V roce 1991 je v pohraniční vesničce Pasečky, nalezeno oběšené tělo místního, starého občana. Po prozkoumání místa činu policií je jasné, že nešlo o sebevraždu, ale o promyšlený, trestný čin. K případu je přivolán i mladý úředník ministerstva vnitra Ondřej Novotný, protože v okruhu podezřelých se nachází i Rakouský novinář. Novotnému je k ruce místní policie a více než ta, je Novotnému nápomocen mladý Rakušan.
Nedlouho na to je nalezeno další mrtvola starého muže, který byl usmrcen několika desítkami bodných ran. Má snad tyto vraždy na svědomí jeden a ten samý člověk? A mohla by existovat spojitost mezi těmito osobami? K promlčenému případu se po více než patnácti letech, dostává mladý kriminalista, Tomáš Volf.
Tomáš má v hlavě utvořenou teorii, kdo by mohl v tomto případu figurovat jako vrah. Potřebuje si však svoji teorii ověřit, a tak se setkává s Ondřejem Novotným, který je v dnešní době významným politikem. Tomáš Volf dojde k faktu, že složka "Pasečky 1991" není kompletní a někdo odebral některé dokumenty. Může za tím stát Ondřej Novotný? Skrýval snad důležité dokumenty, aby ochránil svoji pověst politika? Nebo je snad vrahem někdo jiný, kdo nebyl s tímto činem ještě spojen?
Promlčení je první českou detektivní knihou, kterou jsem se odhodlal vzít do ruky. Nejprve mě zaujala svoji obálkou, která se opravdu povedla a posléze i svojí anotací, která slibovala zajímavou četbu. S nedůvěrou jsem knihu otevřel a hned po pár kapitolách jsem zjistil, že moje obavy byly zbytečné.
Jiří Březina je držitelem ocenění "Nejlepší česká detektivka roku 2013", které dostal za svoji první detektivní knihu, Na kopci. Už jen to je důkazem, že autor umí napsat dobrou knihu. Jeho předešlou knihu jsem sice nečetl, ale Promlčení je knihou, která je napsána čtivým a svižným stylem, který vede k tomu, že máte knihu za chvíli přečtenou. Hodně tomu napomáhá i to, že kniha má jen 248 stránek a je psána v krátkých kapitolách.
Co se příběhu týče, překvapil mě vyšetřovací postup, který autor zvolil. Jde o neobvyklý styl detektivního vyšetřování, s kterým jsem se ještě nesetkal. I když je hlavní postavou Tomáš Volf, alespoň doufám, nejvíce prostoru se dostává Ondřeji Novotnému, který v téměř třech čtvrtinách knihy vypráví svůj příběh, jak probíhalo vyšetřování v roce 1991. Tomáš Volf se tak téměř nedostane do centra hlavního dění a patří mu spíše začátek a konec knihy.
Z knihy je znát poválečné období, které se promítá celým příběhem. Válečné a poválečné období nepatří mezi mé oblíbené a knihy s podobnou tématikou nevyhledávám. Přesto mě tato kniha dokázala upoutat a rychle mě vtáhla do děje. Samotný závěr knihy mě mile překvapil, a to nejen svou atmosférou, ale i tím, že se mi podařilo odhalit vraha. Samotnou zápletku bohužel ne, ale to se jen tak někomu asi nepodaří.
Rozhodně nelituji, že jsem si tuto knihu přečetl. Autor mě přesvědčil, že rozhodně psát umí, a tak mi nic nebrání v tom, abych sáhl po jeho dalších knihách.
HODNOCENÍ: 70%
Žádné komentáře:
Okomentovat