Unboxing #19

Tentokrát to opravdu nebudu zdržovat, protože nevím, co takhle ze začátku psát. A tak se budu tentokrát držet faktů. Přišel balíček, byly v něm knihy a pojďte se podívat jaké. Stojí to za to! :)

Opět skvěle zabaleno, dokonce ekologicky. Megaknihy v tomhle nezklamou :)

Balíček obsahoval dvě knihy a pokud vám ty obálky přijdou krásné, tak počkejte, až je budete držet v ruce. Naživo jsou totiž naprosto skvělé. Obzvláště ta zelená :).

V knihovničce budou vypadat obě knihy krásně, ale zelený hřbet ve své druhé knihovničce ještě nemám, takže v té převažující černé, bude krásně vyčnívat.

A co je na knihách zvláštní je, že na zadní straně nenajdete anotaci, ale tu samou obálku z přední stránky, ale tentokrát v bílé verzi. S něčím podobným jsem se ještě nesetkal a přijde mi to jako skvělý nápad :)

 A k tomu ještě přibyla jedna záložka, a i když už mám asi třetí stejnou, mám z ní radost. Tyhle záložky patří mezi mé nejoblíbenější.

Pokud jste knihy četli, nezapomeňte napsat, jak se vám líbili. Nemůžu se totiž dočkat, až se do nich pustím a přečtu je. A co říkáte na obálky? Přijde vám nápad se zadní obálkou také tak dobrý?

Dívka, která se třpytila (Lauren Beukes)

Dívka, která se třpytila, je asi ta nejdivnější kniha, kterou jsem doposud četl. Dlouho trvalo, než jsem se do knihy začetl a ještě déle trvalo, než jsem pochopil styl, jakým byl příběh vyprávěn. Přesto jsem dostal vysoce originální příběh, který nějakou dobu nedostanu z hlavy. Pojďme si tedy říct, o čem kniha vlastně je. 

Příběh vypráví příběh o muži jménem Harper Curtis, který je vážně vyšinutý. Promiňte mi ten výraz, ale je to tak. Harperův příběh se odehrává na přelomu let 1929 až 1993. V roce 1931 napadne Harper mladíka a nejspíš ho i usmrtí. Při útěku od tohoto činu potkává ženu, kterou napadne také a sebere jí kabát, v kterém později nachází klíč. V tu chvílí začne slyšet ve své hlavě hlasy a začne vnímat podivné události, které ho zavedou k opuštěnému domu. K jeho překvapení do zámku pasuje klíč, který našel v kabátu a v jednom z pokojů nachází svým rukopisem napsaná jména dívek. V tu chvíli začíná Harperova pouť časem, aby vzal život zářícím dívkám, jejichž jména si už jednou zapsal. 

Druhou postavou je Kirby Mazrachiová, třiadvacetiletá studentka, která začíná pracovat jako stážistka v novinářské firmě Sun-Times. Kirby přišla ve svých devíti letech do styku s Harprem, kdy se k ní přesunul časem a daroval jí plastovou hračku koníka. V roce 1989 se Kirby, ač by si to uvědomovala, setkává s Harperem podruhé. V té době jí Harper napadne a pokusí se Kirby zavraždit. Nechybělo mnoho a málem se mu to i povedlo. Kirby se však podaří přežít a z napadení si odnese několik jizev, které hyzdí její tělo a krk, a touhu po pomstě. Kirby se pokusí využít svojí pracovní pozice k tomu, aby se pokusila vyhledat podobné případy vražd, které by se mohly podobat té její a podle nich určit, kdo za jejím napadením stojí. 

Podle hrubého popisu musíte uznat, že tahle kniha v sobě ukrývá příběh, který je více než zajímavý. Celkový koncept je skvěle promyšlený a má velký potenciál, který autorka moc nevyužila. Přitom stačilo, aby vzala celkovou myšlenku co nejjednodušeji a nepokoušela se z knihy udělat něco extra zvláštního. Autorka si bohužel vybrala tu druhou variantu a přinesla tak příběh, který je více než podivný.

Hned první kapitola této knihy přinesla otázky, na které jsem chtěl zjistit odpověď. Průběhem času otázek přibývalo, ale odpovědí se mi moc nedostalo. A v tomto stavu se nacházím až do teď. I po dočtení mám spoustu otázek, na které bych rád dostal odpověď. Autorka se některé otázky zodpověděl snažila, ale přišlo mi, jako kdyby ani ona sama odpovědi neznala. Zkrátka vymyslela komplikovaný příběh, který ač je dobrý, nemá rozumné řešení.

Celá kniha je psána originálním a osobitým stylem, s kterým jsem měl ze začátku problémy. Několik kapitol mi trvalo, než jsem přišel na způsob, jakým je kniha psána a začal se v něm trochu orientovat. Když přistoupíte na autorčin styl psaní a začnete se v něm orientovat, budete si moc vychutnávat opravdu slušný příběh, kde nechybí napětí, akce, plno krve a najde se i špetička té romantiky.

Lauren Beukes si vyhrála i s charaktery jednotlivých postav. V knize je jasně určeno, kdo je kladným hrdinou a kdo záporným, a když říkám záporným, tak to myslím se vším všudy. Postava Harpera je vážně děsivá. Nebál bych se ho označit jako "monstrum". Už jsem přečetl dost knih, kde se vyskytovali různí psychopati, sériový vrazi a podobné kreatury. Harper mě však dokázal vyděsit. Nevím, zda za tím stojí jeho krutost, s kterou připravoval bez mrknutí oka dívky o život, nebo jeho cestování časem, ale když si na něj vzpomenu, začne mi trochu mrazit v zádech.

Autorka vytvořila velice originální mysteriozní thriller, který dokáže čtenáře vtáhnout do děje a nepustit ho do samotného konce. A i když je v knize několik nesrovnalostí a nezodpovězených otázek, stojí kniha rozhodně za přečtení!

HODNOCENÍ: 72%

Životy, které jsme ztratili ( Megan Crewe )

Životy, které jsme ztratili je druhým dílem post-apokalyptické trilogie Padlý svět, kde blíže neurčený virus vyhubil téměř celou populaci malého ostrůvku, na kterém žije Kaelyn se svými přáteli. Příběh navazuje na stejném místě, kde jsme se s ním v prvním díle rozloučili. V přístavišti zakotvila loď, na níž připlul Kaelynin nejlepší kamarád, Leo. Radost ze shledání však netrvá dlouho, protože místo naděje přináší Leo špatné zprávy. Temný virus postihl ne jen ostrovní část, ale rozšířil se i na pevnině. 

Jedinou možností na záchranu je lék, který Kaelyn nalezla v ostrovní nemocnici, na kterém pracoval její otec. Není však jisté, zda jde skutečně o lék, v jaké fázi výroby se nachází a zda vůbec bude fungovat. Jedinou možností je, aby se Kaelyn se svými přáteli vydala na pevninu a dopravila lék do správných rukou, které budou schopny lék dokončit a pomoci tak světu. Cesta však nebude krátká a už vůbec ne jednoduchá. Nebezpečí číhá na každém rohu a to nejen v podobě viru, ale také v podobě nakažených.

Od prvního dílu, který nesl název "Tak padne náš svět", jsem zaznamenal jistý posun kupředu, který v tomto díle nastal. Zlepšení vzniklo nejen v příběhu, který nabral opravdu velký spád a byl plný napětí, tak ve změně stylu psaní. Zatímco první díl je psán formou deníkových zápisků, druhý díl přešel do klasického stylu, kdy je příběh vyprávěn v první osobě, a to z pohledu Kaelyn. Deníkové zápisky mě v prvním díle trochu kazili dojem, takže jsem rád, že se autorka rozhodla styl psaní změnit. I když se to dalo očekávat.

Deníkové zápisky jsou totiž psány původně pro Lea, který hned na prvních stranách této knihy přijíždí, takže by vlastně nebylo komu psát. I když postav tu je dost. Pokud se mi na této knize něco líbilo, tak to byly právě postavy. Ačkoli jde většinou o teenagery, všechny charaktery se chovají v rámci možností rozumně a nenašla se ani postava, která by mi lezla na nervy. Což v podobných knihách nebývá zvykem.

Samozřejmě se najdou chvíle, kdy některá z postav udělá špatné rozhodnutí, a vy to víte, ale v podstatě jsem i chápal, proč se tak daný charakter zachoval. Dobrý popis a vývoj postav tak zapříčinil, že jsem se o některé z nich opravdu bál a v napínavých chvílích, kterých je v knize celkem dost, jsem díky tomu téměř nedýchal. V tom rozhodně spočívá silná stránka této knihy.

Nějaké výrazné nedostatky jsem na knize, ani v příběhu, neshledal. Obálka je krásná jak barvou, tak stylem, takže v tomto směru jsem naprosto spokojen. Má to však jeden velký, obrovský nedostatek, který nesouvisí s knihou. Souvisí s nakladatelstvím Egmont, které se rozhodlo nevydat třetí a závěrečný díl, této série. Já samozřejmě chápu, že pokud nemá kniha nějaký výrazný úspěch, je logické od série odstoupit. Třeba po prvním díle bych to možná pochopil. Ale vydat dva díly, přičemž má druhý z nich, alespoň podle mě, rostoucí, kvalitativní tendenci a třetí ne, je opravdu k zbláznění. Nezbude mi asi nic jiného, než se pokusit přečíst třetí díl v anglickém jazyce a zjistit jak to bude, protože tento díl končí hodně otevřeně a napínavě.

Takže i když se nedočkáme třetího dílu, rozhodně to neznamená, aby jste se od těchto knih drželi dál. Padlý svět je série, která rozhodně obstojí ve své žánrové kategorii a rozhodně vás nebude nudit.

HODNOCENÍ: 83%

Měděná rukavice (Holly Black, Cassandra Clare)

První ročník Magisteria mají naši hrdinové už za sebou a mohou se věnovat svým volnočasovým aktivitám, protože nastaly prázdniny. To však neplatí pro Calluma, který se vrátil na prázdniny ke svému otci a jedinou společnost a zábavu mu poskytuje jeho chaosem posedlé vlče, které si ochočil v předešlém díle. Možná to zní idylicky, ale pro Calluma jsou tyto prázdniny jedny z nejhorších. Propast a neshody mezi jím a jeho otcem se prohloubily a co víc, Callum nachází v otcově dílně jisté důkazy, které nasvědčují tomu, že se ho jeho otec pokusí brzy zabít. 

Toho se však Callum nehodlá účastnit, a tak se po konfliktu s otcem vydá na cestu, která ho nejprve zavede k jeho přátelům a později do Magisteria, kde započne již druhý ročník jejich magického výcviku. Netrvá však dlouho a mezi studenty začne kolovat zpráva, že byl odcizen Alkahest. Měděná rukavice, která v sobě chová neuvěřitelnou moc. Může za ztrátu Alkahestu Callumův otec, jak si on sám myslí, nebo tento mocný přístroj padl do ještě horších rukou?

 Holly Black a Cassandra Clare navázaly tam, kde v prvním díle skončily, jen o pár týdnu později, a vytvořily opět zajímavý díl, který svojí akčností předčil Železnou zkoušku. Druhý díl série Magisterium má sice pomalejší začátek, ale jakmile uplyne polovina knihy, příběh už se nezastavil a já druhou polovinu slupl jako malinu. Od příběhu se jen těžko dalo odtrhnout, a když už jsem si myslel, že vím kam příběh směřuje, autorky mě přesvědčily, že nemám ani ponětí, co mají vlastně v plánu.

V tom je síla těchto knih. I když je stále znát, že je to psáno pro hodně mladé publikum, dokáže si to získat fanoušky vyšších věkových kategorií, které toto téma stále baví. Knihy se tak stávají oddychovou jednohubkou, která vás v závěru uzemní a vy prostě chcete, vlastně potřebujete, víc.

I když se v tomto díle v Magisteriu moc nezdržíme, dozvíme se pár zajímavých informací, které nám přiblíží, co vše Magisterium skrývá ve svých nejhlubších zákoutích. Většina tohoto příběhu se ovšem odehrává mimo zdi magické školy a podle mě to byla ta nejlepší volba. Příběh rychle odsýpá, nezdržujeme se moc vyučovacími hodinami a postavy rychle postupují ke svému cíli.

Jak už je patrné z obálky, která je mimochodem stejně hezká, jako u prvního dílu, přibyla nám na obálce nová postava, a to nemyslím Pohromu. I když by nešlo o žádný spoiler, nebudu vám říkat, které postavě se dostane většího prostoru, než dostala v prvním díle. Pokud jste předešlý díl četli, myslím že okamžitě poznáte, o koho se jedná.

Když jsme u postav, musím konstatovat, že jsem vcelku rád, že se autorky rozhodly nikoho nepárovat, i když je zde trochu zaznačeno, jak by to asi mohlo být. Je vcelku osvěžující číst knihy pro mladistvé, které postrádají romantickou linku, i když nás to nejspíš brzy čeká. Přeci jen je hlavním postavám třináct let, takže o romantické lince snad nemůže být ani řeč. Přesto jsem zvědav, jak si autorky s tímto párováním poradí a koho dají dohromady.

Měděná rukavice je o kousek lepší, než byl předešlý díl, ale stále to není na plné hodnocení. I tak nedočkavě vyhlížím další díl, který je zatím v nedohlednu.

HODNOCENÍ: 84%

Stará dáma vaří jed (Arto Paasilinna)

Návštěva příbuzných je pro mnoho z nás příjemnou chvílí, kdy si můžeme užít čas se svými nejbližšími. Toto však neplatí pro Linneu Ravaskovou, vdovu po plukovníkovi Ravaskovi. Pro Linneu, se každá taková návštěva příbuzných stává doslova hororem. Každý měsíc jí totiž přijíždí navštívit její synovec se svými kumpány. Účelem těchto měsíčních návštěv je vzít Linnein důchod, vypít a sníst vše co se v domě najde, a když zbude čas, tak něco rozbít nebo týrat starou vdovu Ravaskovou, případně její kočku. Jedna taková návštěva však už přeroste Linnee přes hlavu a rozhodne se vzepřít mladým výrostkům, poněkud netradičním způsobem. 

Stará dáma vaří jed, je druhou knihou, kterou jsem od Arto Paasilinny četl, a tak už jsem si o jeho knihách mohl udělat jistý obrázek. První věc, na kterou jsem pří čtení Paasilinnových knih přišel je ta, že severský humor opravdu nepatří mezi můj šálek čaje. Především v této knize jde o velmi černý humor, který místy hraničí až z morbiditou. To opravdu není nic pro mě. Když se však po dočtení knihy ohlédnu zpět a přehrávám si příběh v hlavě, musím uznat, že jde skutečně o humornou knihu.

Co u mě však kniha nezískala humorností, získala umě svým příběhem a stylem, jakým je psána. Autorovi knihy jsou totiž naprosto skvělé, co se oddychového čtiva týče. Kniha mi zpříjemnila několik večerů, a protože jde o kraťoučkou knihu, trochu jsem si jí šetřil, aby mi vydržela co nejdéle. Pokud tedy budu někdy chtít na chvíli vypnout a odpočinout si u nějaké knihy, bude Paasilinna tím prvním autorem, po kterém sáhnu.

Nejvíce mě na autorových knihách však baví styl, jakým pracuje s postavami. V této knize do příběhu zasáhne několik vedlejších postav, které se z nenadání nachomýtnou staré dámě do cesty. Autor nám ve zkratce představí jejich život, řekne nám odkud jsou a kam směřují, a když nastane jejich čas, opustí příběh a mnohdy je nám nabídnut i doslov, jak pokračoval jejich život.

Pokud tedy hledáte knihu, u které by jste strávili příjemné chvíle odpočinku, rozhodně vám doporučím tuto knihu. Třeba v sobě objevíte zalíbení v severském humoru a zažijete tak u knihy i chvíle zábavy.


HODNOCENÍ: 70%

Železná zkouška (Holly Black, Cassandra Clare)

Kniha vypráví o dvanáctiletém chlapci jménem Callum Hunt, který žije se svým otcem v malém městečku. Callum už od mala ví, že je obdařen schopností magie, kterou zdědil po svých rodičích. Jeho otec je však proti používání magie a je ochoten udělat vše proto, aby svého syna před magií uchránil. Když je tak Callum pozván k magickým zkouškám do Magisteria, je odhodlán jimi neprojít. Jeho plán vyjde naprosto perfektně. Každá zkouška, kterou podstoupí, skončí neúspěšně a Call může být spokojený. 

I přes jeho neúspěchy je však vybrán mistrem Rufusem, aby se stal jeho učedníkem, společně s dalšími dvěma studenty. Callovi tak nezbývá nic jiného, než nastoupit do Magisteria a nechat se vyhodit průběhem studia. To mu však stěžuje fakt, že mezi svými spolužáky nalezne přátele, které nikdy neměl a navíc začíná nacházet zalíbení i v samotné magii. Magie však umí být i nebezpečná, nehledě na to, že někde tam venku se pohybuje zlo, které čeká, až přijde jeho chvíle. A ta chvíle možná nastala.

Může se stát, že vám tento popis něco připomíná. Jako by jste něco podobného už četli, říkáte? Pokud vás napadl Harry Potter, musím vás zklamat. S Harry Potterem má Železná zkouška jen málo podobného, a to jen ústřední trio a magii, která je navíc v tomto díle odlišná, než jste na to zvyklí z prostředí Bradavic. Místo máchání hůlkou se v této knize seznámíte s magií, která pracuje s elementy. Tedy s ohněm, vodou, zemí, větrem, kovem a chaosem. 

Co se týče postav, jsou skvěle vykresleny a je jim dán potenciál, který bude doufám využit i v dalších dílech. Setkáváme se zde s Callumem, který má již od dětství pochroumanou nohu a nikdy neměl opravdové přátele, dále s Tamarou, která pochází z bohaté rodiny a je velice inteligentní a v neposlední řadě s Aaronem, který je opravdový charakter. V knize se vyskytuje i spoustu vedlejších postav, ať ostatních studentů nebo profesorů, které působí svým popisem reálným dojmem a hezky tak zpříjemňují požitek při čtení. 

Na knize je znát, že je psána autorkami, které už mají za sebou několik knih a dobře ví, co jejich čtenáři chtějí. Velice mě těší, že se nedrží starých klišé a nebojí se velkých kroků, které zamotají dějem takovým způsobem, že nebudete věřit, co se to právě stalo. Musím říct, že jsem velice zvědav, jak si autorky s příběhem poradí v dalších dílech, protože si na sebe tím největším zvratem ušily bič. 

Negativní věci se mi na knize hledají jen těžko. Jediné co mi trochu vadilo je fakt, že je kniha psána pro mladší věkovou kategorii. Po jistých úpravách, by totiž mohla být perfektní knihou pro starší čtenářské publikum. Je ale pravda, že co není může být. Série Magisterium je plánovanou pentalogií, a každým dílem přibývají i roky našim hrdinům. Autorky by si tak mohli dovolit přitvrdit. Co se grafické stránky týče, jsem naprosto spokojen a velice jsem uvítal ilustrace, které otevírají každou novou kapitolu a trochu tak prozrazují, co v kapitole můžeme očekávat. 

HODNOCENÍ: 82%

Unboxing #18

Nedokážu si představit lepší začátek týdne, než když si člověk může rozbalit balíček, v kterém se na 100% ukrývá kniha. Já takové štěstí tento týden mám a rád se s vámi o tu radost podělím :).

Tentokrát jde o knihu, jejíž první díl jsem minulý týden dočetl a musel jsem si hned objednat druhý díl. Kdo sleduje mojí Facebookovou stránku, tak už jistě ví, která kniha se v balíčku ukrývá. Kdo mě na FB nesleduje, můžete to napravit zde KLIK.

Tak a dost dělání reklamy a jdeme rozbalovat :)

Podle nálepky na balíčku jistě mnoho z vás poznalo, že jde o balíček ze stránky Megaknihy.cz. Balíček je balen ekologicky, a i když nejsem žádný zapálený ekolog a není to nic, co bych přímo vyžadoval, i tak mě to těší!

Ozbrojen nožíkem jsem se pustil do rozbalování, abych co nejrychleji vysvobodil knihu z kartónů. 

Megaknihy nezklamaly a kniha je opět precizně zabalena.

Pro jistotu ještě v bublinkové folii...

a kniha nsvíc ještě samostatně zabalena ve fólii. S balíčkem jsem nadmíru spokojen a už je vám určitě jasné, že jde o druhý díl Magisteria, který nese název, Měděná rukavice.

Sice jsem očekával, že součástí balíčku bude opět nějaká záložka, ale nemůže být každý balíček dokonalý, takže se s tím nějak smířím :D. Samolepka potěšila a ještě více potěšila rychlost, s jakou byl balíček doručen. :)

A co vy a Magisterium? Už jste se k této sérii dostali, nebo ještě vyčkáváte? Rozhodně neotálejte, protože tahle série má rozhodně co nabídnout!