středa 4. ledna 2017

Poslední výkřik (Kevin O´Brien)



Amelia Faradayová je devatenáctiletá dívka, která od dětství prochází jednou nepříjemnou situací za druhou. Ve čtyřech letech ji rodiče odložili do dětského domova, občas trpí fantomovými bolestmi a v pozdějším věku se u ní začínají objevovat náhlé výpadky paměti. Není proto divu, že začne hledat vhodného psychologa, který by jí s jejími stavy pomohl. Po několika neúspěšných pokusech narazí na psycholožku Karen Carlisleovu.

Amelia se mimo jiné léčila i na závislosti z alkoholu, která u ní propukla v období, kdy záhadně zemřel její mladší bratr. Amelia se ale na jedné oslavě neudrží a opět se alkoholu napije, což má za následek, že si půjčí auto svého přítele a vydá se na dalekou cestu k Wynatcheeskému jezeru, kde se nachází chata jejích rodičů. Amelia má jediný cíl, a to zastřelit své rodiče.

Dívka se ráno probudí ve voze a má nepříjemný pocit, že se jejím rodičům něco přihodilo. Ona si však z noci na nic nepamatuje. Její hrozná představa se ale vyplnila. V chatě jejích rodičů byly nalezena tři mrtvá těla, které v noci někdo zastřelil puškou. Amelia je otřesena, ale stále doufá, že by něčeho takového nebyla schopna. Proč se ale nemůže zbavit vzpomínky, kdy drží v ruce pušku a míří na své rodinné příslušníky?

Kevin O´Brien je autor, s kterým jsem se již seznámil u knihy Údolí slz (recenze ZDE). Z té knihy jsem byl naprosto nadšen, takže jsem měl naprosto jasno, že si od autora budu chtít rozhodně přečíst něco dalšího. Bohužel nebyl moc velký výběr, protože u nás vyšly pouze dvě knihy tohoto autora a Poslední výkřik je tou druhou. A opět jsem byl velice mile překvapen, mírně vyděšen a emocionálně na hraně.

Autor umí skvěle budovat napětí a má hezky promyšlený celý příběh, do kterého zasadil spoustu charakterů, ke kterým si dokážete celkem rychle vybudovat vztah. Právě dobře vykreslené postavy můžou za to, že se moje emoce bouřily, protože se autor s nikým nemazlí a nemá vůbec žádný problém se některé z postav zbavit. To ještě navíc způsobem, kdy dá čtenáři jasně najevo, že jsou postavy v ohrožení, chvilku si s nimi pohrává, a pak vám pomalu přivodí infarkt.

V příběhu se ještě vyskytuje pár výletů do minulosti, kdy sledujeme příběh muže, který cestuje dodávkou se svojí malou dcerkou, jenž mu pomáhá lákat mladé dívky do auta, aby je otec později zavraždil. Těchto vsuvek je v příběhu několik a jedna je intenzivnější než druhá. Tyto scény jsem na jednu stranu nesnášel, protože jsem se bál po dočtení udělat krok z pokoje, ale na druhou stranu jsem tyto momenty oceňoval, protože u mě kniha tímto rostla.

Kevin O´Brien mě dokázal udržet v napětí po celou délku knihy, a to i přes to, že jsem už před polovinou měl jasno, jaká je hlavní zápletka knihy. Na hlavní zápletku asi přijde hodně čtenářů, ale vůbec to nevadí, protože i tak v příběhu zůstává spoustu otázek, na které postupem času dostáváme odpovědi a hezky se tak utváří celá zápletka.

Přijde mi jako obrovská škoda, že autor u nás nemá téměř žádnou fanouškovskou základnu, protože má na kontě spoustu knih, které bych si rozhodně rád přečetl v češtině. Věřím tomu, že by mě každá jeho kniha dokázala nadchnout, protože obě knihy, které jsem od něho měl možnost číst, se u mě řadí mezi ty nejlepší svého žánru. Snad se jednoho dne dočkám a nějaké nakladatelství získá práva, aby u nás mohla vydat další knihy tohoto skvělého autora.


HODNOCENÍ: 95%








Žádné komentáře:

Okomentovat