Sandy Tremontová žije se svým manželem Benem, patnáctiletou dcerou Ivy a psem Mackem v Adirondackých horách, kde jsou na jedné straně obklopeni lesy a na straně druhé horami. V této odlehlé krajině jím dělají společnost jen sousedé, kteří žijí nedaleko, ale vztahy mezi těmito rodinami nejsou zrovna nejlepší. Podobné vztahy panují ale i v rodině Tremontových. Sandy má problém porozumět svojí dceři, která si zrovna prochází pubertou a má v sobě očividný vzdor. Na tyto problémy je Sandy ovšem sama, protože se je snaží skrýt před svým manželem, kterému nechce přidělávat zbytečné starosti.
Jednoho večera ovšem rodinou "idylku" naruší vpád dvou trestanců, kterým se podařilo utéct z vězení. Uprchlíkům trvá jen chvíli, než se jim podaří převzít nadvládu nad rodinou. Jediný, kdo se snaží útočníky vyřadit ze hry je Sandyin manžel Ben, který je ovšem brzy zpacifikován a Sandy zůstává proti zločincům sama se svojí dcerou. Naštěstí to vypadá, že si trestanci přišli jen pro nejnutnější věci, které jim pomohou v přežití a útěku a brzy jejich dům opustí. Když ovšem nadejde chvíle jejich odchodu, venku se spustí silná sněhová bouře, která jim v odchodu zabrání.
Naneštěstí bouře stíní mobilnímu signálu, o internetové připojení se postaral jeden ze zločinců, takže dovolat se pomoci je nereálné. Sandy se tak může spolehnout jen na sebe a na svoje psychologické schopnosti, které jsou teď její jedinou zbraní. Psychologická hra začíná a skrytá tajemství mohou kdykoliv vyjít na povrch.
Když padne noc je knihou, jejíž koncept byl již mnohdy zpracován, a to nejen v knižní, ale i ve filmové podobě. Aby kniha dosáhla dobrých ohlasů, měl by každý autor, který se rozhodne přivést na svět další podobnou knihu, obohatit tento námět o něco nového nebo se pokusil příběh vyprávět trochu jinak. Jenny Milchman se tohoto pravidla naštěstí drží a rozhodla se v této knize zaměřit především na měnící se psychiku všech postav, které v této knize vystupují. Tohle rozhodnutí oceňuji.
Knize také prospívá, že není psána jen z jednoho pohledu, ale u vyprávění se střídají Sandy a Nick, který je jedním z uprchlých vězňů. Ke slovu se občas dostane i Nickova matka Barbara, v jejichž kapitolách se přesuneme do minulosti, kde jsme svědky Nickova dětství. Tohle jednotlivé střídání pohledů se mi líbilo a ocenil jsem i různorodé označení kapitol, aby čtenář lépe poznal, kdo se zrovna dostal ke slovu. Ne že by jste to z vyprávění hned nepoznaly, ale je to takový pěkný detail, který se cení.
Na knize jsem si užíval především první třetinu knihy, kde se všechno postupně rozjíždí. K samotnému vniknutí do domu Tremontových dojde poměrně brzy, takže nečekáme dlouho na akci a jsem rychle vtaženi do děje. Autorka navíc nechává ve vzduchu vyset několik otázek, na jejichž odpovědi si čtenář musí chvíli počkat a číst dál. V příběhu se najde i několik momentů, které by mohly šokovat, ale pokud jste pozorný čtenář, tak by jste měli většinu odhalit ještě před tím, než se vám to autorka rozhodne sdělit. V tomhle jsem cítil jakýsi účel, protože autorce nejspíše nešlo o to šokovat za každou cenu, ale spíše si pohrát s psychikou postav a tím zapůsobit i na čtenáře.
Bohužel ne vše se mi na knize líbilo. Největším problémem této knihy jsou postavy, které se místy chovaly opravdu nesmyslně. Expertkou na tohle byla především pubertální Ivy, která se v jedné kapitole chovala tak, jak by se asi normální člověk v podobné situaci choval, ale v další kapitole absolutně změnila svůj přístup a začala se chovat absolutně nesmyslně. Několikrát jsem se musel v ději vracet zpět, protože jsem nemohl pochopit Ivyino chování a musel jsem se ujistit, že to opravdu udělala. Bohužel nebyla Ivy jedinou postavou, která se občas chovala nesmyslně.
Ve výsledku jsem s knihou spokojen, ale rozhodně nejsem nadšen. Líbil se mi styl, jakým si autorka pohrávala s psychikou jednotlivých postav a přitom poukazoval na věci jako špatná výchova dětí nebo neupřímnost v rodině. Užil jsem si i autorčin styl psaní, i když si nejsem jistý, jestli se takovýto, místy až lyrický, styl psaní hodil k podobnému tématu. Autorka mohla ale trochu ubrat na psychologickém vykreslení postav a přidat trochu akce, protože bych v knize uvítal trochu více potyček mezi oběma stranami.
HODNOCENÍ: 70%
Za poskytnutí recenzního e-booku děkuji nakladatelství:
Jednoho večera ovšem rodinou "idylku" naruší vpád dvou trestanců, kterým se podařilo utéct z vězení. Uprchlíkům trvá jen chvíli, než se jim podaří převzít nadvládu nad rodinou. Jediný, kdo se snaží útočníky vyřadit ze hry je Sandyin manžel Ben, který je ovšem brzy zpacifikován a Sandy zůstává proti zločincům sama se svojí dcerou. Naštěstí to vypadá, že si trestanci přišli jen pro nejnutnější věci, které jim pomohou v přežití a útěku a brzy jejich dům opustí. Když ovšem nadejde chvíle jejich odchodu, venku se spustí silná sněhová bouře, která jim v odchodu zabrání.
Naneštěstí bouře stíní mobilnímu signálu, o internetové připojení se postaral jeden ze zločinců, takže dovolat se pomoci je nereálné. Sandy se tak může spolehnout jen na sebe a na svoje psychologické schopnosti, které jsou teď její jedinou zbraní. Psychologická hra začíná a skrytá tajemství mohou kdykoliv vyjít na povrch.
Když padne noc je knihou, jejíž koncept byl již mnohdy zpracován, a to nejen v knižní, ale i ve filmové podobě. Aby kniha dosáhla dobrých ohlasů, měl by každý autor, který se rozhodne přivést na svět další podobnou knihu, obohatit tento námět o něco nového nebo se pokusil příběh vyprávět trochu jinak. Jenny Milchman se tohoto pravidla naštěstí drží a rozhodla se v této knize zaměřit především na měnící se psychiku všech postav, které v této knize vystupují. Tohle rozhodnutí oceňuji.
Knize také prospívá, že není psána jen z jednoho pohledu, ale u vyprávění se střídají Sandy a Nick, který je jedním z uprchlých vězňů. Ke slovu se občas dostane i Nickova matka Barbara, v jejichž kapitolách se přesuneme do minulosti, kde jsme svědky Nickova dětství. Tohle jednotlivé střídání pohledů se mi líbilo a ocenil jsem i různorodé označení kapitol, aby čtenář lépe poznal, kdo se zrovna dostal ke slovu. Ne že by jste to z vyprávění hned nepoznaly, ale je to takový pěkný detail, který se cení.
Na knize jsem si užíval především první třetinu knihy, kde se všechno postupně rozjíždí. K samotnému vniknutí do domu Tremontových dojde poměrně brzy, takže nečekáme dlouho na akci a jsem rychle vtaženi do děje. Autorka navíc nechává ve vzduchu vyset několik otázek, na jejichž odpovědi si čtenář musí chvíli počkat a číst dál. V příběhu se najde i několik momentů, které by mohly šokovat, ale pokud jste pozorný čtenář, tak by jste měli většinu odhalit ještě před tím, než se vám to autorka rozhodne sdělit. V tomhle jsem cítil jakýsi účel, protože autorce nejspíše nešlo o to šokovat za každou cenu, ale spíše si pohrát s psychikou postav a tím zapůsobit i na čtenáře.
Bohužel ne vše se mi na knize líbilo. Největším problémem této knihy jsou postavy, které se místy chovaly opravdu nesmyslně. Expertkou na tohle byla především pubertální Ivy, která se v jedné kapitole chovala tak, jak by se asi normální člověk v podobné situaci choval, ale v další kapitole absolutně změnila svůj přístup a začala se chovat absolutně nesmyslně. Několikrát jsem se musel v ději vracet zpět, protože jsem nemohl pochopit Ivyino chování a musel jsem se ujistit, že to opravdu udělala. Bohužel nebyla Ivy jedinou postavou, která se občas chovala nesmyslně.
Ve výsledku jsem s knihou spokojen, ale rozhodně nejsem nadšen. Líbil se mi styl, jakým si autorka pohrávala s psychikou jednotlivých postav a přitom poukazoval na věci jako špatná výchova dětí nebo neupřímnost v rodině. Užil jsem si i autorčin styl psaní, i když si nejsem jistý, jestli se takovýto, místy až lyrický, styl psaní hodil k podobnému tématu. Autorka mohla ale trochu ubrat na psychologickém vykreslení postav a přidat trochu akce, protože bych v knize uvítal trochu více potyček mezi oběma stranami.
HODNOCENÍ: 70%
Za poskytnutí recenzního e-booku děkuji nakladatelství:
Žádné komentáře:
Okomentovat