středa 18. ledna 2017

Ďáblova svatyně (Marie Hermanson)


Ďáblova svatyně je knihou, která nám předkládá příběh Daniela a Maxe, kteří jsou jednovaječnými dvojčaty. Vlastně to není tak úplně jejich společný příběh, ale bez jednoho by nebylo druhé. Hlavní postavou je zde Daniel Brant, který jednoho dne obdrží podivný dopis, který přišel ze zahraničí, a to konkrétně ze Švýcarska.

 Po přečtení dopisu se dozvídá, že mu píše jeho bratr, jednovaječné dvojče, Max, který je dobrovolně hospitalizován v psychiatrické léčebně se syndromem vyhoření. Max svého bratra žádá o jeho návštěvu, a i když má z této návštěvy Daniel podivný pocit, nakonec se přinutí a rozhodne se svého bratra na klinice v Himmelstalu navštívit.

Jak se nakonec ukáže, spíše než návštěvu svého bratra, potřebuje Max především jeho pomoc. A ne jen tak ledajakou. Max se dostal do problémů s mafií, která mu vyhrožuje formou jeho přítelkyně, která může být v nebezpečí. Potřebuje tedy od Daniela, aby ho na klinice na pár dnů zastoupil a převzal tak jeho identitu. Než se Daniel dokáže rozmyslet, zda svému bratrovi pomůže, Max už je dávno pryč a Danielovi nezbývá nic jiného, než přistoupit na Maxovu hru. 

Jaké je ale překvapení, když se Max ve smluvenou dobu nevrátil a dokonce se ani neozval. Daniel se pokouší personálu kliniky vysvětlit co se přihodilo, ale přirozeně mu nikdo nevěří. Daniel se dostává do výru různých bizarních situací a je obklopen lidmi, kteří na něho nedělají zrovna nejlepší dojem. Je možné že by ho Max podvedl? Možná ho mafie dostala? Jisté je jen to, že kliniku obestírá jedno velké tajemství, o kterém si Daniel jednou bude přát, aby jej nepoznal.

V první řadě je nutno říci, že tato kniha trochu klame svým "tělem". Je tady totiž pár věcí, které je nutno si objasnit, než se do knihy pustíte. Nevím jak jste na tom vy, ale já jsem z této knihy chytil prvotní dojem ten, že Max bude hospitalizován v psychiatrické léčebně, kde se bude odehrávat ten temný příběh. Ona psychiatrická léčebna se ale nekonala, protože klinika v Himmelstalu je vlastně takovým resortem, kde najdete téměř vše, na co by jste si vzpomněli.

Asi největší chybou by bylo k této knize přistupovat jako k drsnému thrilleru, protože tím tato kniha určitě není. V této knize je napětí postupně uvolňováno a pomaloučku graduje až k nečekanému konci. Na anglických stránkách jsem četl i názor, že by se u této knize nemělo jíst, protože by se vám mohlo udělat zle. Je pravda, že pokud jste čtenář se slabší povahou, mohlo by se vám z pár scén udělat trochu nevolno, ale nejde o nic vyloženě nechutného.

 Kniha je rozdělena do čtyř částí, kdy se každá část zaměřuje na určitou fázi příběhu. V první části se seznamujeme s celkovým příběhem, postavami a prostředím, a proto se mi tato část četla asi nejhůře ze všech. Hodně v tom určitě sehrála roli délka této kapitoly, protože sahala až do poloviny knihy a přinesla spousty otázek, na které bylo odpovězeno až v nadcházejících částech. Další kapitoly už byly výrazně kratší a plné odpovědí, takže se četly výrazně lépe. Proto knihu v první části neodkládejte a vydržte až do konce, protože je o co stát.

Když se zaměříme na klady této knihy, tak jedním z největších kladů je to, že mě kniha dokázala v několika ohledech překvapit a párkrát i šokovat. V celku mě zaujala i zápletka, i když nevím, jak moc je originální. Já jsem se s podobnou zápletkou ještě nesetkal, takže pro mě v celku originální byla. Dalším kladem jsou převážně krátké kapitoly, díky čemuž je čtení rychlejší a příjemnější.

Pak je tu i pár věcí, u kterých nevím, zda je zařadit spíše do kladů či záporů. Třeba jsem si nedokázal vytvořit větší vztah s žádnou z postav, ale na druhou stranu mě bavilo odhalovat jejich minulost a celkové osudy, i když jich v knize moc odhaleno nebylo. Podobné pocity mám i s popisem krajiny a celkového komplexu vesnice a kliniky. Autorka svými popisy podněcovala moji představivost, takže jsem si dokázal ve své fantazii vytvořit hezký obrázek celého prostředí, ale v jednu chvíli už bylo toho popisovaní až moc a místy jsem byl trochu i znechucen těmi postavami a jejich chováním.

No a čistých záporů tady moc nemám, protože tahle kniha není úplně špatná v ničem. Možná bych řekl, že je lehce nadprůměrná. Záporným bych označil až snad samotný konec, který mi přišel už trochu překombinovaný. To započalo začátkem poslední části, kdy už autorka trochu moc překrucovala jednu a tu samou věc, a to mě moc nebavilo. Ale zase se musí uznat, že to bylo stále originální a překvapivé rozuzlení.

Když to tedy shrneme, tak je Ďáblova svatyně v celku originální kniha, která má rozhodně co nabídnout, ale místy se může zdát zbytečně zdlouhavou. Přesto stojí za přečtení a já ji mohu určitě doporučit. Jen bych budoucím čtenářům poradil, aby od této knihy neměly příliš velká očekávání a nevzdávali ji příliš brzy. Kniha totiž začne být opravdu zajímavá až v druhé polovině.

HODNOCENÍ: 70%


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství OMEGA




Knihu můžete zakoupit přímo na stránkách nakladatelství OMEGA nebo na stránkách KNIHY DOBROVSKÝ



Žádné komentáře:

Okomentovat