neděle 24. dubna 2016

Větrné duše (Mons Kallentoft)

Na Linköping se žene neobvyklá letní bouřka. Je srpen a Tove kráčí do své práce, kterou vykonává v pečovatelském domě, jako letní brigádu. Při své běžné ranní obchůzce pokojů, kterou činí každý den, nalezne v pokoji mrtvého svého oblíbeného pacienta, devětasedmdesátiletého Konrada Karlssona. Konrád je nalezen mrtev na svém lůžku, oběšen na šňůře od zvonku. Tove prožívá nepředstavitelný šok a je zmatena. Mohl Konrad spáchat sebevraždu? Vždyť byl pln života, i když byl nepohyblivý?! 

K případu je zavolána Linköpingská policie, v čele s Malin Forsovou, která je přivolána jednak jako policistka a jednak jako podpora pro otřesenou Tove. Po ohledání pokoje a těla jsou nalezeny náznaky, které nasvědčují tomu, že by nemuselo jít o sebevraždu, ale o vraždu. Zabil někdo Konrada Karlssona, aby se pomstil systému, který parazituje na těch nejslabších? Nebo jde o promyšlený čin rodiny, která chtěla zdědit velký finanční obnos, který po Konradovi zbyl?  

Větrné duše jsou již sedmým dílem, kdy se setkáváme s Malin Forsoou a jejími kolegy z Linköpingské policie. V těchto knihách se Malin vypořádává nejen s obtížnými případy, ale i se svým životem, který je neméně obtížný. Právě Malininy životní strasti, kterými v jednotlivých dílech prochází, jsou na knihách ty nejlepší. Ne jinak je tomu v tomto díle. 

Zatímco Malin v předešlých dílech procházela opravdu krušnými obdobími, v sedmém díle to vypadá, jako kdyby rezignovala na celý život. Zatímco Malinin život trochu stagnuje, dozvídáme se trochu více o životě její dcery Tove, která ve Větrných duších dostala více prostoru, než v předešlých dílech. A jak se ukazuje, jablko nepadlo daleko od stromu a Tovin život se začíná trochu podobat tomu, který vede Malin. 

Co se týče detektivní části knihy, nemohu si na nic stěžovat. Případ je sice o něco poklidnější, než v předešlých dílech, o to více se člověk může soustředit na pasáže, které jsou věnovány osobním životům jednotlivých postav. To však neznamená, že by v knize chyběla akce. V příběhu se najde několik pasáží, které jsou akční a napínavé, takže čtenář není o nic ochuzen. 

Co mě velice překvapilo, když jsem sevřel Větrné duše v ruce, byla její tloušťka. Přesněji tedy úzkost. Zatímco se všech šest předešlých dílů přehouplo přes 400 stran, Větrné duše jich mají necelých 300. Mám takový pocit, jako kdyby tato kniha měla působit jako mezník, který odstartuje něco velkého. Zda mám pravdu nebo ne, se ukáže až ve chvíli, kdy budu v ruce třímat další díl, který snad přijde co nejdříve. 

Po grafické stránce není knize co vytknout, jen musím podotknout, že tato série má snad ty nejhezčí obálky, které se kdy na detektivních knihách objevily! 

Série s Malin Forsovou se pro mě stala závislostí a čekání na další díl je pro mě utrpením. Chci znát další osudy, které hlavní hrdinku čekají, chci znát, jak budou pokračovat osudy ostatních postav a nejvíce mě zajímá, jak Malinin příběh skončí. Na jednu stranu jsem nedočkavý a na druhou stranu se obávám chvíle, kdy tato série skončí. A to nejen kvůli příběhu, ale i kvůli stylu, kterým autor píše.

Autorů styl psaní je tak plynulý, a tak jiný, že při jeho čtení vždy vypnu a nevnímám nic jiného okolo. Jen si užívám lyrický styl psaní, který mě uklidňuje a tolik baví. 

HODNOCENÍ: 90%


neděle 17. dubna 2016

Město z kostí (Cassandra Clare)

Patnáctiletá Clary Frayová, se společně se svým nejlepší kamarádem Simonem, vydává do jejich oblíbeného klubu Pandemonium. Jde o normální večer, tak jak to vždy bývá. Tentokrát se však něco změní. Clary se stane svědkem něčeho, čemu nemůže uvěřit. Vražda! A to podivnými lidmi, kteří mají divné obleky. Clary se za nedlouho dozvídá, že šlo o lovce stínů, kteří bojují s bytostmi, které obývají podsvětí, jako jsou upíři, vlkodlaci, čarodějové a jiné kreatury.

To ale Clary netuší, že jí tyto tajemné bytosti vstoupí do života a vezmou jí to, na čem jí nejvíce záleží. Její matku. Clary tak nezbývá nic jiného, než spojit síly s lovci stínů, aby jí pomohli přijít na to, co se s její matkou stalo. Toto zjištění otřese Claryiným světem a vším, čemu věřila. Dokáže se s touto situací vyrovnat a zjistit, co se s její matkou stalo? A kdo jsou vlastně doopravdy lovci stínů, a jaké je jejich poslání? To vše se dozvíte v této knize!

Město z kostí je prvním dílem, dnes již šestidílné série, která nese název Nástroje smrti. Svým zaměřením a příběhem nejde o nic nového. Na knižním trhu najdeme v dnešní době spousty knih, které se zabývají podobným tématem. Město z kostí se však značně odlišuje. 

Na knize mě překvapilo, že je téměř hned znát, že autorka má příběh skvěle promyšlený. Kniha na mě působila dojmem, jako by autorka přesně věděla, co kdy která postava udělá, jak to s ní bude pokračovat, a jak dopadne. To samé platí o příběhu. 

Když čtu první díl až po-té, co vyšli všechny její díly, hned při čtení si dávám dvě a dvě dohromady a je mi jasné, že autorka si nejprve vytvořila v hlavě kompletní svět, do kterého zasadila jednotlivé charaktery a začala s nimi rozvíjet jednotlivé příběhy. Zda se jí toto umění podaří rozvíjet i v dalších dílech zatím nevím, ale v prvním díle to funguje dokonale. 

Co se postav týče, jsou pěkně zpracovány, žádná z postav nepůsobí šablonovitě a co se týče náznaků vztahových linek, zatím si nemám na co stěžovat. Nedokážu říct, která z postav by měla patřit mezi mé oblíbence, ani které postavy naopak nebudu mít moc v lásce. Na to je ještě dost času, protože mám před sebou ještě pět dílů této série. 

Absolutně nelituji toho, že jsem si nějakou dobu počkal, než jsem se k této knize dostal, protože se jedná o poměrně návykovou četbu, takže nebudu alespoň muset vyčkávat moc dlouho, než se pustím do dalších příběhů, Nástrojů smrti. Jsem velice zvědav, kam autorka s dalšími díly příběh posune, a jak se budou dále vyvíjet  jednotlivé charaktery. 

HODNOCENÍ: 82%


středa 13. dubna 2016

Promlčení (Jiří Březina)

V roce 1991 je v pohraniční vesničce Pasečky, nalezeno oběšené tělo místního, starého občana. Po prozkoumání místa činu policií je jasné, že nešlo o sebevraždu, ale o promyšlený, trestný čin. K případu je přivolán i mladý úředník ministerstva vnitra Ondřej Novotný, protože v okruhu podezřelých se nachází i Rakouský novinář. Novotnému je k ruce místní policie a více než ta, je Novotnému nápomocen mladý Rakušan. 

Nedlouho na to je nalezeno další mrtvola starého muže, který byl usmrcen několika desítkami bodných ran. Má snad tyto vraždy na svědomí jeden a ten samý člověk? A mohla by existovat spojitost mezi těmito osobami? K promlčenému případu se po více než patnácti letech, dostává mladý kriminalista, Tomáš Volf. 

Tomáš má v hlavě utvořenou teorii, kdo by mohl v tomto případu figurovat jako vrah. Potřebuje si však svoji teorii ověřit, a tak se setkává s Ondřejem Novotným, který je v dnešní době významným politikem. Tomáš Volf dojde k faktu, že složka "Pasečky 1991" není kompletní a někdo odebral některé dokumenty. Může za tím stát Ondřej Novotný? Skrýval snad důležité dokumenty, aby ochránil svoji pověst politika? Nebo je snad vrahem někdo jiný, kdo nebyl s tímto činem ještě spojen?

Promlčení je první českou detektivní knihou, kterou jsem se odhodlal vzít do ruky. Nejprve mě zaujala svoji obálkou, která se opravdu povedla a posléze i svojí anotací, která slibovala zajímavou četbu. S nedůvěrou jsem knihu otevřel a hned po pár kapitolách jsem zjistil, že moje obavy byly zbytečné. 

Jiří Březina je držitelem ocenění "Nejlepší česká detektivka roku 2013", které dostal za svoji první detektivní knihu, Na kopci. Už jen to je důkazem, že autor umí napsat dobrou knihu. Jeho předešlou knihu jsem sice nečetl, ale Promlčení je knihou, která je napsána čtivým a svižným stylem, který vede k tomu, že máte knihu za chvíli přečtenou. Hodně tomu napomáhá i to, že kniha má jen 248 stránek a je psána v krátkých kapitolách. 

Co se příběhu týče, překvapil mě vyšetřovací postup, který autor zvolil. Jde o neobvyklý styl detektivního vyšetřování, s kterým jsem se ještě nesetkal. I když je hlavní postavou Tomáš Volf, alespoň doufám, nejvíce prostoru se dostává Ondřeji Novotnému, který v téměř třech čtvrtinách knihy vypráví svůj příběh, jak probíhalo vyšetřování v roce 1991. Tomáš Volf se tak téměř nedostane do centra hlavního dění a patří mu spíše začátek a konec knihy. 

Z knihy je znát poválečné období, které se promítá celým příběhem. Válečné a poválečné období nepatří mezi mé oblíbené a knihy s podobnou tématikou nevyhledávám. Přesto mě tato kniha dokázala upoutat a rychle mě vtáhla do děje. Samotný závěr knihy mě mile překvapil, a to nejen svou atmosférou, ale i tím, že se mi podařilo odhalit vraha. Samotnou zápletku bohužel ne, ale to se jen tak někomu asi nepodaří.

Rozhodně nelituji, že jsem si tuto knihu přečetl. Autor mě přesvědčil, že rozhodně psát umí, a tak mi nic nebrání v tom, abych sáhl po jeho dalších knihách. 

HODNOCENÍ: 70%




neděle 10. dubna 2016

Kniha ztracených věcí (John Connolly)

V této knize sledujeme postavu dvanáctiletého Davida, který právě přišel o maminku a zůstal sám se svým otcem. Ztráta maminky je pro Davida nepřekonatelnou záležitostí, a proto se těžko vyrovnává i s faktem, že se jeho otec opět zamiloval a se svojí novou ženou Rose čeká miminko. David se rozhodne Rose ignorovat a stejně tak i malého Georgieho, který se stal jeho nevlastním, mladším bratrem. V rodině tak nastávají situace, které vtloukají klín mezi všechny rodinné příslušníky, včetně Davida a jeho otce. K tomu všemu k Davidovi začínají mluvit knihy a do jeho světa vstupuje podivná postava Hákáče, která pochází ze světa pohádkových příběhů. David se vydává na cestu pohádkovým světem, na které se setkává s podivnými, místy děsivými a nebezpečnými postavami. Navazuje však i nová přátelství, vyrovnává se se smrtí, která ho nemilosrdně obklopuje a z dětského hrdiny se pomalu stává dospělým jedincem. 


"Příběh o smutku a o ztrátě, o věrnosti a lásce a o zázračné síle vyprávěných příběhů."

Výše zmíněná věta pochází z oficiální anotace, kterou je prezentována na databázi knih. Dnes už není pravidlem, aby kniha splňovala to, co ve své anotaci slibuje. U této knihy je tomu však jinak. Skutečně se jedná o příběh, který je snad jedním z nejdepresivnějších příběhů, který jsem doposud četl.

Trochu mě překvapuje, že když jsem si byl knihu půjčovat v knihovně, nalezl jsem jí v dětském oddělení, které je určeno pro ty nejmladší čtenáře. Nemohu se rozhodnout, zda bych dětem tuto knihu doporučil. John Connolly sice vytvořil svět plný pohádkových bytostí, ale pozměnil je způsobem, který je pro děti celkem drsný. Smrt je v této knize běžnou věcí a v knize se nacházejí postavy i situace, které by děti nemuseli pochopit. Knihu bych proto doporučil pro věkovou kategorii, která je totožná s věkem hlavního hrdiny. A to tedy dvanáct až třináct let.

Plně však knihu docení dospělí čtenáři, kteří vědí, jak už to v životě chodí a budou vnímat veškeré detaily, které tato kniha obsahuje. Autor si s příběhem krásně vyhrál a to nejen s pohádkovými postavami, které výrazně pozměnil, ale i s celkovým konceptem, který je natolik hluboký, že mě nejednou donutil, abych se zamyslel ne jen nad knihou, ale i nad životem jako takovým. A to se nepovede každé knize.

I když jsem věděl, že tato kniha má skvělé ohlasy, přistupoval jsem k ní obezřetně. Už se mnohokrát stalo, že mě kniha zklamala právě proto, že jsem po skvělých ohlasech čekal něco víc, než co jsem od knihy opravdu dostal. Kniha ztracených věcí je ovšem knihou, která naplňuje vše co slibuje a přidává navrch ještě něco navíc, a to skvěle propracovaný příběh. Autor mě touto knihou a svým spisovatelským umem, velice navnadil na další jeho díla.

HODNOCENÍ: 95%



sobota 2. dubna 2016

Unboxing #20

Ti z vás, kteří mě sledují na Facebooku už nejspíš ví, že mi přišel balíček s výhrou, s kterou jsem vůbec nepočítal. Ono je na jednu stranu dobře, že vás někteří neinformují o výhře přes e-mail a prostě knihu rovnou pošlou. Radost z knihy je potom umocněna ještě o velké překvapení. A protože jsem vám na Facebooku neprozradil, kterou knihu jsem vyhrál, nebudu už více zdržovat a pojďte se podívat, co že jsem to nakonec vyhrál :)



Poslední pohled na zabalenou knihu. Jak si můžete na balíčku všimnout, kniha byla odeslána nakladatelstvím HOST. To pro mě znamená, že se v balíčku jistě bude nacházet kniha, která bude stát za přečtení :)


K mému překvapení jsem z balíčku vysvobodil Sál smrti, což je třetí díl ze série Čínské thrillery, kterou napsal Peter May. Sice jsem nečetl dva předešlé díly, ale jistě si je dokoupím, protože se nerad pouštím do čtení série, když jsem nečetl první díl. 


Z knihy mám ovšem obrovskou radost, protože se na tuto sérii již dlouho chystám, a teď mám konečně důvod, abych si pořídil dva předešlé díly a pustil se do čtení. Nemůžu se dočkat. 

Musel jsem si zjistit, kde jsem vlastně knihu vyhrál, a protože jsem vycvičen detektivními knihami, nebyl to velký problém. Vyhledal jsem si všechny podezřelé servery, a pak už to bylo jednoduché. Centrum-detektivky.cz. Moc děkuji za možnost si zasoutěžit a nakladatelství Host, za zaslání výhry. Udělala mi obrovskou radost. 

Navíc jsem si všiml, že je kniha velmi fotogenická, a jak knihy moc nefotím, nemohl jsem odolat. No podívejte se sami. Tohle je asi nejfotogeničtější kniha, kterou jsem kdy viděl :D.

Pokud jste tuto knihu nebo sérii četli, podělte se o své názory. Budou vítány ;)