neděle 7. října 2018

Dej mi své jméno (André Aciman)


Když kniha "Dej mi své jméno" u nás vycházela, tak jsem s naprostou jistotou věděl, že jí musím mít. V té době už jsem viděl stejnojmenný film, který se mi strašně moc líbil, dojal mě a dlouho po zhlédnutí ve mě zůstával jakýsi pocit prázdnoty, který ve mě tento film zanechal. To jsem ale ještě nevěděl, co se mnou udělá kniha, podle které je tento film natočen.

Děj se odehrává ve slunné Itálii, kde žije mladý Elio se svojí rodinou. Jeho otec každý rok pozve jednoho kandidáta do svého sídla, kde mu poskytne prostor na jeho umělecké tvoření. Tento rok přijíždí spisovatel Oliver, který se snaží dokončit svůj rukopis, aby jej mohl následně vydat. Olivera prostředí italské Riviéry naprosto okouzlí svojí krajinou, krásným počasím a klidem, který se nedá srovnávat s divokým životem v New Yorku. Prostředí není však to jediné, co Olivera okouzlí. Mladý Elio v něm vyvolává touhy, které nejsou Oliverovi úplně vlastní a Elio na tom není o moc lépe. V obou se probouzí touha, která nepoleví, dokud nebude prozkoumána. Ale co když nepoleví ani potom? 

Na tomhle románu se mi především líbí jedna věc, a to je, že se André Aciman nebojí mluvit otevřeně úplně o všem. Kniha je plná sexuálního pnutí mezi ústřední dvojicí a následně i sexuálními scénami, kde si autor nebere servítky a tyto scény popisuje tak detailně a s takovou lehkostí, jako by o takových věcech bylo naprosto běžné takto psát. To dělá z Dej mi své jméno knihu, která vybočuje nejen z řad typických románů, ale dokonce i z řad jakýchkoliv LGBT+ knih, které jsem kdy četl. A nejen, že vybočuje z těchto řad, ale dokonce je všechny převyšuje o několik tříd.

Ale síla knihy není jen v její otevřenosti, ale i ve spisovatelském umění, kterým André Aciman vládne. Kniha je psaná velice poetickým a poměrně náročnějším stylem, což může někomu dělat místy problém. Jakmile si ale čtenář zvykne na tento styl, začne si užívat, jak se autor mazlí s každou větou, každým slovem a vytváří tak prostředí a atmosféru, která vás vtáhne do příběhu a máte pocit, že ty pocity, které zažívá Elio, který je ústředním vypravěčem příběhu, se na vás přenáší a máte pocit, jako by jste to byly vy, o kom se v knize píše.

Musím se ale přiznat, že mě kniha v jednu chvíli naprosto semlela. Já jsem si Dej mi své jméno vzal s sebou na dovolenou, a byl jsem přesvědčený, že jí tam bez problémů přečtu. Kde jinde přeci číst tenhle prosluněný příběh z Itálie, než na dovolené u moře. Do knihy jsem se začetl hned, už od začátku se mi líbila, ale postupem času byla tak sugestivní, že se na mě přenášely Eliovi pocity a já se cítil smutný, zmatený a čím dál jsem se ve čtení dostával, tím více se mi příběh dotýkal. Proto jsem se rozhodl, že knihu odložím, i když se mi příběh hrozně moc líbil.

Nyní jsem se do knihy znovu pustil, abych ji během jednoho dne dočetl. Dočetl jsem ji asi v 1 ráno a měl jsem problém usnout, jak mě konec knihy zasáhl. Zasáhl mě ještě víc, než filmová adaptace, protože tam kde film končí, má kniha ještě stále co říct. Dej mi své jméno je knihou, která ve mě po dočtení ještě teď rezonuje. To dokáže jen dobrá kniha, kterou Dej mi své jméno bezpodmínečně je. Jediné, co bych knize mohl vytknout je, že občas byly některé pasáže zdlouhavé a moc filozofické. A já už prostě chtěl vědět, jaký konec si pro nás autor připravil. Ale nebylo to nic, co by mi zkazilo požitek z knihy.

Když to vezmu všechno jako celek, je kniha naprosto perfektní. Má jednoduchou a krásnou obálku, která koresponduje s příběhem, jsem moc rád, že byla vybrána tahle obálka. Líbí se mi i formát, který byl pro knihu zvolen, protože se vejde do každé tašky a není tak problém ji číst kdekoliv. A v tomhle krásném obalu se ukrývá neuvěřitelně citlivý příběh dvou mužů, kteří v sobě objevují vzájemnou lásku a snaží se bojovat s plameny vášní, které je spalují. Zkrátka dokonalé čtení pro všechny, kterým nevadí láska dvou mužů, otevřené sexuální scény a poetický styl vyprávění, který dotváří celkový požitek z této knihy. Nebojím se říct, že Dej mi své jméno je jednou z nejlepších knih, které jsem za tento rok přečetl, možná i jednou z nejlepších, které jsem přečetl za celý život. Protože já prostě miluji knihy, které ve mě vzbuzují emoce a to tohle kniha dělala víc než dobře.

HODNOCENÍ: 98%

Za poskytnutí recenzního výtisku převelice děkuji nakladatelství SLOVART. :)


neděle 8. července 2018

Válka starých duší (Markus Heitz)


Claire vede spokojený život. Vede svojí irskou kavárnu, má milujícího manžela a skvělou rodinu. Jednoho dne se však všechno zvrtne. Claire sleduje ze své kavárny, jak někdo vraždí jejího muže a ve snaze pomoci mu přichází o život i ona. Její duše se však nehodlá vzdát a Clair se tak probouzí v těle Lene von Bechsteinové, která právě spáchala sebevraždu. Dalo by se říct, že Claire měla štěstí. Brzy se však ukáže, že se stala součástí plánu starých duší, které vstupují do nových těl, které si dokážou lehce obstarat, a stávají se tak "nesmrtelnými." Claire však nebyla součástí plánu a překazila tak něco, co převyšuje veškeré myšlení. Staré duše se rozhodně nesmíří s tím, že jim plán překazila zbloudilá duše a Claire se zase nehodlá vzdát možnosti, aby pomstila svojí a manželovu smrt.

Markus Heitz je německý autor, který svými knihami zasahuje do více žánrů. Ve svých začátcích se pohyboval na scéně fantasy knih, poté zasáhl i do sci-fi a v poslední době se pohybuje na scéně mysteriózních thrillerů. Za sebe musím říct, že ač jsem velký fanoušek jeho fantasy vlkodlačí série Ritus, žánr mysteriózních thrillerů mu sedí asi nejlépe. Hodně v tom hraje roli to, že se Heitz nebojí přijít s něčím bláznivým a novým a zasadit to do reálného světa.

V tom vězí autorova největší síla, protože i když jsou jeho thrillery na pomezí uvěřitelnosti, dokáže vždy přijít s vysvětlením, které je uvěřitelné, čímž dodává svým knihám na reálnosti a nutí tak čtenáře se zamyslet. Někdy je toto zamyšlení úplně scestné, protože přemýšlet nad tím, že duše dokáží putovat a vstupovat do těl sebevrahů a v podstatě si na tom někteří dokáží postavit i živnost, je bláznivé. U jeho knih se ale tomuto zamyšlení nemohu ubránit, protože si to vždycky dokáže obhájit tím správným způsobem.

Navíc Heitz dokáže pracovat i s postavami, což je u knih velice důležité. Vytvořit totiž postavy, které jsou plastické a životné je opravdový kumšt a tohle Heitz skvěle ovládá. Navíc ještě vytváří postavy, kterým dokážete fandit a povzbuzovat je na jejich trnité cestě, protože autor jim nedá nic zadarmo. Samozřejmě to platí i pro záporné postavy, kterých je v této knize více než dost. Ty zkrátka nesnášíte, protože ta úlisnost a necitlivost z nich přímo kape. Role jsou tak skvěle rozdány a čtenář si může vychutnat nejen silné a kladné postavy, ale i ty záporné

Co jsem v této knize odhalil a co mě tedy naprosto dostalo, protože jsem se s tím u žádného autor ještě nesetkal je to, že pracuje s postavami ze svých předešlých knih, které nemají s tímto příběhem téměř nic společného. Autor do tohoto příběhu třeba vložil pasáže, kde sledujeme Erika von Kastella, což byla jedna z hlavních postav v sérii Ritus. To mě neskutečně překvapilo a potěšilo, protože jak už jsem říkal, série Ritus patří mezi moje nejoblíbenější knihy, takže jsem si užíval tyto pasáže, které mi ukázali, jak pokračuje Erikův život. Tyto pasáže do knihy skvěle zapadly, protože je autor dokázal dobře propojit s hlavním příběhem knihy a v dalším díle by mohlo dojít k úplnému propojení těchto dvou linek. V knize se však objeví i postavy, které jsou myslím z autorovi série Jidáš, kterou jsem bohužel ještě nečetl.

Válka starých duší je kniha, která mě skutečně překvapila. Věděl jsem, že když jí napsal mistr Heitz, tak půjde o dobrou knihu, ale rozhodně jsem nečekal, že bude až tak dobrá. V téhle knize bylo snad úplně všechno. Byla plná akce, napětí, okořeněná špetkou fantasy potvor a našly se tam i náznaky romantiky, ale takových momentů bylo opravdu poskrovnu. Čtení jsem si zkrátka skvěle užil a už se nemůžu dočkat, až budu v ruce držet druhý díl, který by měl tuto sérii uzavřít. Válku starých duší rozhodně doporučuji, a to nejen fanouškům Markuse Heitze, pro které je tato kniha téměř nutnost, ale i těm, kteří od autora ještě nic nečetli a mají rádi thrillery okořeněné dávnou nadpřirozena. Tenhle autor by vás totiž mohl přivést na spoustu skvělých knih, které má na svém kontě.

HODNOCENÍ: 92%

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Fantom Print :)

                


úterý 26. června 2018

Unboxing #28, #29, #30

Tak se po nějaké době opět hlásím, a to s rozbalováním balíčku. A protože jsem lempl líná, tak se mi doma sešli balíčky 3, a to v rozmezí posledních třech týdnů. A aby těch trojek nebylo moc, z balíčků jsem vybalil čtyři knihy. Tentokrát se ale sešla zajímavá směs recenzních výtisků, a to jak žánrově, tak i způsobem, jak jsem se k nim dopracoval. No...pojďte se přesvědčit sami :) 

Balíček č. 28


První balíček se na první pohled může zdát nenápadný, ale pro nás knihomoly obsahuje něco, co si každý knihomol přeje mít doma a přitom je to kniha....Jste napnutí? 

                                              

Jde o knihu Otrávené duše, které jsou prvotinou českého, začínajícího spisovatele, Petra Švece. Zvláštní na tom je ale to, že mě autor sám kontaktoval, zda bych si nechtěl knihu přečíst, že by mi jí zaslal, a to třeba i s věnováním. Taková nabídka se přeci neodmítá a už vůbec ne ve chvíli, kdy si danou knihu opravdu chcete přečíst. 

Už nyní vám mohu říct, že jsem knihu již přečetl a mohu vám jí doporučit. A neříkám to jen proto, že mi knihu poslal sám autor. Samozřejmě má kniha své mouchy, ale dobře se čte, je poměrně originální a skvěle se bude hodit někam na dovolenou, kde vám bude dobrým společníkem, a to nejlépe někde na chatičce uprostřed lesů. Tam vynikne ta správná atmosféra knihy. Brzy napíši plnohodnotnou recenzi, takže pokud nad knihou už přemýšlíte, brzy přinesu komplexnější náhled na ni ;) 


Balíček č. 29


Druhý balíček přišel jen pár dní po tom prvním a tentokrát obsahuje knihu, o kterou jsem si zažádal sám přímo u nakladatelství...


...a je to kniha Válka starých duší od německého spisovatele Markuse Heitze. Tuto knihu mi poskytlo nakladatelství Fantom Print. Markus Heitz je výborný autor a jeho knihy jsou prostě skvělé. Válku starých duší mám právě rozečtenou a i tu vám plně mohu doporučit, protože je to skvěle vystavění příběh s mysteriózní zápletkou a navíc velice originální. Ještě jsem ani nedočetl a už se nemůžu dočkat dalšího pokračování. :)


Balíček č. 30



A poslední balíček je z nakladatelství Slovart, s kterým mám navázanou spolupráci. Tenhle balíček obsahuje dvě knihy, na které jsem se skutečně těšil....takže tři, dva, jedna...


...jsou to knihy Dej mi své jméno od André Acimana a Kamenný dům, třetí díl ze série Class od        A. K. Benedictové. Na knihu Dej mi své jméno se neskutečně těším, protože jsem již viděl film, z kterého jsem byl naprosto unesen. Tahle kniha se mnou určitě pojede příští týden na dovolenou!!

Co se týče Kamenného domu, toho se maličko obávám. První díl z této volné série, který se jmenoval Jízda se mi velice líbil, což mě překvapilo. Druhý díl, který se jmenoval "Neuvěříte, co se stalo potom", mě naopak velice zklamal, takže jsem zvědavý, co přinese třetí a závěrečný díl. 


Tak co říkáte na ty překrásné knihy, které mi dorazily? Už jste některou z nich četli? Nebo se snad chystáte?? Dejte mi vědět a užívejte krásné dny a noci. :)

středa 30. května 2018

Ochránce (G.X.Todd)

Zpustošeným světem, který už nikdy nebude takovým, jakým byl, se potuluje neznámý muž. Je to poutník, který projíždí tímto světem, aniž by měl jasný cíl. Je rád, že je sám. Jednoho dne však potkává u silnice mladou dívku, která prodává citronovou limonádu. To poslední co Poutník chce je zastavit a od dívky si něco koupit. Hlas v jeho hlavě, který ho nedobrovolně okupuje, ho však přesvědčí, aby se vrátil a od dívky si koupil limonádu. Od této chvíle už poutník nebude sám. Nyní už má Lacey.

Lacey je šestnáctiletá dívka, která žila se svojí babičkou. Babička jí však zemřela a zanechala jí samotnou ve světě, kde lidi ovládají hlasy v jejich hlavách. Lacey není však úplně sama. Někde tam ve světě má sestru, kterou neviděla již několik let, která má svého manžela a dokonce i dceru. Lacey však svoji neteř nikdy neviděla. Můžou za to události, které před sedmy lety změnily svět. Lacey už nadále nebaví být v domě po babičce sama, a tak se rozhodne, že si sedne k silnici, otevře si krámek s limonádou a počká až někdo pojede kolem, aby jí vzal za její sestrou. Má štěstí, že jako první  jede kolem poutník, který jí přislíbí pomoc. V tomto světě však není nic tak jednoduché a naši hrdinové mají před sebou děsivou a velice nebezpečnou cestu.

Od této knihy jsem neměl téměř žádná očekávání. Strašně se mi líbila obálka, popis nezněl úplně špatně, a tak jsem se rozhodl, že bych si tuto knihu mohl vzít na recenzi. Kniha na první pohled vypadá, jako by mělo jít o young adult literaturu, ale byla velká chyba si toto myslet. Tahle kniha rozhodně není pro moc mladé čtenáře a nedoporučil bych jí ani slabším povahám. Tahle kniha je totiž post-apokalyptický thriller se vším všudy, takže je v něm hodně násilí a kniha si dokonce udržuje hutnou a takovou trochu pochmurnou atmosféru, což se mi strašně líbilo.

Tahle kniha má ale mnohem víc kvalit, než je jenom dobrá atmosféra. Líbil se mi celkový koncept s hlasy, který byl velice originální. Autorka sice úplně nevysvětlila, kde se hlasy prvotně vzaly nebo co, případně kdo, stojí za jejich existencí, ale rozhodně mi nevadí, že jsem se nedozvěděl jasnou odpověď. Hlasy tady prostě jsou, našeptávají svým hostitelům co mají dělat a nikdo neví kde se vzaly. To skvěle dotvořilo atmosféru, protože proč by měli všichni vědět, co se ve světě vlastně stalo. Knize to v mém případě dodávalo na uvěřitelnosti.

Co se týče autorky, musím smeknout klobouk. Vzhledem k tomu, že jde o autorčinu prvotinu je Ochránce skvěle propracovanou a originální knihou. Autorka navíc píše velice poutavým a čtivým stylem, takže není vůbec problém se do knihy začíst. Postavy Poutníka a Lacey jsou velice sympatické, a i když jsem to vůbec neočekával, docela jsem si na ně zvykl. Nejvíce se mi ovšem líbila postava Poutníka, který je sice tím tvrdým ochráncem, který chrání celou skupinu a vlastní zbraně, ale na druhé straně je citlivý, milý a ke všemu miluje knihy. Na tuto postavu se mi bude těžko zapomínat a už se mi dlouho nestalo, že bych si v nějaké nové knize takhle moc oblíbil nějakou postavu.

To mě přivádí k tomu, že autorka klame tělem. Vzhledem k tomu že jde o ženu, tak je v knize celkem dost surovosti a násilí, které ne každému může být příjemné. Mně to ovšem vyhovovalo, protože přesně tohle od dobré post-apokalyptické knihy očekávám. Na druhou stranu se ale autorce povedl jeden husarský kousek, a to ten, že mě v samotném závěru knihy málem rozbrečela. Styl jakým pojala závěr knihy mě překvapil, šokoval a opravdu jsem měl co dělat, aby mi neukápla slza.

V knize se ale nachází více pasáží, které ve vás zanechají různé emoce. V průběhu čtení budete pociťovat nevolnost, zlost, smutek, překvapení, nenávist a možná se v určitých pasážích i ironicky pousmějete. Autorka zkrátka vytvořila komplexní knihu, která mi předložila naprosto vše, co od tohoto žánru očekávám. Ochránce je obrovským překvapením a jediný důvod, proč nedám knize plné hodnocení je ten, že druhou polovinu knihy autorka už trochu moc natahovala, i když to nebylo úplně třeba. Jinak jsem ale nadmíru spokojen a doufám, že se nakladatelství Omega rozhodne vydat druhý díl této série, protože já na něj již teď netrpělivě čekám.

HODNOCENÍ: 89%


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství OMEGA. Knihu Ochránce můžete zakoupit na webu nakladatelství OMEGA, nebo na stránkách KNIHKUPECTVÍ DOBROVSKÝ. 



úterý 22. května 2018

Pán stínů (Cassandra Clare)


Od prvního dílu, který nesl název Paní půlnoci, v příběhu uběhlo jen nějakých 14 dní. Příběh tedy navazuje tam, kde nás poslední kniha zanechala. Emma jen na oko chodí s Markem, aby se vyhnula problémům s Julianem, ke kterému chová opravdické a zakázané city, protože je její parabátai. Christina je rozpolcená mezi dvěma muži a nováček v Los Angelském institutu Kit vymýšlí plán, jak z něho utéci. Po událostech první knihy jsou všichni otřeseni a snaží se nějak dát své životy dohromady a být dobrými lovci stínů. Není to však tak jednoduché, jak by se mohlo zdát.

Do Los Angelského institutu zavítá nečekaná návštěva centuriónů, kteří začnou osidlovat celý institut a nastavovat svá pravidla a nečekaně se objevuje i vílí účastník divokého honu, který žádá Marka o záchranu Markova bývalého partnera, jehož život visí na vlásku za zradu. Nezbývá nic jiného, než aby se skupinka našich hrdinů vydala do vílí říše a pokusili se o záchranou akci. Ve vílí zemi však hrozí nebezpečí na každém kroku a ještě k tomu se o jejich výpravě nesmí dozvědět žádný z centuriónů, protože touto cestou porušují podmínky studeného míru. Vílí říše však nepřináší jen nebezpečí, ale i možnou naději, která spočívá v nalezení Černého spisu. Po tomto artefaktu však touží mnoho zlých lidí a víl a jeho nalezení nebude vůbec jednoduché.

Pán stínů je první knihou od Cassandry Clare, na kterou jsem se opravdu těšil. Paní půlnoci, což je první díl této série, na mě velice zapůsobila, a to především svými postavami a vztahy mezi nimi. Ne jinak tomu bylo i u Pána stínů. Neskutečně jsem se těšil na to, kam se vztahy mezi jednotlivými postavami posunou, jak autorka dokáže rozmotat ty své jednotlivé milostné uzlíky a co nového se mezi nimi stane. Jak se ukázalo, tak autorka pokračuje pořád v té své linii a místo aby něco rozmotala, tak to ještě více zamotala a zkomplikovala mi tak život. Budu muset teď čekat minimálně rok, než se dočkám dalšího dílu a snad se konečně dozvím, jak to s hrdiny dopadne.

Docela se mi i zamlouvá to, že se autorka snaží zavděčit všem, kteří knihu mohou číst. Do příběhu tak zařadila postavy homosexuální, bisexuální, heterosexuální, postavy různých etnik a dokonce se objevila i postava, která je transsexuální. S takovýmhle rozpětím jsem se v žádné knize zatím nesetkal a vůbec bych nepočítal s tím, že to dokáže jakýkoliv autor do příběhu zasadit tak, aby to nepůsobilo kýčovitě nebo přehnaně. Cassandra Clare je v tomhle prostě dobrá a s postavami a jejich charaktery umí pracovat tak, že se jí jen málokdo vyrovná.

Tahle kniha u mě tedy rozhodně stojí na jednotlivých charakterech, kterých je v knize požehnaně a neustále přibývají. Jak je ale u autorky zvykem, nenechá se zahanbit ani po příběhové stránce a opět nám předložila promyšlený a komplikovaný příběh, který je protkaný akcí, napětím, politickými převraty mezi jednotlivými národy a mnohými zvraty. Cassandra Clare prostě světem lovců stínů žije a je to rozhodně znát. Musím před autorkou smeknout, protože obdivuji to její nadšení obdivuji i to, že po tolika knihách dokáže přicházet neustále s novými a novými věcmi a přitom nenudit své čtenáře. To se jen tak někomu nepovede.

A abych autorku jen nechválil, nyní bych si velice rád stěžoval. A to na co bych si velice rád stěžoval je závěr této knihy. Co to prosím mělo znamenat? Když jsem se přibližoval k závěru, říkal jsem si, jak hezky to autorka uzavřela, že se konečně všechno dává pomalu dohromady a přitom si nechala spoustu věcí, které mohla dořešit v závěrečném sílu série. Pak se ovšem stane pár věcí, které převrátily knihu vzhůru nohama a já si postupně začal rvát své vlasy. Opravdu nečekaný závěr a nemám rád autorku, protože ona nemá ráda své čtenáře. Kdyby nás totiž měla ráda, rozhodně by nás po takovém konci nenechala tak dlouho čekat na další díl. Takže pozor na Clareovou, opět vás dostane a rozdrtí veškeré vaše iluze.

Obálka je opět překrásná, krásně sedí do série a navíc má překrásně modrou ořízku, takže kniha se nejen dobře čte, ale stejně dobře se na ní jen kouká. Takže už jen proto bych jí doporučil, protože je to vyvážená kombinace, kdy dostanete nejen krásnou knihu, ale dokonce i knihu, která splní vaše očekávání a navrch přidá ještě něco navíc. Možná vám ze začátku přijde trochu zdlouhavá, možná vás rozesměje, možná vás rozbrečí, určitě vás ale na svém konci semele a rozhodně vás bude bavit. Pokud patříte mezi čtenáře, kteří mají rádi young adult fantasy a autorku Cassandru Clare, touto sérií nešlápnete vedle.


HODNOCENÍ: 90%

Za poskytnutí recenzního výtisku převelice děkuji nakladatelství SLOVART. :)



středa 16. května 2018

Nesmrtelní z Meluhy (Amish Tripathi)


Nesmrtelní z Meluhy je kniha, která je v poslední době hodně vidět. Není se ani čemu divit, protože je opravdu na co se koukat. Začnu tedy poněkud netradičně a v první řadě pochválím obálku, protože tahle obálka se skutečně povedla a myslím si, že je to i případ, kdy obálka prodává. Když se k tomu ještě přidá šikovná anotace, kterou tato kniha rozhodně má, není co řešit a knihu prostě člověk musí mít. O to více, když je autor označen za Tolkiena východu. A proto mě hrozně mrzí, že zrovna já spadám mezi ty, které tato kniha bohužel neuchvátila. 

V první řadě by ale bylo dobré si říci, o čem že to kniha vlastně je. Kniha se odehrává v roce 1900 před naší letopočtem na území dnešní Indie, kde se dříve rozprostíralo území zvané Meluha. Právě z Meluhy pochází muž, který právě nalezl "barbara" Shivu a žádá ho, aby ho společně s jeho družinou následoval do země Meluha, která potřebuje Shivovu pomoc. Jakkoliv je to Shivovi podivné, sjednotí své druhy a vydává se na dalekou pouť. Jak se ukazuje, Meluha je skutečně překrásným a koordinovaným místem, které poskytne Shivovi vřelé uvítání a pobyt. 

Shivovi je však podivné, jak často se setkává s oslovením můj pane, která se vztahuje na jeho osobu. Vždyť je přeci obyčejným Tibeťanem a neudělal nic zvláštního. Naopak si v sobě nese tajemství, které ho nepřestává pronásledovat. Ukáže se, že právě Shiva by mohl být vyvoleným hrdinou, který může zachránit Melužany před hroznými Nagy, kteří jsou znetvořenými bojovníky, jenž nemají s nikým slitování. Shiva toto tvrzení odmítá, ale je ochotný Melužanům i tak pomoci. A to ještě neví, že brzy potká ženu, která zasáhne jeho srdce. 

Jak už jsem výše zmiňoval, tahle kniha má všechno, co je k prodeji potřeba. Má skvěle atmosferickou obálku, dobře sestavenou anotaci a dobrý marketing. Ono když se o knize řekne, že bylo prodáno přes 4 miliony výtisků po celém světě, určitě na ní musí být něco zvláštního. Já osobně jsem od knihy očekával, že mi především dá možnost nahlédnout pořádně do indické kultury a předloží mi parádní fantasy příběh s bojovníky, kteří již dávno nejsou lidmi a nesou na sobě známky deformace. Možná že jsem všechno z toho dostal, ale rozhodně ne v takové formě, v jaké bych očekával. 

Trochu té indické kultury na mě dýchlo, ale převážně to bylo jen z orientálních jmen a výrazů, kterých je plná kniha. Někomu možná tyto výrazy budou vadit, ale mě kupodivu nějakým způsobem při čtení nerušily. Dokonce jsem ani moc nevyužíval slovníček pojmů na konci knihy, protože mi autor vše poměrně dobře vysvětlil, takže nebylo nutné slovníček neustále používat. Kromě toho bych ale vůbec nepoznal, že jde o knihu, která je zařazena do indického prostředí a má inspiraci v indické mytologii.

Základním problémem asi bylo to, že autor nešel v příběhu příliš do hloubky, ale stále se držel na povrchu, což mě u této knihy celkem mrzelo. Sice to má za následek to, že se kniha čte opravdu rychle a nenáročně, ale na druhou stranu působí nepromyšleným a uspěchaným dojmem. Jako by autor dostal nápad napsat knihu, druhý den si stanovil téma a prostě začal psát, až se rozhodl, že právě teď nastal ten správný čas knihu ukončit. A tak se stalo to, že na mě kniha začala působit trochu nudně.

Vlastně mi tak přijde, že se v knize opakovali stále ty samé a samé věci a nikdy nenastal moment, kdy by mě autor skutečně šokoval, nebo přišel s něčím, co bych vyloženě neočekával. Hlavní postava byla vlastně neustále na cestách, bojovala nebo poslouchala příběhy jiných lidí, a to neustále dokola, dokola a dokola, až přišel samotný závěr. A to nemluvím o tom, že jsem moc nepochopil, co je na Shivovi natolik jiného a úžasného, že zrovna on je tím vyvoleným. Na mě působil celkem dětinsky a naprosto obyčejně, bez jakýchkoliv předpokladů hrdiny. Hodně jsem tedy musel bojovat s tím, abych knihu vůbec dočetl a nebýt to recenzní výtisk, tak bych knihu přestal číst někde v polovině a už bych se k ní nikdy nevrátil.

Ačkoliv za sebe knihu nemohu doporučit, rozhodně nemůžu ani říct, že by nezasluhovala žádnou pozornost. Své fanoušky si jistě najde, a dokonce si je i našla. Je docela možné, že se autor teprve rozepisuje, protože pokud jsou mé informace správné, jsou Nesmrtelní z Meluhy autorovou prvotinou a následují po ní další dva díly. Je tedy docela možné, že se autor v následujících dílech zlepší a vytříbí svůj styl a rozvine příběh a prostředí více do hloubky. U tohoto zjištění však budu už nejspíše chybět, protože se rozhodně nechystám další díly číst. Toto byl krok vedle a knihy mi nepadla zrovna do mého vkusu


HODNOCENÍ: 39% 

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství OMEGA. Pokud vás tato kniha i přes mojí ne příliš pozitivní recenzi zaujala,  můžete ji zakoupit přímo na stránkách nakladatelství OMEGA, nebo na stránkách KNIHKUPECTVÍ DOBROVSKÝ. 

úterý 24. dubna 2018

Unboxing #27

 Balíčééééééééék!!! Já to prostě miluju, když přijdu domů a čeká na mě překvapení. O to větší radost mám, když jde skutečně o překvapení a vůbec netuším, co se v balíčku nachází a jenom doufám :).
U tohoto balíčku jsem hodně doufal, že otevřu knihu, na kterou jsem netrpělivě čekal. Jestli se to povedlo, to se pojďte podívat níže.


Zatím dělám tajnosti a ani vám neprozradím, od koho balíček přišel. Poznáte podle balení, od jakého nakladatelství by mohl balíček být? Asi ne co? 




A je to Slovart a přišla přesně ta kniha, po které jsem již rok toužil. Pán stínů od Cassandry Clare :)








Sice nejsem skalním fanouškem Nástrojů smrti, respektive jsem přečetl pouze první díl, ale když minulý rok vyšla Paní půlnoci a přišla mi jako recenzní výtisk, pustil jsem se do ní a byl jsem překvapen, jak rychle jsem těch 600 stránek přelouskal a vlastně mě to i strašně bavilo. Více si můžete přečíst v RECENZI


 A jak je u této série zvykem, ta obálka je nádherná, překrásná a navíc má krásně modrou ořízku. Asi jsem se znovu zamiloval :)

Pokud vás knihy Cassandry Clare baví nebo jí naopak chcete dát ještě jednu šanci, protože vás stejně jako mě Nástroje smrti nezaujali, můžete přejít na stránky nakladatelství SLOVART, a zde si obě knihy ze série Temné lsti, můžete zakoupit :). 



sobota 17. března 2018

Nejdelší den Adama T. (Patrick Ness)


Patrick Ness se v poslední době stal literární hvězdou a jedním z nejvyhledávanějších autorů knih pro dospívající čtenáře. Síla jeho knih ale spočívá v tom, že i když jsou primárně určené mládeži, jejichž věk koresponduje s hlavními hrdiny autorových příběhů, své si v nich najdou i dospělý jedinci, kteří se na příběhy dívají zase z jiného pohledu. Nejinak je tomu i u autorovi nejnovější knihy, která nese zvláštní název "Nejdelší den Adama T."

Dalo by se říci, že název přesně vystihuje to, co dostaneme od příběhu. Prožijeme totiž jeden den Adama Thorna, který se bude zdát opravdu tím nejdelším dnem. Adam se totiž nachází ve složité životní situaci. Jako potomek pastora by měl být synem, který bude pokračovat v otcových šlépějích, nebude dělat problémy a bude oddán své víře. To ovšem není tak jednoduché, obzvláště, když je Adam gay, právě se rozešel se svojí životní láskou a v práci to taky nestojí za nic. Adam se v tento jediný den bude muset postavit mnohým překážkám, ať už je to jeho otec nebo hrozící ztráta práce. Jediné pozitivní v tomto dni je oslava. Oslava, která ovšem bude mít za následek to, že Adamova láska odjede a navždy o něho přijde.

Do příběhu jsou vloženy ještě kratší kapitoly, které vyprávějí o dívce, která byla zavražděna a nyní se rozhodne vypátrat svého vraha a vyřídit si s ním své účty. K tomuto příběhu mohu říci jen to, že jsem ho vlastně nepochopil. Patrick Ness do této linie zapletl silné fantasy prvky, které působí, jako by se odehrávaly v jiném světě. Nejspíše to mohl být předobraz druhého břehu. Autorova představivost je ale určitě o dost lepší než ta moje, protože jsem se v těchto částech ztrácel a nedokázal jsem přesně určit, co se odehrává.

Když ale opět přijdou kapitoly, kde je hlavní postavou Adam, byl jsem ve svém živlu. Jak je u autora zvykem, vzal poměrně jednoduché, řekl bych banální téma. Mladý chlapec, jeden den a problémy homosexuality. Nesměl by to ale být Patrick Ness, aby z jednoduchého námětu nevytěžil všechno, co se dá. Kniha má tak úplně všechno. Skvěle vybudované charaktery postav, silné emocionální chvíle a nechybí ani trocha toho sexu. Musím ocenit, že se autor nebál toho, aby se trochu u sexuálních scén rozepsal, protože se většinou autoři tomuto tématu vyhýbají a opomíjí ho. Za to klobouk dolu.

Nejdelší den Adama T. je mojí druhou knihou od Patricka Nesse a trochu jsem se obával, že by mě mohla zklamat, protože jsem její vydání dlouho očekával. Věřil jsem totiž tomu, že přesně tenhle styl knihy, by autorovi mohl sedět. První knihou od Nesse pro mě totiž bylo " Něco víc" a byly to právě ty sci-fi prvky, které mi příběh trochu zkazily. Proto u mě Nejdelší den Adama T. předčil očekávání a stává se zatím nejlepší knihou, kterou jsem od autora četl.

Při čtení jsem se neubránil tomu, abych si jednotlivé charaktery skutečně zamiloval a velice na mě tak působily emocionální a vypjaté chvíle, kterých se v této knize nachází poměrně dost. Fandil jsem Adamovi a přál jsem si, aby nalezl to své místo v tomto světě, kde by byl spokojený a obklopený lidmi, kteří mu budou jeho lásku oplácet. Trochu jsem se ale obával i toho, že závěr knihy by mohl být tragický.

I přesto, že byl příběh tak moc emocionální a hluboký, se našel prostor na trochu toho humoru. O ten se nejvíce starala Adamova nejlepší přítelkyně Angelina. Rozhovory mezi nimi mi vždycky vykouzlily úsměv na tváři a trochu odlehčily ten smutek, který na mě začínal z knihy doléhat. Určité emoce vycházejí již ze samotné obálky, která je překrásná a přijde mi, že k příběhu perfektně pasuje.

Nejdelší den Adama T. je knihou, která přináší hluboký a emocionální příběh mladého teenagera, který se snaží vypořádat se svými problémy a jednoduše chce být šťastný. I přes jeho mladiství věk jde ale o knihu, kterou by nemělo opomíjet dospělejší publikum, protože by si z této knihy mohlo hodně odnést. Pokud tedy nad touto knihou přemýšlíte, výrazně vás nepobuřuje homosexuální tématika, anebo hledáte knihu stylem "podobnou Paní Dallowayové," rozhodně zkuste tuto knihu. Já jsem si u ní příjemně odpočinul a užil jsem si jí!

HODNOCENÍ: 92%

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství Slovart a jejímu "novému" labelu Booklab, díky kterému se k nám dostávají takové skvělé knihy. 

úterý 13. března 2018

V úkrytu (Liz Nugent)


Jak už to u thrillerů bývá, všechno začíná vraždou nebo smrtí. Není tomu jinak ani u knihy V úkrytu od irské spisovatelky Liz Nugent. Přesto se tato kniha odlišuje od ostatních. Zatímco v jiných knihách se rozjíždí pátrání po vrahovi a motivech vraždy, Liz Nugent se rozhodla, že všechno odhalí hned na prvních stránkách. Máme tak oběť, známe vraha, motiv nám je brzy poodhalen a mohlo by se tak zdát, že kniha tím bude pozbývat napětí a momenty překvapení. Dlouho jsem si to myslel i já, ale brzy jsem se přesvědčil o tom, že jsem se mýlil.

Autorka se totiž nezabývá detektivní zápletkou, ale vším tím okolo. Sledujeme tak postavu Lydie, která stojí se svým manželem za vraždou Annie Doylové. I když jak se říká, když není těla, není vraždy. Lydia s Andrewem se rozhodne, že udrží své tajemství pod pokličkou a budou i nadále žít poklidný život se svým, téměř dospělým, synem Laurencem. Zatímco Lydii se v této roli velmi daří, Andrewa zžírá svědomí a začne fyzicky i psychicky strádat. To samozřejmě neunikne Laurencovi, který brzy začne zjišťovat, že jeho rodiče mu něco tají.

Jako druhá do příběhu vstupuje Karen, což je sestra Annie Doylové. Společně se svými rodiči se snaží přijít na to, co se s Annie stalo, případně kam zmizela. Policie však nepracuje tak jak má, a tak se Karen pouští do vyšetřování na vlastní pěst. V jejím pátrání jí ovšem brzy začne dělat potíže její novomanžel a následně i její nová práce modelky. Nikdy však na svojí sestru nezapomněla a brzy se v jejím životě objeví člověk, který ač nerad, v Karen probudí novou sílu, aby zjistila pravdu.

A poslední postavou, jejíž očima se podíváme na celý příběh, není nikdo jiný, než právě Laurence. Na Laurence se bohužel neusmálo štěstí, protože se na něm podepsala výchova jeho dříve bohatých rodičů, která se odrazila na jeho vypasené postavě. I přes svojí nelichotivou povahu se seznamuje s prostořekou Helen, která se stává jeho přítelkyní. Brzy ovšem Laurence nemá čas zabývat se svou postavou a novou přítelkyní, protože se v jeho rodině děje něco podivného. Laurence si brzy dokáže spojit dvě a dvě dohromady a rozhodne se svojí rodinu chránit. Brzy je to ovšem on, kdo se ocitne v pomyslném "oku tornáda."

V první řadě je třeba dodat, že tento příběh se odehrává ve dvou časových obdobích. První část se odehrává v roce 1980 a po sléze se přesouváme o pár let dopředu, kdy se píše rok 1985. Za sebe musím říci, že jsem hned po první kapitole byl zmaten, co se to vlastně odehrává. Když se odehrála vražda a ihned mi bylo jasné, kdo za tím stojí a bylo naznačeno i proč, tak jsem si pokládal otázku, jak mě autorka chce zbývajících 360 stran udržet v pozornosti, natož pak v napětí. Jak se následně ukázalo, autorka je zdatnější, než se na první pohled zdálo.

Síla této knihy je v tom, že na běžný příběh nahlíží zase z jiného pohledu a autorka si celý příběh dobře vymyslela. Bavil mě styl, jakým autorka píše a bavily mě i postavy a jejich charaktery. Líbilo se mi, jakým způsobem se jednotlivé postavy vyvíjely, a jak se jejich osudy začaly postupně proplétat. Nejvíce mě samozřejmě zaujala postava Lydie, která postupem času ukázala, co je vlastně zač a kam až je schopna zajít.

I přes tyhle všechny klady jsem si ale nemohl nevšimnout toho, že mě příběh vůbec nepřekvapoval. Všechno co se v knize událo bylo již dávno jasné, a tak jsem uvažoval nad tím, jak průměrná a průhledná tato kniha je. Moment překvapení je totiž u těchto příběhů velmi důležitý a je nutné, aby byl co nejvíce šokující. Proto jsem cítil malé zklamání. Pak ovšem přišel samotný závěr a já jsem zůstal v šoku. Sice jsem očekával, jak asi bude závěr probíhat, ale že proběhne zrovna tímto způsobem, to jsem tedy nečekal. A přitom k tomu autorce stačila jedna kapitola, aby mě naprosto odzbrojila. Pak přišel ještě epilog, který mi ještě trochu přidal a já zůstal s dočtenou knihou a otevřenou pusou.

Nakonec se to tedy autorce povedlo a předložila mi knihu, u které jsem si užil příjemný příběh, který byl odvyprávěn zase trochu jinak, což já mám rád a navíc se šokujícím finále. Dostal jsem tak úplně všechno, co od knihy požaduji. Pokud od autorky vyjde další kniha, což by podle všeho měla, tak si jí určitě budu chtít přečíst. Takže V úkrytu vám mohu doporučit, pokud hledáte thriller, u kterého si neokoušete nehty napětím, ale chcete knihu, která vám přinese tu správnou dávku vzrůstajícího napětí, které přerůstá ve velké finále.

HODNOCENÍ: 80%


Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství OMEGA. Pokud vás tato kniha zaujala, tak jsem moc rád a zakoupit ji můžete přímo na stránkách nakladatelství OMEGA, nebo na stránkách KNIHKUPECTVÍ DOBROVSKÝ. 

pátek 23. února 2018

Unboxing #26

A je tu další překvapení, které připravilo nakladatelství Slovart. Od té doby, co Slovart vytvořil svůj nový label #Booklab, se nakladatelství rozhodlo, že nás bude překvapovat balíčky, ve kterých nebudeme tušit, co se nachází za knihu. Zkrátka přijde informace o doručování balíčku a nezbývá tak nic jiného, než čekat, až balíček přijde nebo se snažit na stránkách Slovartu vyhledat, co by to mohlo být za novinku. Tentokrát to ale bylo těžší, protože jsem s přesností nedokázal určit, kterou knihu by měl balíček ukrývat. Měl jsem dva tipy, a tak se pojďme podívat, jestli jsem se trefil alespoň jedním svým tipem :).



Onen tajemný balíček, který dlouho v tomto stavu nevydržel, protože jsem ho automaticky roztrhal na několik částí....prostě nedočkavá šelma O:)


A svým tipem jsem se trefil a dokonce to je jedna z mých nejočekávanějších knih tohoto roku. Patricka Nesse sice moc načteného nemám, ale kniha Něco víc byla zajímavá a tohle zní velice zajímavě. Asi dlouho nevydržím a pustím se rovnou do čtení, protože mě opravdu láká.





Kniha je naprosto krásně udělaná, a to ze všech stran. Obálka božská, dokonce se mi i líbí, co v nakladatelství udělali s názvem knihy. Anotace sice moc neprozrazuje, ale i tak mě hrozně láká.


Právě teď má skvělou náladu a neustále se na knihu musím koukat. Je prostě nádherná a já moc děkuji nakladatelství SLOVART, že mi tuto knihu zaslali. Opět se vám to podařilo a neskutečně jste mě překvapili a potěšili :).

Schválně...kolik z vás se na tuhle knihu chystá a nemůže se dočkat, až se do ní také začte?? :)

úterý 20. února 2018

Někdo cizí v domě (Shari Lapena)


Tyhle "novodobé thrillery", které pro mě odstartovala Paula Hawkins se svojí Dívkou ve vlaku, jsem si skutečně oblíbil. V knihách nesrší téměř žádná krev a všechno je založeno na tajemstvích jednotlivých postav a lehké detektivní zápletce. Shari Lapena začíná být v téhle kategorii knih mojí oblíbenkyní a po knize Manželé od vedle, která u nás vyšla minulý rok a zařadila se mezi mé nejoblíbenější knihy uplynulého roku, jsem si nemohl nechat ujít ani její novou knihu, která nese název Někdo cizí v domě.

Už je ten název přímo láká k tomu, aby kniha byla přečtena. Přesouváme se do poklidné čtvrti v New Yorku, kde žije svůj spokojený život Karen Kruppová se svým manželem Tomem. Za nedlouho mají oslavit své druhé výročí svatby a nadále pokračovat ve svých spokojených životech. Tom však jednoho dne přijíždí domů z práce a čeká ho šok. Přichází k domu, který je nezamčený, uvnitř se svítí, v kuchyni se rozdělaná večeře a jeho žena je pryč. Ani po chvíli čekání se Karen nevrací a ani její přítelkyně o ní nic nevědí. Tom se rozhodne zavolat na policii a je zaskočen, když za pár minut u jeho dveří stojí dva policisté. Hned jak otevře dveře však ví, že nepřijeli na jeho zavolání.

Tom se dozvídá, že jeho žena leží v nemocnici po autonehodě a nese obvinění z rychlé jízdy a překročení několika dalších přestupků. K autonehodě navíc došlo v části města, kde by se taková žena jako Karen, vůbec neměla vyskytovat. Otázek je mnoho, ale odpovědi nejsou žádné. Karen totiž při autonehodě utrpěla silný otřes mozku a došlo k amnézii. Karen si z uplynulého večera nic nepamatuje a nezbývá než čekat, zda si někdy vzpomene. To se však nelíbí policii, která za Kareninou amnézií vidí vypočítavý krok. Jejich podezření sílí o to více, když se nedaleko místa nehody najde mrtvé tělo, které na sobě nese známky třech výstřelů.

Po knize Manželé od vedle, kterým u nás autorka Shari Lapena debutovala a dočkala se obrovských ohlasů, se znovu přihlásila, aby potvrdila svoje silné postavení na knižním trhu. Já osobně jsem vůbec netušil, že u nás má vyjít nová autorčina kniha, ale po jejím vydání jsem nemohl vydržet a musel jsem jí mít. Hned v knihkupectví jsem se na chvilku zastavil a nahlédl do jedné kapitoly, abych se ujistil, zda mě kniha bude bavit. Přečetl jsem kapitolu celou a bylo tedy rozhodnuto, že kniha půjde se mnou.

Musím říct, že kniha byla slabší, než jsem očekával. Teď mě ovšem nechápejte špatně. Kniha v sobě má všechno, co měla kniha Manželé od vedle. Postavy jsou více či méně sympatické a reálné, děj je promyšlený do nejmenších detailů a v průběhu čtení dochází k několika zvratům, které postupně rozmotávají celou zápletku. Co se čtivosti týče, není co řešit. Autorka si uchovala svůj lehký a záživný styl psaní, který má ve spojení s krátkými kapitolami za následek to, že máte knihu přečtenou během dne či dvou. V tomhle je Shari Lapena skutečným mistrem.

Problém je ale v tom, že pro mě byl děj poněkud průhledný. Neříkám, že jsem dokázal na začátku odhalit úplně všechno a nic mě nepřekvapilo, ale ve chvílích kdy mělo dojít k šokujícímu odhalení, jsem ho již dávno věděl nebo jsem nad ním přemýšlel. Nevím jestli je to tím, že by autorka používala stejnou šablonku jako u Manželů od vedle, nebo jen bylo rozuzlení trochu moc typické, ale zkrátka nikdy nedošlo k tomu wow efektu, který jsem zažil u Manželů od vedle. Tím u mě tato kniha trochu ztrácí.

Rozhodně to ale nebyl ztracený čas. Ve své podstatě jsem si knihu celkem užila bylo velice těžké se od příběhu odtrhnout. I když pro mě neměla ty potřebné momenty překvapení, dala mi alespoň příběh, který měl hlavu a patu a byl skutečně dobře promyšlený. Myslím si, že pokud by tato kniha pro mě byla tou první, kterou bych od autorky přečetl, možná bych si jí užil o něco více. Pokud u nás ale vyjde další kniha od Shari Lapeny, rozhodně si jí budu chtít okamžitě přečíst, protože její příběhy a styl psaní jsou skutečně návykové. To samé platí i pro obálky jejích knih. Takže za mě spokojenost.

HODNOCENÍ: 75%

pátek 26. ledna 2018

Jízda (Guy Adams)


Někteří studenti z Coal Hill se chovají divně. Tichá a slušná dívka Poppy ukradne auto, kterým projede výlohou sázkové kanceláře, což jí stojí život. Později chce Amar spáchat sebevraždu skokem ze střechy školní budovy, od čehož je naštěstí zachráněn. Je ale zmaten a zdá se, že ani neví kdo je. Max chce naopak zkusit, jaké to je vyvraždit svojí rodinu, a tak je upálí ve svém domě. Studenti se zkrátka chovají divně a je na našich hrdinech, aby zjistili proč. Kupředu je pohání i fakt, že se ztratil jejich kamarád Ram, který nezvedá telefon, a jako by zmizel ze světa. Na druhé straně se ovšem Ram probouzí na neznámém místě a v cizím těle. 

Jízda je volným pokračováním seriálu Class, který měl premiéru v roce 2016. Pokud vám to nic neříká, možná vám ho trochu přiblížím tím, když řeknu, že jde o jeden ze seriálů, který se odehrává ve světě Doctora WHO. Teď už jistě mnoho z vás ví, o čem se tady mluví. Já osobně jsem seriál Class sledoval, ale nedokoukal jsem ho do konce, protože dříve než vyšly všechny díly 1 série, byl seriál po první sérii zrušen. Což mě jaksi rozčílilo a rozhodl jsem se v seriálu nepokračovat.

Pak ovšem přišlo nakladatelství Slovart a před Vánoci nás odměnilo balíčkem, ve kterém se nacházelo krásné a a originální vánoční přání, ručně dělaná čokoláda v krásném obalu a právě Jízda. Chvilku jsem na to zíral a nevěděl jsem, jestli se do této knihy vůbec budu chtít pouštět. Samozřejmě mi to nedalo a musel jsem to alespoň zkusit, protože seriál se mi před tím opravdu líbil. K mému překvapení se mi  líbila i tato kniha, která rozšiřuje děj tohoto universa.

Stejně jako seriál, i tato kniha stojí převážně na postavách. V seriálu jsou sice postavy lépe rozvíjeny než v knize, ale s tím se dalo tak trochu počítat. Na druhou stranu je to ale škoda, protože ty postavy mají dobrý základ, s kterým by se dalo skvěle pracovat a snesl bych třeba o sto stránek více, kdyby se tam nějakým způsobem pracovalo s postavami a vztahy mezi nimi. Autor se ale spíše zaměřil na příběh, který dokázal dobře uchopit, takže i když jde o sci-fi zápletku, která by se mohla zdát uhozená, Guy Adams jí čtenářům skvěle vysvětlí, dobře jí rozvine a celkem obstojně jí dokáže i ukončit.

Když mluvíme o postavách, bylo by dobré si je alespoň trochu přiblížit. Sledujeme zde skupinku pěti studentů, které spojuje tajemství. Charlie, jeden z nich, je totiž převtělený mimozemský princ, který uprchl před válkou a skrývá se na planetě Zemi v podobě mladého chlapce. Charlieho doprovází slečna Quillová, která je Charlieho bývalou protivnicí a vzhledem k její porážce jí Charlie vložil do hlavy "čip", který jí nutí Charlieho následovat a chránit. To se velice odráží na povaze slečny Quillové, která svojí frustraci nahrazuje arogancí, sarkasmem a nevybíravými výrazy a způsoby. Což přináší spoustu zábavných situací, protože působí jako učitelka na střední škole.

Neméně důležité jsou i ostatní postavy, které jsou již čistě lidského původu. April a Tracy jsou jediné dvě dívky ve skupině. Tanya je celkem tvrdohlavá a odhodlaná dívka, což platí i pro April, ale April je přeci jen o něco křehčí. Ram je nadějný fotbalista, který ovšem přišel v jednou mimozemském útoku o nohu, která mu byla sice nahrazena, ale není to zkrátka ono. V neposlední řadě zde je Matteusz, který je Charlieho partnerem a vlastně stojí tak trochu mimo, což vlastně nechápu proč. Každopádně je to sympaťák.

Za mě je tedy Jízda naprostou nezbytností pro ty, kteří mají rádi seriál Class. Pokud ale tento seriál neznáte, není zde žádná překážka, aby jste se mohli do této knihy pustit. Sice nebudete znát některé události, o kterých se v této knize mluví, ale vlastně nejde o nic tak důležitého. Já jsme si čtení Jízdy naprosto užil a jsem z toho sám překvapen. Kniha vypadá na první pohled jako jedna z těch která nemá co nabídnout, ale ve výsledku je to příjemná jednohubka, která přináší originální sci-fi příběh, který zase o něco rozšiřuje universum Doctora WHO, jež mě například absolutně minul.

HODNOCENÍ: 80%

Za poskytnutí recenzního výtisku děkuji nakladatelství SLOVART



úterý 9. ledna 2018

TOP 10 roku 2017

Rok 2017 byl na knihy velmi pozitivní. Přečetl jsem 67 knih a většina z nich byla ohodnocena velmi pozitivně. Proto nebylo zrovna lehké vybrat pouze 10 knih, které mě v minulém roce zasáhly nejvíce. Nakonec jsem ale vybral tuto desítku. 

Neváhejte napsat do komentářů, jestli se se mnou v některých kategoriích shodujete, nebo kde se naopak v názoru rozcházíme. Podělte se také o svých TOP 10. :) 

Vetřelec

NEJOČEKÁVANĚJŠÍ KNIHA

VETŘELEC - TANA FRENCH
Očekávaných knih bylo v roce 2017 mnoho, ale jakmile má vyjít nová kniha od Tany French, tak musí jít všechny ostatní knihy stranou. Tato autorka je pro mě královnou detektivek a bohyně dialogů. Ani v této knize jsem se v autorce nezklamal, a to jde již o 6 díl, v této volně navazující sérii. Tento rok jsem dokonce stihl přečíst dvě autorčiny knihy a je obrovská škoda, že autorka nepíše rychleji. Už bych nutně potřeboval další!






Dělám si to sámNEJZÁBAVNĚJŠÍ KNIHA

DĚLÁM SI TO SÁM - MARTIN VÁŠA
Zde to bylo jen o chloupek, protože nebýt této knihy, nevěděl bych, jakou knihu bych sem zařadil. V tomto roce jsem moc zábavných knih nečetl a knihu Dělám si to sám, jsem dostal teprve k letošním Vánocům. Nicméně jsem jí stihl přečíst a neskutečně jsem se u ní bavil. Martin Váša si mě naprosto podmanil a dokázal mě rozesmát vždy a všude. Takže jsem se smál v posteli, ve vlaku (bohužel nahlas), na záchodě (bohužel nahlas), ve vaně, a pak už jsem jí odkládal přečtenou. Po necelých 24 hodinách. Prosím více knih, pane Vášo :).


Anihilace

NEJZVLÁŠTNĚJŠÍ KNIHA

ANNIHILACE - JEFF VANDERMEER
Anihilaci jsem si pořizoval naprosto nečekaně, ale po přečtení anotace jsem prostě nemohl jinak. Naštěstí mě nezklamala. Naopak ve mě zanechala nějakou ránu, protože ještě teď, když jsi vzpomenu na chvíle, které jsem s knihou strávil, mi není zrovna do smíchu. Anihilace v sobě má něco zvláštního, co ve mě vzbuzuje pocit melancholie. K tomu je plná tajemství, skvěle napsaná a s perfektní obálkou. Opravdu velice zvláštní kniha, která stojí za přečtení, ale ne každému se bude líbit.

RECENZE




Probuzení Simona Spiera

NEJVĚTŠÍ PŘEKVAPENÍ (YOUNG ADULT)

PROBUZENÍ SIMONA SPIERA - BECKY ALBERTALLI

Když tahle kniha vycházela, byla pro mě jasnou volbou. Na americké booktuberské scéně jí bylo všude plno, a tak jsem jí nemohl jen tak opomenout. Vyplatilo se a já jsem si jí naprosto užil. Nejlepší na této knize je ta lehkost, s kterou je vyprávěna. Jako by jí opravdu psal mladý, homosexuální chlapec, který se právě vyzpovídává ze svých pocitů. Naprosto skvělá práce a nutnost pro všechny, kteří mají rádi young adult, trochu romantiky a nevadí jim, že se do sebe zamilují dva chlapci.

RECENZE

Manželé odvedleNEJVĚTŠÍ PŘEKVAPENÍ (THRILLER)

MANŽELÉ ODVEDLE - SHARI LAPENA

Manželé od vedle jsem vlastně vůbec nechtěl číst. Všude jí bylo plno, všichni jí chválili, a to mě od knih spíše trochu odrazuje. Pak jsem se ovšem ocitl v knihovně, kde jsem nenašel knihu, pro kterou jsem původně šel a abych neodcházel s prázdnou, tak jsem popadl první známější knihu, která mi padla do oka. Byly to Manželé od vedle a já se rozhodl, že do nich alespoň nahlédnu. Přečetl jsem jí téměř na jedno posezení a nemohl se od ní odpoutat. Skutečně překvapivý thriller, který kombinuje gradující napětí, příjemné charaktery postav a pořádnou dávku tajemství. A naprosto šokující závěr.



Paní půlnociNEJVĚTŠÍ PŘEKVAPENÍ (SCI-FI, FANTASY)

PANÍ PŮLNOCI - CASSANDRA CLARE
Pak je tu opravdové překvapení. Paní půlnoci se ke mě dostala jako recenzní výtisk od nakladatelství SLOVART a já se jí skutečně bál. Sérii Nástroje smrti, která předchází této knize, jsem nečetl, a tak jsem se obával, že tohle pro mě bude 600 stránek utrpení. Kupodivu jsem si jí naprosto užil, a to i bez toho, aniž bych znal události z předešlé série. Hezky vybudovaný děj, zajímavě vymyšlený svět a především skvělé charaktery, mezi kterými to vře, jiskří a vybuchuje. Nemůžu se dočkat dalšího dílu.

RECENZE


BambiNEJVĚTŠÍ PŘEKVAPENÍ (DETEKTIVKA)

BAMBI - MONS KALLENTOFT/MARKUS LUTTEMAN

Bambi byl jedna z posledních knih, kterou jsem v roce 2017 dočetl. Co jsem se tak díval na můj loňský soupis Top 10, tak se v ní umístil předchozí díl Leon, což jsem nějak úplně zapomněl. Alespoň jsem si tak ale dokázal, že Mons Kallentoft a Markus Lutteman se opravdu zlepšují, protože Bambi byl ještě o pořádný kus lepší, než byl Leon. Tahle kniha měla snad naprosto všechno. Byly v ní emoce, originální způsob vražd, pořádná dávka napětí a staré dobré postavy, které Kallentoft prostě umí. Ale Malin Forsová je stejně nejlepší!!!!!!!!!




Aokigahara: Les sebevrahůNEJVĚTŠÍ PŘEKVAPENÍ (HOROR)

AOKIGAHARA:LES SEBEVRAHŮ - JEREMY BATES
Obrovské překvapení, které přišlo jako blesk z čistého nebe. Hned jak jsem jí uviděl, musel jsem jí mít, protože Les Aokigahara mi přišlo jako skvělé místo, kde by se kniha mohla odehrával a nemýlil jsem se. Kniha mě naprosto dostala. Na konci to sice trochu skřípalo, ale jsem naprosto ochoten to akceptovat, protože to co mu předcházelo bylo naprosto skvělé. Opět to mělo emoce, bylo to napínavé a Jeremy Bates navíc píše tak jednoduše, že jeho knihy přečtete během pár chvil. Což je naopak velká nevýhoda!

RECENZE

TrhlinaNEJVĚTŠÍ PŘEKVAPENÍ (MYSTERIÓZNÍ)

TRHLINA - JOZEF KARIKA

Trhlinu jsem si chtěl přečíst už ve slovenštině, ale nakonec jsem rád, že jsem to neudělal a počkal na překlad. Tahle kniha k sobě láká už jen tím, jak byla napsána. Pan Karika v knize uvádí, že mu zavolal neznámý muž, který mu tento neuvěřitelný a děsivý příběh odvyprávěl a on ho jen přepsal do čtivé formy. Je na každém, jestli tomuto příběhu uvěří nebo ne, ale za sebe musím říct, že jsem se při čtení vůbec necítil dobře. Pan Karika mě dokázal dostat už na prvních stránkách svým spisovatelským umem, a pak už mě nepustil až do konce. Vím že jsem se místy bál a mnohokrát se přistihl při tom, že mi spadla brada, když přišel nečekaný zvrat. Skvělé!!


Výsledek obrázku pro za zavřenými dveřmi, audiokniha



NEJVĚTŠÍ PŘEKVAPENÍ (AUDIOKNIHA)

ZA ZAVŘENÝMI DVEŘMI - B.A.PARIS
Tady to byl naopak jednoduchý výběr, protože jsem za rok 2017 poslech jen jednu audioknihu. Knihu jsem si zapůjčil z knihovny, ale dokázal jsem přečíst jen pár desítek stran. Tato kniha na mě nějak silně působila a nevím, jestli to bylo tím tématem, nebo to bylo tak dokonale popsané a vystižené. Pak se mi naskytla příležitost knihu doposlechnout jako audioknihu a já jsem jí využil. Simona Peková, která knihu načetla, na mě sice ze začátku působila poněkud afektovaně, ale nakonec jsem si na její projev celkem zvykl a vlastně se k samotnému příběhu docela hodil. Za zavřenými dveřmi byla skvěle napsaná kniha, která ve mě vyvolávala neklid, ale naprosto mě odrovnala svým vypointovaným koncem.