úterý 11. července 2017

Štěnice (Ben H. Winters)


Když se čtenář podívá na obálku této knihy, je mu téměř jasné, o čem Štěnice vlastně bude. Není to ovšem tak jednoduché, jak se na první pohled může zdát. Susan žije se svým manželem Alexem a malou dcerkou Emmou v malém bytečku, který jim je těsný. Proto se snaží najít nové bydlení, které by bylo finančně dostupné a dostatečně prostorné pro jejich rodinku. Štěstí jim přeje a podaří se jim najít byt snů za celkem malé peníze. Majitelka domu sice působí trochu podivně, ale to nebrání tomu, aby se rodinka Wendtonových mohla nastěhovat.

Všechno vypadá naprosto idylicky. Po nastěhování se sice objevují nějaké bytové nedostatky, ale nejde o nic závažného. Susan postupně nový byt zařizuje a nabírá energii k tomu, aby začala malovat v novém pokoji, který si pro malování vyhradila. Susan ovšem na internetu zaujmou články o štěnicích, které zamořily některé domy v nedalekém okolí. To rozhodně nepřispívá jejím problémům se spánkem. Brzy jí pronásledují děsivé sny a netrvá dlouho a Susan na sobě začne objevovat štípance, které by mohly být právě od štěnic. A bude to ještě horší!

Od této knihy jsem neměl moc velká očekávání. Podle popisu a názvu jsem si v hlavě sestavil jakousi kostru příběhu, kterou se asi kniha bude ubírat a více méně jsem se trefil. Alespoň s první třetinou knihy. Kniha je rozdělena do třech částí. V té první se pozvolna seznamujeme s postavami, s novým bydlením a pomaličku se začíná objevovat problém se štěnicemi. Ve druhé části se autor hlouběji ponořil do problematiky se štěnicemi a začal si pohrávat s psychikou hlavní hrdinky a třetí část se zvrtla v absolutní blázinec, s kterým jsem nepočítal.

Autorův styl psaní se čte jedna radost. Kniha je psána jednoduchým stylem, příběh nepůsobí překombinovaně a dokonce se autorovi daří postupně budovat tísnivou atmosféru, která je ke konci téměř k nevydržení. První dvě třetiny jsou opravdu dobře napsané, i když mi v jednu chvíli přišlo, že se děj nikam neposouvá. Celá rodinka se vzbudí, Alex odejde do práce, kde pracuje jako fotograf drahých šperků pro katalogy, malou Emmu vyzvedne chůva a Susan proplácá svůj den v blouznění o štěnicích. Sem tam přišlo nějaké oživení, ale i tak si mě příběh udržel a byl jsem stále zvědav, jestli tam ty štěnice jsou nebo ne.

Mnoha lidem se nelíbí styl, jakým autor knihu zakončil. Za sebe musím říct, že mě závěr této knihy nezklamal. Je sice pravda, že se autor nechal trochu unést a trochu násilně tam vrazil dost násilí (což je zajímavá věta), ale pořád mi to přišlo v normě. Za takový konec jsem mnohem raději, než kdyby mě autor nechal na pochybách, zda jsem četl knihu o zamořeném bytě štěnicemi nebo o psychicky nemocná ženě v domácnosti.

Popravdě jsem od knihy očekával méně než jsem dostal, což se mi málokdy stane. Čtení jsem si hezky užil, i když jsem měl párkrát podivný pocit, že mi něco leze po nohách nebo svědí ve vlasech. Za mě jsou štěnice (ne)příjemným čtením, které vám zpříjemní pár odpolední nebo vám uštědří pár nočních můr. Za zkoušku rozhodně stojí.


HODNOCENÍ: 69%




Žádné komentáře:

Okomentovat