TOP 10 roku 2016

NEJOČEKÁVANĚJŠÍ KNIHA

WINTER - MARISSA MEYER

Asi nejočekávanější kniha roku 2016, co se young adult literatury týče. I já jsem netrpělivě čekal a rozčiloval se nad každým posunutím vydání této knihy. I když je smutné, že se touto knihou loučíme s Měsíčními kronikami a už jen nahlédneme do tohoto světa formou povídkové knihy Hvězdy nad hlavou, jsem si Winter neskutečně užil. Marissa Meyer mě vtáhla ihned do děje a nečinilo mi problém ani těch 760 stránek, která tato kniha má. Sice nebyla Winter nejlepší knihou série, ale rozhodně byla jednou z knih, která mě tento rok nejvíce zaujala a místo v mé TOP 10 si jednoznačně zaslouží!

RECENZE

NEJVĚTŠÍ POSUN V SÉRII

DĚDIČKA OHNĚ - SARAH J. MAAS 

Sarah J. Maas si mě touto sérii naprosto získala, a i když jsem přečetl v tomto roce i Půlnoční korunu (druhý díl série), dávám sem raději Dědičku ohně, protože tato série se s každou další knihou zlepšuje. Dědička ohně navíc prošla největším posunem svých knih, a to od young adult k vysoké fantasy. Byl jsem hrozně překvapen, jak moc se příběh posunul do jiných vod a pořád se to četlo skvěle. Zkrátka jedna z nejlepších knih 2016 a jedna z mých nejoblíbenějších sérií všech dob.


RECENZE

NEJZÁBAVNĚJŠÍ KNIHA

JACKABY - WILLIAM RITTER

Jackaby pro mě byl jasnou volbou k přečtení, ale i když jsem měl tuto knihu zakoupenou hned jak vyšla, začaly mě od přečtení trochu odrazovaly negativní recenze, které se na tuto knihu začaly podivně množit. Nakonec jsem se ale ke knize dostal a v žádném případě nelituji. Je to rozhodně kniha, u které jsem se tento rok nejvíce pobavil. Rozhodně můžu doporučit a netrpělivě vyhlížím další díl, jehož vydání se nám už blíží ;).


RECENZE

NEJZVLÁŠTNĚJŠÍ KNIHA

KNIHA ZTRACENÝCH VĚCÍ - JOHN CONNOLLY

K této knize jsem se dostal díky jejímu vysokému hodnocení na databázi knih a hned jsem se zařadil mezi obdivovatele této knihy. Jde sice spíše o pohádkovou knihu, ale má v sobě hodně témat, které bych v pohádce rozhodně nečekal. Druhá světová válka, mírně homosexuální princ, a to vše zabalené do takového temnější hávu se "smutným" konce. Je velká škoda, že tato kniha už jde jen velmi těžko sehnat, protože bych ji hrozně rád vlastnil ve své knihovničce.


RECENZE

NEJVĚTŠÍ PŘEKVAPENÍ (YOUNG ADULT)

BEZ ŠANCE - NEAL SHUSTERMAN

Bez šance se rozhodně nenacházela na mém TBR, ale když jsem viděl naživo tuto obálku a k tomu ještě s tou slevou, která byla na knihu zrovna uvalena, neodolal. Hned jsem se do ní i začetl a nepřestal jsem, dokud jsem ji nedočetl. Rozhodně obrovské překvapení, ale ke konci už přeci jen trochu ztrácela dech. To ale nebrání tomu, abych tuto knihu zařadil do mých TOP knih roku 2016, protože mě rozhodně mile překvapila a navnadila na další díly. (Doufám, že u nás další díly vyjdou).


RECENZE

NEJVĚTŠÍ PŘEKVAPENÍ (THRILLER)

POSLEDNÍ VÝKŘIK - KEVIN O´BRIEN

Poslední výkřik je poslední knihou, kterou jsem v roce 2016 přečetl a byla to ta nejlepší volba. U této knihy jsem měl emoce na hraně, protože autor přesně věděl jak na mě a neměl slitování s žádnou postavou. Přitom vytvořil takové charaktery, kterým fandíte a máte je rádi a přitom se dostávají do situací, kdy už víte, že stačí hrozně málo a přijdou o život. A žij o ten život hodně přišlo. Nebyla to možná nejvhodnější kniha na Vánoce, ale skvěle jsem si ji užil a místo v tomto žebříčku si zaslouží. Prosím více autorových knih v České republice!


RECENZE (brzy bude) ;)

NEJVĚTŠÍ PŘEKVAPENÍ (SCI-FI, FANTASY)

ČERVENÝ VRCH - JAMIE McGUIRE

Možná jde spíše o thriller než fantasy, ale thrillerová sekce už je obsazena a tahle kniha tu nesmí chybět, protože i když už jsem ji přečetl hodně dávno, stále na ní musím myslet a společně tak na postavy v této knize. Jistě o této knize hodně z vás slyšelo, takže určitě víte, že jde o knihu, která se zaměřuje na zombie apokalypsu. Červený vrch u mě sice získal trochu nižší hodnocení, ale to bylo především kvůli konci, s kterým jsem se prostě nemohl smířit. Prostě mě tato kniha dostala a určitě se k ní ještě minimálně jednou vrátím.

RECENZE

NEJVĚTŠÍ PŘEKVAPENÍ (DETEKTIVKA)

LEON - MONS KALLENTOFT

Nemůžu v tomto žebříčku opomenout ani detektivní žánr, a protože se chci zaměřit na čistou detektivní linii a ne kříženou s thrillerovými prvky, tak jsem se rozhodl pro Leona od Monse Kallentofta. V mých žebříčcích tento autor nemůže chybět, protože si mě získal svojí sérií s Malin Forss a vše co tento autor napíše, je pro mě jako droga. Leon je druhou knihou z autorovy nové série Hercules a byla naprosto skvělá. První díl Zack mě trochu zklamal, ale v tomto díle se autoři rozhodně zlepšili a hodně je v této knize znát Kallentoftův styl, který tolik miluju. Proto tady tahle kniha nemlže chybět.

RECENZE (zatím není)

NEJVĚTŠÍ PŘEKVAPENÍ (HOROR)

PYROFOBIE - JACK LANCE

Nejde o čistokrevný horor, ale rozhodně se tam nějaké hororové prvky najdou. Rozhodně jsem ale nečekal, že se mi tato kniha bude tolik líbit. Hrozně těžko se mi odkládala a držela mě v napětí až do samotného závěru. Přitom jde o knihu, která u nás není moc známá a je to obrovská chyba. Tuhle knihu by jste si měli rozhodně přečíst, protože nebudete litovat.


RECENZE

NEJVĚTŠÍ PŘEKVAPENÍ (AUDIOKNIHA)

DÍVKA VE VLAKU - PAULA HAWKINS

V tomto roce jsem poslechl několik audioknih a Dívka ve vlaku byla tou první, kterou jsem kdy vyposlechl. Poslech jsem si skvěle užil a velkou zásluhu na tom má trojice žen, které tuto audioknihu načetly. Stejně jako provedení této knihy se mi zamlouval i celkový příběh a řadím se mezi ty, kterým se Dívka ve vlaku líbila. I když chápu, že číst ji může být trochu těžší. Pokud po této knize tedy stále uvažujete, zkuste ji jako audioknihu a jistě nebudete litovat.

RECENZE

Děkuju Ježíšku!!! aneb Vánoční knihobraní

Pořád nemůžu uvěřit, že už jsou za námi i Vánoce. Už zbývá jen Silvestr a máme před sebou zase Nový rok. Docela dost věřím tomu, že se o příštích Vánocích zase budu divit, že už jsou tady zas. Ale to protentokrát pomineme, protože máme na práci něco příjemnějšího a rozhodně smysluplnějšího. Podíváme se totiž, jaké knížky jsem dostal pod stromeček :)

Nebudu vám k tomu nic moc psát, protože jsem o všech těchto knihách věděl, protože si každý rok jen řeknu o rozpočet všem, kteří mi chtějí něco dám k Vánocům a já si podle ceny objednám balíček, který poté najdu pod stromečkem. Tohle se mi jeví jako nejlepší metoda, protože už vím, jak se to má s Ježíškem...že nestíhá atd...vždyť to všichni známe a zároveň ani nechci, aby Ježíšek musel lítat někde po obchodě se seznamem a sháněl ty správné knihy. Takhle to má hezky v pohodě a nemusí si s ničím dělat hlavu.

Takže se pojďme podívat, co jsem tento rok našel pod stromečkem. A máme se na co těšit. Asi jsem byl ten nejhodnější člověk v mém širém okolí, protože jsem dostal 11 knih. Naprosto boží Vánoce :D

JAKO KAŽDÝ ROK, TAK I LETOS JSEM SI K VÁNOCŮM NECHAL NADĚLIT OBLÍBENÉ KNIHY, KTERÉ JSEM JIŽ ČETL, ALE ZATÍM JE NEMĚL V KNIHOVNĚ A PROSTĚ JE MUSEL MÍT. 

JEŠTĚ ZIMNÍ OBĚŤ A KALLENTOFT BUDE KOMPLET ;)

A TEĎ UŽ PŘICHÁZEJÍ NOVÉ KNIHY, KTERÉ JSOU PRO MĚ NOVINKOU A NA VŠECHNY SE NEUVĚŘITELNĚ TĚŠÍM :)

NIKAM BUDE JISTĚ ZAJÍMAVOU ČETBOU, PROTOŽE JDE O POSTAPO Z ČESKÝCH BUDĚJOVIC, KDE JSEM STUDOVAL. DOUFÁM, ŽE SI TO NÁLEŽITĚ UŽIJI :)

PROSTĚ MILUJU ZPŮSOB, JAKÝM JE SÁGA ILUSTROVANÁ. KLOBOUK DOLU.

A TADY UŽ JE KOMPLET KNIH, KTERÉ JSEM NA VÁNOCE NASBÍRAL. CHYBÍ JEŠTĚ LETNÍ SMRT A JARNÍ MRTVÍ, SPOLEČNĚ S ALCHYMISTOU A AGATHOU CHRISTIE. TY JSOU UŽ ZAŘAZENÉ V MÉ DRUHÉ KNIHOVNĚ, KDE JSOU UŽ ZAŘAZENY NA SVÁ ČESTNÁ MÍSTA.

JÁ DOUFÁM, ŽE SE VÁM TENHLE ČLÁNEK LÍBIL A ŽE JSTE I VY DOSTALI SPOUSTU KNIH. BUDU RÁD, KDYŽ SE V KOMENTÁŘÍCH ZMÍNÍTE, CO JSTE NAŠLI POD STROMEČKEM ZA KNIHY VY. KLIDNĚ DÁVEJTE I ODKAZY NA VAŠE ČLÁNKY NA BLOGU :)

Bronzový klíč (Holly Black, Cassandra Clare)

Již potřetí se vydáváme do kouzelné školy Magisterium a znovu se setkáváme s našimi známými hrdiny. Zatímco předešlé roky byly pro Calluma Hunta náročné, tento rok by mohl být v Magisteriu konečně klidný. Alespoň tomu vše naznačuje. Nepřítel smrti byl zastaven a naši tři hrdinové jsou za to pozvání do Kolegia, kde jsou Shromážděním prohlášeni za největší hrdiny své doby. 

Nadšení však netrvá dlouho, protože Call obdrží tajemný vzkaz od své kamarádky, která se s ním chce setkat v jedné z místností Kolegia. Po vstupu do místnosti se Calla někdo pokusí zavraždit, a kdyby Aaron s Tamarou nepřišli v čas, možná by se to pachateli i podařilo. 

To nejhorší má ovšem teprve přijít. Při vyšetřování této události se ukáže, že se pachatel postaral o to, aby nebyl nikým kompromitován. Na scénu se znovu dostává špeh, který bloudí chodbami Magisteria a nejednou se již pokusil Calla sprovodit ze světa. Kdo by však mohl tímto špehem být? Jak se zdá, ani ve třetím ročníku nebudou mít naši hrdinové klid a budou si muset dávat velký pozor, aby i tento ročník přežili ve zdraví. Temný špeh je totiž nebezpečnější, než kdykoli byl. 

Myslím že není nutné, abych představoval ani jednu z autorek, které stojí za touto sérií pro mladistvé. Obě jsou totiž známé a stojí za několika knihami, které slaví velký úspěch v mnoha zemích. Není tedy divu, že Magisterium je sérií, která dokáže čtenáře upoutat a nabídnout mu zajímavý příběh s mnoha zvraty. 

I když v předešlých dílech se pár zvratů již odehrálo, Bronzový klíč je v tomto ohledu lehce předčí. A je jedno, že ke všem těmto zvratům dojde až na samotném konci knihy. Příběh si vás rychle získá a necháte se tedy jen unášet magickým světem, které toto autorské duo vytvořilo. Tedy alespoň v tom případě, že patříte do věkové kategorie, pro kterou jsou tyto knihy určeny. Osobně si myslím, že tato hranice se pohybuje někde mezi 13 - 16 lety. 

Neváhejte ale ani tehdy, pokud jste již starší ročník, jako jsem já. Kniha vás jistě nezklame, ale může se stát, že prokouknete úmysly autorek a některé zvraty nebude těžké odhalit. Alespoň tedy ten hlavní, kdo by mohl být oním záhadným špehem. V této knize se ale odehraje zvratů několik a ty jen tak lehce neodhadnete. Zároveň jste tak nalákáni na další díly, které, pokud vše půjde podle mých domněnek, budou hodně zajímavé, protože závěr této knihy?? Jsem v šoku!!!

Protože jsou knihy určeny pro ono mladší publikum, nebudete mít žádný problém se čtením. Vše je napsáno lehkým stylem, navíc ještě doplněno ilustracemi, které otevírají každou novou kapitolu a příjemně tak doplňují příběh. Po grafické stránce jsem tedy také naprosto spokojen, a to především s obálkou, která je naprosto odzbrojující. Odstíny modré barvy působí naprosto úžasně a moc se mi líbí efekt hlavních postav, na kterých lze na každém dílu poznat, jak dospívají. 

Bronzový klíč mohu jednoznačně doporučit. Nedoporučoval bych ho ale číst, pokud nemáte znalost předešlých dílů série, protože se tato kniha mnohdy vrací k událostem, které se v předešlých dílech odehrály. Pokud ale máte předešlé dva díly přečtené, tak neváhejte a rozhodně si přečtete i Bronzový klíč. Rozhodně se nebudete nudit. 

HODNOCENÍ: 80%

Winter (Marissa Meyer)

Winter je jistě jednou z nejočekávanějších knih, která u nás letos vyšla. Měsíční kroniky se staly v mnoha zemích velice oblíbenou sérií a nejinak tomu je i u nás. Otázkou ale je, jestli tento čtvrtý díl, který uzavírá sérii Měsíčních kronik, dokázal naplnit vysoká očekávání, která jsem jistě všichni měli. 

Hlavní postavou je již v titulu zmiňovaná princezna Winter, která je nevlastní dcerou královny Levany, nynější královny Měsíce. Winter je mezi měsíčním lidem velmi oblíbenou, a to i přes to, že od svých dvanácti let nepoužívá svůj měsíční dar, který slouží k vytváření iluzí a následnému ovládnutí jiných lidí. Nepoužívání měsíčního daru se však Winter odrazilo na jejím psychickém zdraví, a je tak trochu blázen. 

Winter totiž sužují děsivé halucinace, které ji znesnadňují odlišit realitu od přeludů. Naštěstí je oporou princezny Winter královský strážce Jacin, který ji vždy od přeludů dokáže pomoci. Horší jsou však chvíle, kdy Jacin není po ruce.

Samozřejmě se i v tomto díle setkáváme s našimi hrdiny, které jsme poznali v předešlých dílech. Cinder se svými přáteli přemýšlí nad nejlepším způsobem, jak nepozorovaně proniknout na povrch Měsíce a tam se pokusit o svržení královny Levany, jejíž trůn právoplatně náleží princezně Selene. Není to ale tak jednoduché, protože Levana zaútočila na Zemi, což komplikuje výpravu našich hrdinů. 

Winter je převyprávěním pohádkového příběhu o Sněhurce, což už jde možná poznat podle názvu a určitě to jde poznat podle obálky, která se opět skvěle vydařila. Stejně jako předešlé díly této série, i Winter pokračuje v nabírání stránek, takže zatímco Cress měla něco málo přes 600 stran, Winter má stránek už přes 750. Na první pohled tak může trochu odrazovat od přečtení, ale opravdu není čeho se bát. Nejde totiž o umělé natahování příběhu, ale je toho prostě mnoho, co je třeba ještě odvyprávět. 

Marissa Meyer vládne skvělým stylem psaní, který je na první pohled jednoduchý, ale přitom velice čtivý a hodnotný. Pokud jste již u předešlých dílů obdivovali autorčinu fantazii, tak ve Winter budete jen nevěřícně zírat, kam až její fantazie sahá. Téměř dvě třetiny příběhu se totiž odehrávají na Měsíci, kde se autorka velice vyžívala ve tvoření nového, dystopického světa. Velice jsem si užíval pomalé odhalování všech částí Měsíce, a to i přesto, že ne vždy šlo o pěknou "podívanou". 

Marissa Meyer ale nepolevila ani ve vývoji všech postav a pomalu uzavírá jejich milostné linie. Není to však tak jednoduché, jak by se mohlo na první pohled zdát. Každá postava v tomto příběhu má svoje vlastní poslání, kterým je pro celou skupinu nepostradatelný, takže se jednotlivé postavy scházejí, aby se posléze mohly sledem okolností zase odloučit. Mnohdy se tedy stává, že některé postavy se přesouvají do pozadí příběhu, protože se ke slovu dostávají jiné postavy.

To je jednou z mála věcí, které mi na této knize vadily. V tomto příběhu je toho opravdu hodně co vyprávět, takže se ke slovu musejí dostat všechny postavy, na úkor čehož se na pár kapitol vytratí některé z postav. To by nebyl ani takový problém, kdyby autorka nezakončila vyprávění daných postav v ten nejnapínavější moment a čtenář tak musí čekat, než se daná z postav dostane opět ke slovu. Dá se to ovšem předpokládat, když v jedné knize máte tolik vypravěčů.

Další a v podstatě jediné zklamání, které si z této knihy nesu, je postava samotné Winter. Já osobně mám totiž pohádku o Sněhurce nejraději, takže jsem měl od této postavy asi největší očekávání. Ta mě bohužel zklamala, protože kvůli její psychické poruše je obtížné si k této postavě vytvořit nějaký hlubší vztah. Navíc mi Winter ze začátku knihy přišla na svůj věk dětinská, což naštěstí postupem času vyšumělo.

Jako závěrečný díl série u mě Winter dopadla na výbornou a se zakončením jsem až na pár pomíjivých výtek spokojený. Marissa Meyer se zapisuje mezi jednu z mých nejoblíbenějších autorek a netrpělivě budu vyhlížet další knihy, které vyjdou z její mysli. Tahle autorka totiž umí zaujmout!

Winter je zkrátka pětihvězdičkovou záležitostí, kterou si prostě chcete přečíst. V rámci retellingových příběhů se jedná o to nejlepší co můžete dostat, a pokud jste se do této série z nějakých nepochopitelných důvodů ještě nepustili, tak by jste to měli určitě napravit. Myslím si, že s touto sérií nemůžete šlápnout vedle.

HODNOCENÍ: 90%

Prastarý meč (Rick Riordan)

"Jmenuji se Magnus Chase. Je mi šestnáct. Toto je příběh o tom, jak to se mnou šlo od desíti k pěti od chvíle, co jsem se nechal zabít. 

Magnus chase je šestnáctiletý chlapec, který před dvěma roky přišel o matku a od té chvíle žije v ulicích Bostonu, protože svého otce nikdy nepoznal. Jednou si všimne letáku se svojí fotkou a zjistí, že ho hledá jeho sestřenice Annabeth se svým otcem. Magnus se ukryje v domě svého strýce Randolpha, kde je svým strýcem přistižen. Od něho se dozvídá informaci, že je syn Norského boha a že světu hrozí zničení. A nejen tomu našemu. 

Magnus musí najít prastarý meč, který je natolik silný, že může odvrátit zničení světa a nesmí se proto dostat do špatných ruko. V důsledku nenadálých situací se Magnus dostává do souboje s ohnivým obrem Surtem, který napadne Boston a hledá prastarý meč. Magnus se obrovi postaví v souboji, který ho následně stojí život. Protože však zemřel hrdinskou smrtí, valkýra Sammirah al-Abbásová se chopí jeho duše a zanese Magnuse do Hotelu Valhalla. 

Více nebudu prozrazovat, protože následuje klasický scénář Riordanových knih. Seznamujeme se s novým prostředím, jeho fungováním a Magnus se dozvídá, kdo je jeho otcem. O tato překvapení bych vás nerad v této recenzi připravil, protože já osobně si tyto části užívám opravdu nejvíce z celého příběhu. 

Rick Riordan opět vsadil na klasiku a nepřinesl v celku nic nového. Když vezmu v potaz jeho předešlé první knihy, které zahajovaly série Percyho Jacksona a Bohů Olympu, tak série Magnuse Chase kráčí ve stejných šlépějích. Jen se tentokrát odpoutal od řeckých bohů a přesídlil vysoko na sever a zaměřuje se na severskou mytologii. Autor má samozřejmě právo pokračovat ve stejných kolejích, protože to stále skvěle funguje, ale nějaká odbočka by nebyla od věci. 

Začátek byl tedy dobrý a bavil mě, ale s druhou třetinou jsem měl už trochu problém. Rozhodně to není vinou autora, ale spíše moje. Už zkrátka nepatřím mezi cílovou skupinu této knihy, takže mi některé scény z výpravy přišli už trochu přes čáru. Mladší čtenáři však z těchto věcí budou nadšeni, takže kniha plní svůj účel skvěle.

Jinak je tahle kniha stále stejně dobrá, jako předešlé série. Magnus je v celku příjemnou postavou, ale jako bych ten ironický a sarkastický náhled na jakoukoliv situaci už někde četl. Podobnost s Percym se nedá upřít. Ostatní postavy mě také zaujali a severská mytologie mi je celkem cizí, takže jsem rád, že jsem pochytil alespoň nějaké základy, a to příjemnou a zábavnou formou. 

Ve finále je tedy Prastarý meč další povedenou knihou, která nejspíše odstartovala další zajímavou sérii. Pokud si tedy libujete v Riordanových předešlých knihách, severské mytologii nebo jen hledáte něco jednodušší ke čtení, co by vás mohlo bavit, tak je tato kniha tou, po které by jste měli sáhnout. Rozhodně nebudete litovat, protože Riordan to prostě znovu dokázal!

HODNOCENÍ: 80%

V mlze (Caroline Ericsson)

Hlavní postavou tohoto thrilleru je Greta, která vyrazí na prázdninový výlet s Alexem a čtyřletou dcerou Smillou. Společně vyrazí na výlet k jezeru Maran, které je obestřeno nejednou tajemnou historkou. Možná je to už tím, že Maran znamená v překladu Přízrak. Kdo by však dal na povídačky. V tak krásný den se přece nemůže nic stát. Přesně to si Greta myslí, když sleduje Alexe se Smillou, jak mizí mezi stromy a ona na ně čeká na pobřeží. Brzy se jí však život obrátí vzhůru nohama.

Alex se Smillou se totiž z procházky už nevrátí. Greta se snaží zachovat co největší klid a pokouší se přijít na všelijaké varianty, co se mohlo Alexovi se Smillou stát. Zachovat klid se jí ovšem moc nedaří. Brzy se začne propadat do paranoidního a psychotického stavu, který jí v jejím počínání více ubližuje než pomáhá. Alex stále nezvedá telefon, v okolí se potuluje nebezpečná partička puberťáků a k tomu všemu má Greta neustálý pocit, že ji někdo sleduje. 

Hned na obalu knihy, který je mimochodem pěkně vyvedený a navozuje super atmosféru, se dočtete, že "Nic a nikdo není, jak to zpočátku vypadá." V případě této knihy je to naprostá pravda. Ta definice skvěle pasuje i na název knihy, protože mate naprosto stejně, jako samotná kniha. 

Když jsem poprvé tuto knihu viděl, přečetl si její anotaci a název, tak jsem si hned evokoval vizi, jak se nad jezerem Maran snáší mlha, není vidět téměř na krok a Alex se Smillou se ztrácí v mlze, ze které již nikdy nevyjdou. Přesně tak to ale není. O mlze zde není ani vidu ani slechu. Název totiž nepojednává o mlze jako meteorologickém jevu, ale o stavu mysli. Greta má totiž psychické problémy, díky kterým si nevybavuje různé důležité detaily svého života. Jak by se u nás řeklo, má to tak trochu "v mlze". 

Kvůli těmto psychickým problémům se příběh pozvolna odkrývá a dozvídáme se něco o Gretině dětství a minulosti, které jí velice poznamenali. Autorka nám tyto okamžiky dávkuje postupně a většinou je vždy jen nakousne a na samotné rozuzlení situace si musíme počkat. V jednu chvíli mi tyhle úryvky v příběhu vadily, protože mi přišlo jasné, jak to musí samozřejmě dopadnout. Někdy jsem se trefil a někdy jsem byl trochu překvapen, protože jak říká kniha, "Nic a nikdo není, jak to zpočátku vypadá."

Ve výsledku jsem ale od knihy čekal něco trochu víc. Co se jí nedá v žádném případě upřít, je její čtivost. Kniha se čte opravdu velmi dobře a hodně tomu napomáhá font písma, kdy bylo použito větší a tučnější písmo. Stránky tak ubíhají hrozně rychle a s rozpětím 240 stran je knížka přečtena během pár hodin. Autorčin styl psaní je navíc jednoduchý, dokáže udržet určité napětí, takže pokud jste rychlí čtenáři, mohlo by jít klidně o knihu, kterou přečtete za jeden večer. 

Bohužel mě autorka moc nezaujala po stránce příběhu. Podle anotace jsem čekal něco více temnějšího a více napínavého. Tahle kniha se ale od jiných psychologických thrillerů odlišuje a zaměřuje se především na psychickou stránku hlavní postavy, která tvoří devadesát procent příběhové atmosféry. Navíc je v knize pár aspektů, které se mi do příběhu moc nehodily, lépe řečeno byl jejich potenciál nevyužit. Například mi ve výsledku přišla naprosto zbytečná parta puberťáků, která se potloukala po okolí. 

Neoslovily mě ani postavy. Hlavní postava je díky svým psychickým problémům nesympatická a bylo celkem složité si k ní najít nějaký vztah. To platilo i pro ostatní postavy, které se v knize objevily. Asi nejvíce jsem byl ale zklamán koncem knihy. Vlastně ani ne tak koncem, jako samotným odhalením, co se vlastně stalo. Přišlo mi to tak trochu k smíchu a nespokojeně jsem při odhalení kroutil hlavou. 

I přes to, že mě tahle kniha ve výsledku trochu zklamala, dokázala si mě udržet až do konce, a i když jsem si při čtení neokousal napětím všechny nehty na rukou, v jistém napětí jsem byl. Možná to byla spíše zvědavost, kam to všechno nakonec povede. Kdybych měl určit kategorii čtenářů, které bych tuto knihu doporučil, byly by to nejspíše čtenářky, které nemají moc zkušeností s thrillery, protože tato kniha je sice napínavá, ale není to nic, z čeho by jste nemohli spát, nebo byly při čtení znechuceni. 

HODNOCENÍ: 60%

Vzdor (Sarah Crossan)

Dlouhé dva roky tato kniha čekala, než jsem se k ní skutečně dopracoval. Vlastně ani nevím, proč jsem s přečtením tak dlouho otálel. První díl Dech byl povedený, postavy byly příjemné, vůbec nebylo proč čekat. Bohužel přicházely nové a nové knihy a Vzdor ustupoval stále více a více do pozadí. Nakonec ale nadešel čas a Vzdor začal být čten. 

Tato kniha začíná přesně tam, kde předešlý díl skončil. Z mé nynější zkušenosti mohu říci, že pokud máte mezi díly delší prodlevu, měli by jste si Dech přečíst ještě jednou. Minimálně jeho konec. Pokud to totiž neuděláte, může se vám stát stejně jako mně, že prvních padesát stran bude hodně matoucích a bude trošku komplikované u knihy vytrvat. A byla by vážně škoda, aby tato kniha byla odložena.

Setkáváme se opět se stejnými hrdiny, které jsme poznali již v prvním dílu. Alina se ocitla na palubě lodi se svými společníky a Bea s Quinem jsou na útěku. I když jsou od sebe odděleni, mají stejný cíl. Potřebují najít útočiště, kde by mohli pokračovat v revoluci, kterou započali. Vše jim stále stěžuje nedostatek kyslíku, kterého na Zemi již moc není a musejí si tak udržovat neustálý přísun vzduchu z kyslíkových bomb.

Do příběhu vstupuje i spoustu nových postav a asi nejvýraznější je postava Ronana, který vstupuje do příběhu jako postava vojáka speciálních jednotek, který se na podnět Quinova otce vydává do divočiny, aby Quina našel a přivedl ho zpět do kopule. Přibývá nám tak nový pohled na příběh Ronanovýma očima. Touto novinkou jsem byl příjemně potěšen, protože Ronan je skvělou postavou a do příběhu mi perfektně zapadl.

Na tomto dílu se mi líbilo, že se autorka nesnažila tlačit vůbec na pilu. Zatímco mi první díl přišel trochu hektický a postavy stále byly na útěku, v tomto díle si autorka dovolila trochu zvolnit a například taková Bea se polovinu knihy téměř nepohnula z místa. To však neznamená, že by její kapitoly byly nudné. Beiny kapitoly se mi naopak velmi líbily, protože byly napínavé a naléhavé.

Myslím že se nic nestane, když řeknu, že všechny postavy míří do Sekvoje. O této společnosti jsem slyšeli již v prvním dílu, a tak nebude překvapením, že všichni směřují právě sem. Byl jsem zvědav, co Sekvoj přinese a byl jsem překvapen. Něco podobného bych neočekával a od young adult knihy už vůbec ne. Ne že by to bylo nějakým způsobem nevhodné, ale zkrátka bych neočekával, že Sekvoj bude fungovat na podobném principu. Jde o originální nápad, který se mi na jednu stranu velice zamlouval a na druhé straně jsem byl mírně znechucen.

Nelíbil se mi ovšem samotný závěr. Ten působil místy nepřehledně a hekticky. Bylo to zapříčiněno tím, že byl závěr napasován do pár stránek a muselo se stát ještě spoustu věcí. Trochu jsem se nemohl zbavit dojmu, že autorka stále psala a psala, měla naplánovanou trilogii a najednou zjistila, že trilogii nechce. Rozhodla se tedy pro dilogii a aby neměla tato kniha příliš stran, a autorka nejspíš nechtěla vyškrtnou ani jedinou kapitolu, rychle to ukončila. To knize v mých očích skutečně ublížilo, protože jsem si závěr dostatečně neužil.

Když to ale shrnu, knihu mohu s klidným srdcem doporučit. Pokud máte rádi young adult dystopie a ještě ke všemu se vám třeba líbil předešlý díl, je velká šance, že budete se Vzdorem velice spokojeni. Vzdor totiž v mých očích předčil předešlý díl a celá série patří mezi ty lepší, které můžete v žánru young adult dystopií číst.

HODNOCENÍ: 90%

Ztracená (Adam Nevill)

Píše se rok 2053 a Země jde pomalu do kopru. Klimatické podmínky se drasticky mění, přírodní katastrofy na sebe neustále upozorňují a evropské státy uzavírají své hranice, aby se ubránily hordám migrantů, kteří se scházejí téměř z celého světa. Aby toho nebylo málo, z východu se do Evropy šíří zmutovaný virus, který se šíří běžnými lidskými projevy a je tedy těžké se proti němu bránit. 

Už jen tohle by stačilo na napsání rozsáhlé knihy. Adam Nevill ovšem tohle vše dal do pozadí a do tohoto prostředí vložil příběh plný pomsty a nenávisti. V roce 2051 byla svým rodičům unesena čtyřletá dívka, a to přímo z jejich vlastního pozemku. Rodiče jsou samozřejmě otřeseni, a o to více, že nemohou přijít na důvod, proč jim byla dcera odebrána.

O dva roky později, tedy v roce 2053, se otec dívky vydává na svoji cestu pomsty. Je opakovaně kontaktován neznámou osobou, která mu předává informace o lidech, kteří by mohli mít něco společného s únosem jeho dcery a zbytek už je na otci. Musí ze svých cílů získat potřebné informace, a to co nejrychleji, beze stop a nejlépe bez obětí. Což se velice brzy vymyká kontrole a Otec se dostává do hledáčku pouličních Králů smrti.

"Znepokojivé a drsné čtení

 vás od první stránky zaujme

 svou přesvědčivostí "

Nezbývá mi nic jiného, než se s touto větou, která je vyobrazena na zadní straně knihy, ztotožnit. Při čtení této knihy jsem skutečně cítil velké znepokojení a může za to především ono vykreslení nastávající apokalypsy Země. Klimatické podmínky se vymykají svým klasickým hodnotám, teploty přesahují 40 a někdy i 50 °C, a k tomu ještě migrantská krize v takovém rozsahu, že některé státy uzavírají své hranice. Nepřipomíná vám to něco? 

Nevillova Apokalyptická a nepříliš vzdálená budoucnost pracuje s prvky, které jsou v dnešní době velice aktuální, a když to je ještě podtrženou skvělým popisným stylem, kterým autor disponuje, tak se stejně jako já nad jednotlivými kapitolami pozastavíte a nebudete mít daleko k depresi

Depresi se ale stejně nevyhnete. Když si zpětně promítám celý příběh, nemůžu si vybavit ani jedinou šťastnou chvilku. Celý příběh, a to skutečně od první stránky, je zahalen tajemným a depresivním hávem. První třetina mi dokonce připomínala cestu peklem. A to nejen tím co se v knize odehrávalo, ale i samotným čtením. Jak se ukázalo, autor má toho hodně co říci a je ve svém oboru opravdu dobrý. Bohužel toho bylo až moc a někdy bylo hodně obtížné udržet pozornost a pochopit všechno, co se autor snaží sdělit. 

Asi jako u každé knihy, má i tato své silné a slabé momenty. Ztracená má trochu těžší první třetinu, než si čtenář zvykne na autorům složitější styl psaní a přežije určitou stereotypnost, kterou první třetina knihy přináší. Pak se ovšem čtenář dostává k tomu zajímavějšímu a kniha se už pak celkem špatně odkládá, protože chcete vědět víc. Mně osobně nejvíce bavily části, ve kterých se začal vyskytovat Oleg Čorny, který je opravdu zvláštní kreaturou. 

Velice jsem si užíval i místa v příběhu, kde se autor zabývá právě nastávající apokalypsou a přináší aktuality ze světa, které dají jasně najevo, že Země má opravdu na kahánku. S tím jdou ruku v ruce i části o smrti, kterou si autor také poupravil a nejednou mě téměř vyděsil. Tyto části zvládl autor opravdu mistrně a obdivuji jeho fantazii.

Tato kniha bude jistě bližší čtenářům mužského pohlaví, ale pokud se najde čtenářka, která má ráda drsnější příběhy, tak po knize může bez problému také sáhnout. Je jen třeba mít na paměti, že v této knize není jediná ryze šťastná chvilka, násilím se nešetří, krev teče po litrech a smrt je přítomna téměř na každé stránce. A také se smiřte s tím, že hlavní postava nemá jméno. Je to prostě Otec.

HODNOCENÍ: 78%

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství OMEGA

Knihu můžete zakoupit přímo na stránkách nakladatelství OMEGA nebo na stránkách KNIHY DOBROVSKÝ

Unboxing #23

Už jsou to více jak dva měsíce, kdy se na blogu objevil poslední Unboxing. Knihy sice stále přibývaly, ale všechny jsem si zakoupil v kamenném knihkupectví. Nyní ovšem přišel konečně balíček, a to dokonce s recenzním výtiskem. Vím, že pro mnohé to není nic úplně speciálního, ale pro mě, který nemá zatím žádnou spolupráci, je každý získaný "recenzák" neskutečná radost.

Recenzní výtisk pochází z nakladatelství OMEGA, které vyhlásilo konkurz na knihu, kterou právě teď vybalím z balíčku. Takže pojďme na to.

Takhle to vypadá jako standardní balíček...

...já jsem ale nikdy neměl zatím možnost, abych balíček rozpaloval tímhle super způsobem. To trhátko dost usnadňuje práci. Ano...i taková maličkost mi dokáže udělat radost :)

A tady už je jasně vidět, jaká knížka se v balíčku ukrývala. Je to kniha "Ztracená" od Adama Nevilla. Obálka vypadá úžasně. Co říkáte?

Sice to nedělám, ale přidám sem oficiální anotaci ke knize, protože je docela zajímavá. 

ANOTACE:

Je rok 2053 a kvůli změně klimatu jsou na Zemi miliardy bezdomovců a hladovějících – snadná kořist pro pandemie, které zaplavují celý svět. A jsou to žně pro násilné gangy a bandy pašeráků lidí, kteří živoří v rozpadajícím se světě, kde vládne "královna Smrt". Svět otce se změnil v peklo před dvěma lety. Jeho čtyřletá dcera se ztratila, když chvíli nedával pozor. Okamžiky před jejím zmizením se mu neustále dokola honí v hlavě. Ale policie nemá zájem; kdo by se dnes ještě staral o nějaké ztracené dítě? Všechno je to na něm, musí ji najít sám. 

Zní to zajímavě že? To se jistě nedá upřít. Už jsem stačil tuto knihu rozečíst a pokud vás zajímají prvotní dojmy, tak musím říct, že je to zvláštní. Očekával jsem něco trochu jiného, ale jsem téměř na 50 stránce, takže kdo ví, jakým směrem se kniha ještě zvrtne. Takže se brzy těšte na recenzi :)

Nakladatelství OMEGA samozřejmě děkuji, že mi tento recenzní výtisk poskytli a vložili do mě důvěru. Snad ji nezklamu :).

Stalker (Lars Kepler)

Už všichni dobře víme, že Lars Kepler je jedním z nejlepších autorů severských thrillerů, které jsou u nás k dostání.  O tom svědčí i to, že je tento autor, respektive manželské duo autorů, označováno jako následníci Stiga Larssona. Proto není divu, že již popáté máme možnost číst nový příběh, který je zasazen do série s Joonou Linnou. 

Osud Joony Linny je ovšem nejasný. Je to již téměř rok, co se Joona ztratil z povrchu zemského a není po něm ani stopy. Téměř každý si myslí že zemřel a i nalezené stopy nasvědčují tomu, že detektiv spáchal sebevraždu. Saga Bauerová je však jedinou, která se nehodlá smířit s takovým koncem, a tak se snaží přijít této situaci na kloub.

V té době přichází polici i první videonahrávka sledované ženy. Není jasné, jaký má tato nahrávka význam, dokud není nalezena mrtvola ženy, jejímuž popisu odpovídá právě žena z videonahrávky. Je patrné, že by mohlo jít o nebezpečného stalkera, který si vyhlédl svou oběť, jenž následně brutálně zavraždil. Netrvá však dlouho a policie dostává novou nahrávku od stejného uživatele, na němž se nachází další žena.

Policii je jasné, že musí co nejdříve reagovat, protože z posedlého stalkera se pomalu stává sériový vrah, který volí velmi brutální způsob vražd. Najít však správnou adresu, kde se ženy z nahrávek nacházejí , je jako hledat jehlu v kupce sena. Stopy však naznačují tomu, že by mohlo jít o dílo Rockyho Kyrklunda, který má na svědomí již jednu podobnou vraždu. Rocky je však po těžké autonehodě uzavřen v psychiatrické léčebně a trpí ztrátou paměti.

K případu je přizván psycholog a hypnotizér Erik Maria Bark, kterého již známe z první knihy této série, Hypnotizér. Erik se díky hypnóze pokouší pomoci policii kde je třeba, ale sám se zamotává do smyčky, která se mu pomalu utahuje kolem krku.

Co se této knihy týče, celkem dlouho jsem otálel s jejím přečtením. Celá série sice patří mezi moje nejoblíbenější, co se žánru týče, ale trochu mě odrazoval rozsah knihy. Našel jsem si tedy nejpřijatelnější variantu jakou jsem mohl, a tak jsem čtení kombinoval s audioknihou, která je mimochodem skvěle zpracována. Čtení tak odsýpalo rychleji a já se postupně nořil do děje.

Příběh na mě začal působit hned od prvních stran. Asi to bylo tím, že jsem začal číst někdy kolem půlnoci a k první vražedné scéně jsem se dostal tedy brzy k ránu. Upřímně musím říct, že kdybych měl tu noc jít třeba na záchod, rozhodně bych nešel v klidu a za každým rohem bych očekával nebezpečí. Asi to bude tím, že autoři tentokrát pracovali s jedním z mých největších děsů.

To je na Larsi Keplerovi to nejlepší. Umí skvěle pracovat se strachem a oběti vytvoří takovým způsobem, že si k nim nejprve během pár stran utvoříte vztah, oblíbíte si ji a je vám jí líto, protože autoři se s tím nemažou. Pohrají si s vašimi emocemi, a pak vám vrazí kudlu do zad. Navíc do toho vloží svůj skvělý spisovatelský um a už si jen užíváte tu děsivou jízdu, která vede až k samotnému odhalení pachatele.

Zpracování knihy je přesně takové, jak jsme u Keplera zvyklí. Skvělá foto obálka, která nahání husí kůži už sama od sebe a krátké kapitoly, které napomáhají v rychlém čtení. V tomhle směru není knize co vytknout. Přesně takovou bych si představoval každou knihu.

Co bych knize naopak vytkl, je její obsáhlost. U tohoto dílu mi přijde, že je příběh zbytečně natahován a kdyby se seškrtal o takových sto stránek, určitě by působil lépe. Navíc by kniha netrhala při čtení ruku a zbavili by jsme se i té příběhové omáčky kolem, která rozhodně není špatná, ale je místy zbytečná.

S postavami v příběhu jsem problém moc neměl, i když jsem si je také ani nezamiloval. Margo má v sobě sice potenciál, ale chtělo by to tuto postavu více propracovat a říct nám o ní trochu více. To samé platí i pro jejího kolegu Adama. Uvítal bych i větší prostor pro Sagu Bauerovou, která dostává v této knize opravdu velmi malý prostor. Je sice pravda, že svůj prostor dostala v Písečném muži, ale Saga je prostě jedna z nejlepších postav této série. Tedy alespoň podle mě.

Jsem velmi rád, že jsem se k této knize konečně dopracoval a uzavřel jsem tak dosavadní sérii s Joonou Linnou, která zatím vyšla. Pokud máte rádi severské thrillery a jste navíc fanoušky Larse Keplera, určitě si přečtěte i Stalkera, protože za to rozhodně stojí. Nebudete litovat.

HODNOCENÍ:  82%

AUDIOKNIHA

Abych měl Stalkera rychleji přečteného, zkracoval jsem si volné chvilky i posloucháním audioknihy. Jsem rád, že jsem tuto možnost měl a rozhodně můžu tuto audioknihu doporučit. Pavel Rímský se k tomuto žánru skvěle hodí a jeho hrubý hlas skvěle dotvářel celkovou atmosféru příběhu.
Jedinou výtku, kterou bych k této audioknize měl, je sjednocování kapitol. Jak jsem tuto knihu četl částečně v papírové podobě, a pak přecházel na audio, měl jsem občas problém najít správnou kapitolu, kde jsem ukončil čtení, protože jsou některé kapitoly sloučeny dohromady. Ještě navíc je každá kapitola započata melodickým doprovodem, takže vyhledávání kapitol bylo o to více časově náročnější. To je ale mojí chybou, protože kdybych knihu jen četl nebo jen poslouchal, tomuto problému bych se vyhnul. 

Jackaby (William Ritter)

Jackaby se v minulém roce objevil nenápadně na českém knižním trhu a rychle se stal velmi vyhledávanou knihu. Hodně tomu napomohlo označení, že se jedná o kombinaci Doktora Who a Sherlocka Holmese. Pro mě byla tato kombinace celkem nic neříkající, protože s těmito dvěma kulty nemám moc zkušeností. Pokud jsou ale tak dobré jako byl Jackaby, začnu je nejspíše v nejbližší době vyhledávat více.

Příběh této knihy je zasazen do roku 1892, kdy do New Fiddlehamu v Nové Anglii připlouvá loď, z níž vystupuje Abigail Rooková. Abigail je ve městě nová a nutně si potřebuje najít práci, aby se mohla co nejdříve ubytovat a zařídit si v této zemi nový život. Dívka však nejvíce touží po dobrodružství. Proto hned sáhne po první nabídce, která se jí namane, jako asistentka v detektivní kanceláři. 

Zde se Abigail seznamuje s R.F.Jackabym, který je více než podivný a jejich seznámení proběhne za velmi podivných okolností, ve kterém figuruje žába v akváriu a oční kontakt. Dříve než se stihnou tito dva hlavní aktéři pořádně představit, jsou nuceni vrhnout se ihned do práce. Ve městě začíná řádit sériový vrah, který rozsápává své oběti a snaží se zachytit alespoň zlomek jejich krve. Jackabyho vyšetřování je však více než podivné. Ještě aby ne, když se jedná o vyšetřovatele paranormálních jevů, který věří na všechny nadpřirozené bytosti, které jistě mohou i za aktuální vraždy, kterých nadále přibývá.

K Jackabymu jsem přistupoval velmi obezřetně. Několikrát jsem ji již držel v ruce, že se stane mou další knihou k přečtení, ale vždy jsem ji nerozečtenou vrátil zpět do své knihovny. Nějak jsem neměl důvěru v příběh. Teď po přečtení lituji, že jsem tuhle knihu nepřečetl již dříve, protože tohle byla kniha přesně podle mého gusta.

V knize se nachází mnoho kapitol, u kterých jsem se neudržel a musel jsem se smát. Autorův smysl pro humor je především situační a velmi příjemný, takže je velká šance, že se u ní nasměje téměř každý. Děj je navíc okořeněn o detektivní příběh s mysteriózní zápletkou, který není sice moc dobře propracovaný, vraha uhodne v polovině knihy skoro každý, ale o to v této knize vůbec nejde.

Detektivní zápletka mi v Jackabym totiž přijde záměrně jednoduchá, aby nás autor lépe seznámil se svým vymyšleným světem a nezatěžoval nás složitým vyšetřováním. V tomto směru mi to přijde jako dobrý tah, protože jsem si knihu náležitě užil taková jaká byla a věřím že v dalším dílu, pokud u nás vyjde, bude zápletka promyšlenější a ne tak jednoznačná.

Mysteriózní nádech a fantaskní postavy mi v knize naprosto vyhovovaly a to samé platí i pro postavy. Všechny postavy jsou jednoduše a komplexně vykresleny, takže není složité si některou z nich oblíbit. A to nevyjímaje i postavy, které nejsou zrovna lidskými bytostmi. To souvisí s absurdními situacemi, které se v knize nachází, jako situace s kačerem, žábou a podobnými. A když jsme u toho, moc by mě zajímalo, co se stalo v kapitole 13, že musela být z knihy vyškrtnuta.

Jediné co mi na knize trochu nesedí, je to, proč se odehrává v 19 století. Pokud by se párkrát neobjevil kočár místo automobilu, tak bych vůbec nepoznal, že se nenacházíme v dnešní době. Třeba tento fakt autor využije v příštích dílech.

V celkovém hodnocení jsem nad míru spokojen. Jackaby dokáže jistě oslovit velkou skupinu čtenářů, která si jeho čtení jistě užije, jako jsem si knihu užil já. Pokud se nakladatelství Host rozhodne vydat i další knihy z této série, budu jistě jeden z prvních, který si bude chtít tuto knihu přečíst.

HODNOCENÍ: 95%  

Názorovka #5 - Jak číst klasiku?

Mnoho z Vás se jistě potýká se stejným problémem, s jakým se potýkám i já sám. Tím problémem jsou knihy, které se označují jako "klasické". Všichni jsme si asi prošli tím strašným obdobím na středních či odborných školách, kdy po nás při hodinách češtiny chtěli, aby jsme četli ty nudné knihy, o které jsem vůbec nestáli. S každou další knihou k přečtení rostla nervozita, protože závěrečné zkoušky či maturita se neúprosně blížily a s povinné četby nebyla přečtena jediná kniha.

Alespoň já jsem se s takovým problémem potýkal. Státní maturita již byla za dveřmi a moje celkové skóré přečtených knih byla 1 a 3 rozečtené. Teď když na to vzpomínám, trochu se stydím a o mnoho více se divím, že jsem prošel z literatury na výbornou. Trochu mi pomohl šťastný los, protože knihou kterou jsem si vytáhl bylo 1984 od George Orwella. Shodou náhod to byla i kniha, kterou jsem ponechal rozečtenou a v polovině ji odložil. Dalším štěstím bylo to, že jsem si všechny knihy k maturitní četbě detailně nastudovával, takže bylo jen málo věcí, na kterých mě mohla komise nachytat. To nic ale nemění na tom, že jsem ostuda a při zkoušce jsem měl srdce až v krku.

V dnešní době, kdy jsem už 6 let po maturitě a mám za sebou desítky přečtených knih, se ve mě začínají probouzet nálady, kdy si prostě chci přečíst nějakou z těch klasických knih, které jsem měl vybrané k maturitě. Co si budeme nalhávat, je to trochu čtenářská povinnost. Každý čtenář by podle mě měl mít přečtenou nějakou tu klasiku a čím více jí bude, tím lépe. 

Stále ale není jednoduché si některou z nich vybrat a začíst se do ní. Většina z těch knih jsou mnohdy zdlouhavé, nezajímavé nebo syntakticky tak složité, že se téměř nedají číst. Naštěstí jsem si vytvořil svůj vlastní postup, jak takové knihy přečíst a rozhodl jsem se, že i když to možná nebude nic objevného nebo zajímavého, podělím se s Vámi o něj. 

1/ Dobře si vyberte knihu kterou chcete číst a ujistěte se, že na daný žánr máte skutečně tu správnou náladu!

Hned první bod je ten nejdůležitější. Možná se to nezdá, ale ve "vesmíru" klasických knih, jsou obsáhnuty snad všechny žánry, na které si vzpomenete. Jsou tu knihy romantické, hororové, dystopické, knihy sci-fi/fantasy, poezie a dokonce se zde najdou i nějaké čuňačinky, a to především pro fanynky erotických románů (i když v klasických knihách to mnohdy bývá hodně perverzní až nechutné). Výběr je skutečně obrovský a nejtěžší je skutečně si vybrat. Pokud máte náladu na nějakou akci a napětí, rozhodně se nepouštějte do Anny Kareniny, která Vás umoří svými dlouhými, leč krásnými popisy, a naopak. Vybírejte proto pozorně. 

2/ Než začnete číst klasiku, musíte se ujistit, že máte dost volného času. Budete ho potřebovat.  

Druhý bod samozřejmě platí pro knihy, které jsou trochu obsáhlejší. Pokud si ke čtení vyberete Malého prince, Máj nebo Kytici, tolik času zase potřebovat nebudete, protože tyhle knihy se čtou samy. Čas si proto dělejte na knihy, které nejsou povídkové a mají hodně stránek. Hodně volného času bude potřebovat totiž na to, že se budete muset nutně začíst do příběhu. Tato taktika se mi již několikrát osvědčila a díky ní jsem schopen nějakou tu klasiku přečíst. Ať totiž sáhnu po jakékoliv klasice, mám sto chutí knihu po pár stránkách zavřít, protože mě to zkrátka nebaví. Je to všechno dáno tím, že hodně takových knih začíná složitými a hlavně zdlouhavými popisy míst, postav a prostředí, které jsou téměř nekonečné. A proto si vždy udělám hodně času, abych na jeden zátah přečetl alespoň 50 - 60 stránek, které doslova přetrpím. Pak ale náhle zjišťuji, že se mi ta kniha vlastně líbí a nebude už žádný problém, abych ji dočetl.

3/ Vytvořte si klidné prostředí a ujistěte se, že Vás nikdo nebude rušit.

Když už víme co budeme číst a uděláme si dostatek času na její čtení, je dobré si ještě vytvořit vhodné prostředí ke čtení. Klasické knihy se čtou trochu jinak, než normální beletrie, na které jsme zvyklí a z předešlého bodu víme, že budeme trošku trpět. Proto je dobré, když si tu chvíli co nejvíce zpříjemníme. Udělejte si čaj nebo kávu, zapalte si svíčku nebo udělejte cokoliv, co na Vás bude působit dobře. Hlavně se ujistěte, že Vás v té příjemné chvíli nebude někdo vyrušovat a nebudete muset odbíhat třeba umývat nádobí. To ho radši umyjte předtím. Rušivě v tomto případě může působit i HUDBA. Já jsem čtenář, který má ke čtení rád nějaký ten hudební podklad, ale u čtení klasik mě hudba hodně ruší a nemůžu se nějak soustředit. To bude nejspíše tou složitější, jazykovou stránkou.

4/ Nebojte se podívat se na filmové zpracování. Mnohdy Vás přinutí k tomu, aby jste si knižní předlohu opravdu přečetli. 

U těchto knih je to trochu jiné, než u moderních knih, které jsou zfilmované. Nemá cenu vyhýbat se všemožným spoilerům, protože se je nejspíše dozvíte v hodinách literatury. Alespoň na mé škole tomu tak bylo. Věděl jsem jak to skončí s Annou Kareninou, všichni dobře víme jak to bude s Krysařem a někdy ani v těchto knihách nejde o to, jak dopadnou. Mají totiž přinést požitek z četby a někdy přinést i mravní ponaučení. Proto nebude vadit, když se podíváte na filmová zpracování klasických děl, protože Vás možná zaujmou a přinutí Vás k tomu, aby jste sáhli po knižní předloze.

5/ Pokud se nedokážete do žádné z klasických knih začíst, zvolte si jinou variantu četby.

V dnešní době už není nutné sáhnout po fyzických knihách, u kterých by jste trávili dlouhé časy, aby jste do sebe nasákli děj a získali tak pojem o daném díle. Můžete zvolit třeba audioknihy nebo již zmíněná filmová zpracování. Na trh se začínají dostávat i komiksová zpracování klasických děl, která jsou o dost kratší než knižní verze, ale vystihují vše podstatné, co by jste o příběhu měli vědět. A ještě ke všemu jsou většinou skvěle ilustrované, takže mohou přinést i vizuální požitek.


Doufám, že jsem Vám nějakým způsobem pomohl v tom, aby jste se pustili do nějakého klasického díla a využili nějakou z mých rad. Třeba se Vám nakonec klasika zalíbí a najdete si vlastní způsoby, jak k ní přistupovat. Rozhodně to alespoň zkuste, protože některé z těch knih rozhodně stojí za to. :)


P.S. Napište, jak jste na tom s klasikou Vy. Napište třeba i to, jakou z knih jste si u maturit nebo závěrečných zkoušek vytáhli, nebo jaké si naopak vytáhnout chcete :) Můžete zanechat i nějaký typ na klasické knihy, které se Vám líbily a doporučili by jste mi je :)

Inferno (Dan Brown)

Dan Brown je pro mě naprostou novinkou. Samozřejmě ho jako autora znám a znám i hrubý náčrt jeho knih, a to především díky tomu, že je v mém okolí tento autor velmi oblíbený. Mně se ovšem dařilo tomuto autorovi úspěšně vyhýbat, a to až do dnešních dnů. Vlastně jsem Inferno ani číst nechtěl. Bylo mi ovšem oznámeno, že půjdu jako doprovod na filmovou premiéru Inferna, a tak jako správný knihomol jsem musel sáhnout po knižní předloze, než se na film dostanu. A jak u mě tedy Inferno dopadlo?

 V první řadě něco k ději. Samotný příběh začíná v italské nemocnici, kde se Robert Langdon probouzí. Vůbec ovšem netuší, kde se v nemocnici vzal, proč má na hlavě čerstvou jizvu a kde se vlastně přesně nachází. Některé odpovědi mu dá Sienna Brooksová, která v nemocnici pracuje jako stážistka. Dříve než mu však dokáže odpovědět na všechny jeho otázky, do nemocnice vtrhne nájemná vražedkyně Vayentha, která jednoznačně přišla napravit svou chybu a vzít Langdonovi život. A není jediná, která jde Langdonovi po krku.

Díky pomoci Sienny Brooksové, se Langdonovi podaří z nemocnice utéci a ukryjí se v Siennině bytě. Langdon se snaží vzpomenout na události dvou předešlých dnů, které strávil v bezvědomí v nemocnici a zjistit, co znamenají děsivé sny, které jeho bezvědomí provázely. Záhy nachází ve svém saku ukrytý záhadný předmět, který v sobě ukrývá obraz Dantovského pekla, jenž vede k odhalení hrůzné tajemství, které bude muset Langdon vyřešit. Jak se zdá, někdo opět usiluje o zkázu lidstva a je jen na Langdonovi a Sienně, aby se vypořádali s časem a zachránili osud lidstva.

Jak už jsem psal v prvním odstavci, knihy Dana Browna pro mě byly zapovězeny. Někdy se mi tak prostě stává, že když jsou někteří autoři hodně čtení a o jejich knihách všichni mluví, něco se ve mě zlomí a snažím se jim vyhnout. Tentokrát jsem ovšem musel udělat výjimku a po takové knize sáhnout. Bohužel mě zrovna nenadchla.

Nejvíce mě na knize rušily neustále popisy prostředí, kde se zrovna dvojce nacházela. Působilo to na mě jako dobře napsaný průvodce Florencií, do které byl příběh zasazen. Popravdě mě moc nezajímalo, kde se například daná budova nachází, kdo ji nechal postavit, jaká umělecká díla v ní najdeme a jakou má celá budova historii. Při těchto mnohdy dlouhých popisech jsem četl naprázdno a začal jsem znovu vnímat, až když autor s popisy přestal. Bohužel je takových popisů v knize nespočetně. Na druhou stranu chápu, že někomu to může přijít atraktivní.

Více než podivný mi přišel i samotný děj. Vím že by se člověk neměl moc šťourat v ději, ale nemohl jsem prostě pochopit, proč by pachatel po sobě zanechával stopy, které by dovedly Langdona k cíli, kde by mohl zabránit katastrofě. Takové chování je více než podivné a nemůžu najít jediný důvod, proč by tohle někdo dělal.

Co však nemůžu knize upřít je její čtivost, která mě velmi překvapila. Vždycky jsem si myslel, že číst Brownovi knihy je hrozně náročné. Opak je ale pravdou. Inferno se mi četlo, až na dlouhé popisy, jednoduše a vcelku dobře. Hodně jsem si užíval i flashbacky, které Langdon prožíval, a to především z přednášek o Dantově pekle. Při těchto částech jsem měl neuvěřitelnou potřebu si pořídit Dantovu Božskou komedii a celou ji pročíst. Ale to musí mít po přečtení této knihy asi každý.

Když to celé shrnu dohromady, Inferno mě v celku zklamalo, ale nebyla to až taková hrůza. Vlastně jsem čekal, že se s jeho čtením budu trápit více. Do čtení jsem se bohužel kvůli nesmyslnosti děje musel někdy i nutit, abych ji měl už konečně přečtenou. Knihu tedy hodnotím jako lepší průměr a jsem zvědavý na filmové zpracování.

HODNOCENÍ: 68%