobílé a prochází zde určitým vývojem. Je dosti možné, že na některou z postav čtenář časem zapomene, ale rozhodně nezapomene na měsíční královnu Levanu. Tato postava je tak prošpikovaná zlem, až to pěkné není. U mě osobně se Levana ihned katapultovala do žebříčku největších záporáků.

Autorčin styl psaní je velmi příjemný a kniha doslova mizí před očima. Příběh je dosti zajímavý a napínavý, takže k dočtení knihy jsem se nemusel vůbec přemlouvat a plně jsem si užíval každou chvíli strávenou s knihou.

První díl Měsíčních kronik mohu s klidným svědomím doporučit, i když má své drobné mouchy. Věřím tomu, že kvalita knih v této sérii bude mít vzestupnou tendenci a já už se nemůžu dočkat, až se k těm dalším dílům dostanu.

HODNOCENÍ: 80%