čtvrtek 26. ledna 2017

Anihilace (Jeffrey VanderMeer)

Anihilace vypráví o tajemné oblasti X, která se nachází někde v Americe a už po desítky let je studována různými expedicemi, které jsou vysílány Jižní zónou. Tato organizace se drží v utajení, stejně jako drží v utajení onu oblast X. Možná se takto může zdát, že nepůjde o nic extra zajímavého, ale opak je pravdou. 

Stačí jen dodat, že první expedice, která byla vyslána k průzkumu oblasti X, se vrátila se zprávami o rajské přírodě. Členové druhé expedice spáchali všichni sebevraždu, třetí expedice zahynula při přestřelce, když proti sobě všichni členové obrátili své zbraně a jedenáctá expedice se vrátila domů, ale její členové se chovali podivně, jako by nebyli sami sebou. Nehledě na to, že pár měsíců po návratu jedenácté expedice, všichni její členové zemřeli na agresivní rakovinu. 

V této knize sledujeme dvanáctou expedici, která je vyslána k průzkumu této oblasti a čítá čtyři členky. V této expedici se nachází antropoložka, kartografka, psycholožka a bioložka, která se stává i naší průvodkyní oblastí X. Jste připraveni do této oblasti nahlédnout a zjistit co ukrývá? Pokud ano, tak se začtěte do knihy, protože já vám o jejím ději už nic nevyzradím, protože bych vám mohl pokazit ten správný požitek.

Začíst se do této knihy není nikterak těžké, ale zároveň se jedná o ten typ knihy, které musíte věnovat pozornost. Musíte co nejvíce soustředit na příběh, aby vám nic neuniklo a zároveň hodně zapojit svou fantazii, protože oblast X je plna anomálií, které si není zrovna jednoduché představit, i když jejich popis je dobrý.

Styl psaní Jeffreyho VanderMeera mi byl sympatický, ale celá kniha je psána něco jako deníkový záznam bioložky, takže se v knize nachází hodně biologických pojmů a rozborů, a protože tomuto směru moc neholduji, tak jsem si přišel, jako kdybych četl odbornou knihu. Což rozhodně není na škodu, protože jsem tak autorovi, jak se říká, skočil na špek a vše co mi s příběhem naservíroval, jsem četl s otevřenou pusou údivem. 

Velmi zajímavou práci odvedl autor s postavami, protože po celou dobu knihy o nich nic nevíme. Neznáme dokonce ani jejich jména, takže je po celou délku knihy rozeznáváme jen podle jejich profesí. Trochu mi to připomíná Kafkovy příběhy, kdy se jméno hlavních postav také nedozvíme, protože prostě nejsou důležitá. Stejně tak nejsou důležitá jména ani v Anihilaci a mezi postavami vlastně ani neexistuje jiný vztah, než čistě pracovní.

V příběhu jsou ale místy malé odbočky, kdy se alespoň dozvíme něco málo z bioložčina života, než se stala členkou dvanácté expedice. Tyhle scény se mi překvapivě dost líbili, protože jsem konečně dostával informace o nějaké z postav a dostával se hlouběji do příběhu. 

Asi nejlepší na této knize je ale atmosféra, která je velmi hutná a začíná se tvořit hned od prvních stran. Autor postupně, ale stále více tlačí na pilu, takže jsem se občas přistihl při tom, že jsem ponořený do příběhu a nervózně si poklepávám nohou, nebo si okusuji nehty. Byl jsem zkrátka nervózní a s každou další stránkou se moje nervozita stupňovala a místy hraničila až se strachem, což je dost zvláštní, protože tato kniha ve své podstatě nemá být strašidelnou, ale spíše znepokojující. Což tedy rozhodně byla. 

Já jsem si Anihilaci naprosto užil a můžu ji rozhodně doporučit. Je nutno ale říci, že to není kniha úplně pro každého a je dost možné, že se vám vlastně ani nebude líbit. Mně si naštěstí získala a nemůžu se dočkat dalších dílů, i když se jich trochu obávám, protože konec Anihilace mě dosti překvapil. Uvidíme, jak si s tím autor poradil.

HODNOCENÍ: 85%


pátek 20. ledna 2017

Unboxing #24

Po nějaké době se hlásím opět s unboxingem, který tentokrát skrývá výhru, kterou pořádalo nakladatelství Mystery Press. Nebyla to ale soutěž, kdy by se odpovídalo na otázky, ale hádalo se podle fotky, kolik javorových listů je ve skleněné míse. Kupodivu jsem se svým odhadem nejvíce přiblížil a kniha tak byla moje :). Asi si dovede představit tu radost, když jsem se tuto zprávu dozvěděl. Ale nebudu se tu zbytečně rozkecávat, protože jsme tu všichni stejně jen kvůli tomu balíčku :) Pojďme se do něj pustit ;)






Tahle obálka se mi líbila už když jsem ji viděl na internetu, ale až na živo jsem ji skutečně ocenil.     Je nádherná!



Jedná se o Thriller, který má i na své obálce uvedeno romantika & napětí. S tou romantikou si nejsem úplně jistý, ale věřím tomu, že to k sobě půjde a užiju si to :)


Podle anotace to zní hodně zajímavě a už se těším, až se do knihy ponořím.


Moc děkuji nakladatelství Mystery Press, že vytvořilo takovou skvělou soutěž, do které jsem se mohl zapojit a za zaslání knihy. Mám velkou radost! :)


středa 18. ledna 2017

Ďáblova svatyně (Marie Hermanson)


Ďáblova svatyně je knihou, která nám předkládá příběh Daniela a Maxe, kteří jsou jednovaječnými dvojčaty. Vlastně to není tak úplně jejich společný příběh, ale bez jednoho by nebylo druhé. Hlavní postavou je zde Daniel Brant, který jednoho dne obdrží podivný dopis, který přišel ze zahraničí, a to konkrétně ze Švýcarska.

 Po přečtení dopisu se dozvídá, že mu píše jeho bratr, jednovaječné dvojče, Max, který je dobrovolně hospitalizován v psychiatrické léčebně se syndromem vyhoření. Max svého bratra žádá o jeho návštěvu, a i když má z této návštěvy Daniel podivný pocit, nakonec se přinutí a rozhodne se svého bratra na klinice v Himmelstalu navštívit.

Jak se nakonec ukáže, spíše než návštěvu svého bratra, potřebuje Max především jeho pomoc. A ne jen tak ledajakou. Max se dostal do problémů s mafií, která mu vyhrožuje formou jeho přítelkyně, která může být v nebezpečí. Potřebuje tedy od Daniela, aby ho na klinice na pár dnů zastoupil a převzal tak jeho identitu. Než se Daniel dokáže rozmyslet, zda svému bratrovi pomůže, Max už je dávno pryč a Danielovi nezbývá nic jiného, než přistoupit na Maxovu hru. 

Jaké je ale překvapení, když se Max ve smluvenou dobu nevrátil a dokonce se ani neozval. Daniel se pokouší personálu kliniky vysvětlit co se přihodilo, ale přirozeně mu nikdo nevěří. Daniel se dostává do výru různých bizarních situací a je obklopen lidmi, kteří na něho nedělají zrovna nejlepší dojem. Je možné že by ho Max podvedl? Možná ho mafie dostala? Jisté je jen to, že kliniku obestírá jedno velké tajemství, o kterém si Daniel jednou bude přát, aby jej nepoznal.

V první řadě je nutno říci, že tato kniha trochu klame svým "tělem". Je tady totiž pár věcí, které je nutno si objasnit, než se do knihy pustíte. Nevím jak jste na tom vy, ale já jsem z této knihy chytil prvotní dojem ten, že Max bude hospitalizován v psychiatrické léčebně, kde se bude odehrávat ten temný příběh. Ona psychiatrická léčebna se ale nekonala, protože klinika v Himmelstalu je vlastně takovým resortem, kde najdete téměř vše, na co by jste si vzpomněli.

Asi největší chybou by bylo k této knize přistupovat jako k drsnému thrilleru, protože tím tato kniha určitě není. V této knize je napětí postupně uvolňováno a pomaloučku graduje až k nečekanému konci. Na anglických stránkách jsem četl i názor, že by se u této knize nemělo jíst, protože by se vám mohlo udělat zle. Je pravda, že pokud jste čtenář se slabší povahou, mohlo by se vám z pár scén udělat trochu nevolno, ale nejde o nic vyloženě nechutného.

 Kniha je rozdělena do čtyř částí, kdy se každá část zaměřuje na určitou fázi příběhu. V první části se seznamujeme s celkovým příběhem, postavami a prostředím, a proto se mi tato část četla asi nejhůře ze všech. Hodně v tom určitě sehrála roli délka této kapitoly, protože sahala až do poloviny knihy a přinesla spousty otázek, na které bylo odpovězeno až v nadcházejících částech. Další kapitoly už byly výrazně kratší a plné odpovědí, takže se četly výrazně lépe. Proto knihu v první části neodkládejte a vydržte až do konce, protože je o co stát.

Když se zaměříme na klady této knihy, tak jedním z největších kladů je to, že mě kniha dokázala v několika ohledech překvapit a párkrát i šokovat. V celku mě zaujala i zápletka, i když nevím, jak moc je originální. Já jsem se s podobnou zápletkou ještě nesetkal, takže pro mě v celku originální byla. Dalším kladem jsou převážně krátké kapitoly, díky čemuž je čtení rychlejší a příjemnější.

Pak je tu i pár věcí, u kterých nevím, zda je zařadit spíše do kladů či záporů. Třeba jsem si nedokázal vytvořit větší vztah s žádnou z postav, ale na druhou stranu mě bavilo odhalovat jejich minulost a celkové osudy, i když jich v knize moc odhaleno nebylo. Podobné pocity mám i s popisem krajiny a celkového komplexu vesnice a kliniky. Autorka svými popisy podněcovala moji představivost, takže jsem si dokázal ve své fantazii vytvořit hezký obrázek celého prostředí, ale v jednu chvíli už bylo toho popisovaní až moc a místy jsem byl trochu i znechucen těmi postavami a jejich chováním.

No a čistých záporů tady moc nemám, protože tahle kniha není úplně špatná v ničem. Možná bych řekl, že je lehce nadprůměrná. Záporným bych označil až snad samotný konec, který mi přišel už trochu překombinovaný. To započalo začátkem poslední části, kdy už autorka trochu moc překrucovala jednu a tu samou věc, a to mě moc nebavilo. Ale zase se musí uznat, že to bylo stále originální a překvapivé rozuzlení.

Když to tedy shrneme, tak je Ďáblova svatyně v celku originální kniha, která má rozhodně co nabídnout, ale místy se může zdát zbytečně zdlouhavou. Přesto stojí za přečtení a já ji mohu určitě doporučit. Jen bych budoucím čtenářům poradil, aby od této knihy neměly příliš velká očekávání a nevzdávali ji příliš brzy. Kniha totiž začne být opravdu zajímavá až v druhé polovině.

HODNOCENÍ: 70%


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství OMEGA




Knihu můžete zakoupit přímo na stránkách nakladatelství OMEGA nebo na stránkách KNIHY DOBROVSKÝ



neděle 8. ledna 2017

Knižní zklamání v roce 2016


Tenhle článek vlastně nebude ani tak o zklamání, jako o nenaplněném očekávání. I v roce 2016 jsem narazil na pár knih, od kterých jsem očekával něco úplně jiného, než co jsem po dočtení opravdu dostal. Ale jen 3 knihy mě zklamaly natolik, abych se tu o nich rozpovídal trochu více. 

   
Rudá královna – VICTORIA AVEYARD

Rudá královna vstoupila na český trh silou vichřice a mluvilo se o ní snad na každém kroku. Té přehnané propagaci se nedalo odolat, takže když trochu opadla ta prvotní vlna nadšení, přečetl jsem si knihu i já. Co hůře, dokonce jsem si ji i koupil. Tahle kniha si stavěla především na tom, že v knize dojde k velkému plot-twistu, který je hrozně neočekávaný. A já se teď ptám, jestli jsme opravdu četli všichni tu samou knihu. Ten hrozný zvrat se dal předpovídat už hodně dlouho před tím, než se skutečně odehrál. Když mě napadla myšlenka toho plot-twistu, tak jsem si říkal, že to přece nemůže být ono, protože je to tak okaté, že na to musí přijít prostě každý, nebo to muselo každého minimálně napadnout. Rudá královna bohužel nenaplnila moje očekávání ani po příběhové stránce, i když v sobě měla pár chvilek, které jsem si alespoň trochu užil. Nyní hodně váhám nad tím, jestli má cenu pokračovat dalším dílem, který nedávno vyšel, anebo Rudou královnu prodat a zapomenou, že vůbec existovala. 



V MLZE – CAROLINE ERIKSSON

Tato kniha musela zaujmout snad každého, kdo má rád thrillery a přečetl si anotaci. Spokojená rodinka si vyjede na výlet, a zatímco se muž s dcerou vydá na prozkoumání ostrova, žena čeká na molu. Muž se už ale s dcerou nevrátí a žena zůstává sama, snažíc se zjistit, co se to sakra stalo. Tohle pro mě byla taková sázka nejistotu, takže jsem si tuto knihu vybral jako svůj narozeninový dárek. Bohužel se ukázalo, že není jistota jako jistota. Tahle kniha klame snad úplně vším, na co si vzpomenete. Klame názvem, klame příběhem a zklamala i mě. Tahle kniha by se skvěle hodila pro čtenáře, kteří nemají zkušenosti s thrillery, anebo pro ženy, které se nerady bojí, ale rády si zahrávají s tajemnou atmosférou. Pro takové čtenářky byla kniha jistě určena, protože si to jinak nedokážu vysvětlit. Určitě to není thriller, ale řekl bych psychologické drama, a ať nežeru, závěr nese prvky thrilleru. Tím končím.  



VAMPÝRSKÁ AKADEMIE – RICHELLE MEAD

A jako třetí tady mám knihu, u které musím uznat, že za to že se mi nelíbila, si můžu v podstatě já sám, protože jsem to očekával. Ještě než jsem začal číst, bylo mi jasné, že je tato kniha určena pro dívky, ale hrozně mě lákalo zjistit, co na této knize je tak úžasného, že má takové skvělé ohlasy. Bohužel se pro mě ukázalo, že to asi nemůžu pochopit, protože nejsem dívka. V této knize musí být určitě něco skryto, co jsem neviděl, protože si to jinak neumím vysvětlit. Nejvíc mi na tomhle asi vadily postavy. Rose a Dimitrij se ještě dali nějakým způsobem zvládnout, ale jakmile nastoupila na scénu Lissa a spustila to své věčné kňučení, tak jsem opravdu měl sto chutí s knihou mrštit o zeď. Těsně po dočtení jsem měl takové rozporuplné myšlenky, že bych si mohl přečíst následující díly, protože nemůžu upřít, že to bylo čtivé, ale jak postoupil čas, tak jsem si čím dál víc jistější, že radši nebudu riskovat a nebudu těmto knihám kazit reputaci, když nejsou určeny pro moji kategorii.


středa 4. ledna 2017

Poslední výkřik (Kevin O´Brien)



Amelia Faradayová je devatenáctiletá dívka, která od dětství prochází jednou nepříjemnou situací za druhou. Ve čtyřech letech ji rodiče odložili do dětského domova, občas trpí fantomovými bolestmi a v pozdějším věku se u ní začínají objevovat náhlé výpadky paměti. Není proto divu, že začne hledat vhodného psychologa, který by jí s jejími stavy pomohl. Po několika neúspěšných pokusech narazí na psycholožku Karen Carlisleovu.

Amelia se mimo jiné léčila i na závislosti z alkoholu, která u ní propukla v období, kdy záhadně zemřel její mladší bratr. Amelia se ale na jedné oslavě neudrží a opět se alkoholu napije, což má za následek, že si půjčí auto svého přítele a vydá se na dalekou cestu k Wynatcheeskému jezeru, kde se nachází chata jejích rodičů. Amelia má jediný cíl, a to zastřelit své rodiče.

Dívka se ráno probudí ve voze a má nepříjemný pocit, že se jejím rodičům něco přihodilo. Ona si však z noci na nic nepamatuje. Její hrozná představa se ale vyplnila. V chatě jejích rodičů byly nalezena tři mrtvá těla, které v noci někdo zastřelil puškou. Amelia je otřesena, ale stále doufá, že by něčeho takového nebyla schopna. Proč se ale nemůže zbavit vzpomínky, kdy drží v ruce pušku a míří na své rodinné příslušníky?

Kevin O´Brien je autor, s kterým jsem se již seznámil u knihy Údolí slz (recenze ZDE). Z té knihy jsem byl naprosto nadšen, takže jsem měl naprosto jasno, že si od autora budu chtít rozhodně přečíst něco dalšího. Bohužel nebyl moc velký výběr, protože u nás vyšly pouze dvě knihy tohoto autora a Poslední výkřik je tou druhou. A opět jsem byl velice mile překvapen, mírně vyděšen a emocionálně na hraně.

Autor umí skvěle budovat napětí a má hezky promyšlený celý příběh, do kterého zasadil spoustu charakterů, ke kterým si dokážete celkem rychle vybudovat vztah. Právě dobře vykreslené postavy můžou za to, že se moje emoce bouřily, protože se autor s nikým nemazlí a nemá vůbec žádný problém se některé z postav zbavit. To ještě navíc způsobem, kdy dá čtenáři jasně najevo, že jsou postavy v ohrožení, chvilku si s nimi pohrává, a pak vám pomalu přivodí infarkt.

V příběhu se ještě vyskytuje pár výletů do minulosti, kdy sledujeme příběh muže, který cestuje dodávkou se svojí malou dcerkou, jenž mu pomáhá lákat mladé dívky do auta, aby je otec později zavraždil. Těchto vsuvek je v příběhu několik a jedna je intenzivnější než druhá. Tyto scény jsem na jednu stranu nesnášel, protože jsem se bál po dočtení udělat krok z pokoje, ale na druhou stranu jsem tyto momenty oceňoval, protože u mě kniha tímto rostla.

Kevin O´Brien mě dokázal udržet v napětí po celou délku knihy, a to i přes to, že jsem už před polovinou měl jasno, jaká je hlavní zápletka knihy. Na hlavní zápletku asi přijde hodně čtenářů, ale vůbec to nevadí, protože i tak v příběhu zůstává spoustu otázek, na které postupem času dostáváme odpovědi a hezky se tak utváří celá zápletka.

Přijde mi jako obrovská škoda, že autor u nás nemá téměř žádnou fanouškovskou základnu, protože má na kontě spoustu knih, které bych si rozhodně rád přečetl v češtině. Věřím tomu, že by mě každá jeho kniha dokázala nadchnout, protože obě knihy, které jsem od něho měl možnost číst, se u mě řadí mezi ty nejlepší svého žánru. Snad se jednoho dne dočkám a nějaké nakladatelství získá práva, aby u nás mohla vydat další knihy tohoto skvělého autora.


HODNOCENÍ: 95%