Tyhle "novodobé thrillery", které pro mě odstartovala Paula Hawkins se svojí Dívkou ve vlaku, jsem si skutečně oblíbil. V knihách nesrší téměř žádná krev a všechno je založeno na tajemstvích jednotlivých postav a lehké detektivní zápletce. Shari Lapena začíná být v téhle kategorii knih mojí oblíbenkyní a po knize Manželé od vedle, která u nás vyšla minulý rok a zařadila se mezi mé nejoblíbenější knihy uplynulého roku, jsem si nemohl nechat ujít ani její novou knihu, která nese název Někdo cizí v domě.
Už je ten název přímo láká k tomu, aby kniha byla přečtena. Přesouváme se do poklidné čtvrti v New Yorku, kde žije svůj spokojený život Karen Kruppová se svým manželem Tomem. Za nedlouho mají oslavit své druhé výročí svatby a nadále pokračovat ve svých spokojených životech. Tom však jednoho dne přijíždí domů z práce a čeká ho šok. Přichází k domu, který je nezamčený, uvnitř se svítí, v kuchyni se rozdělaná večeře a jeho žena je pryč. Ani po chvíli čekání se Karen nevrací a ani její přítelkyně o ní nic nevědí. Tom se rozhodne zavolat na policii a je zaskočen, když za pár minut u jeho dveří stojí dva policisté. Hned jak otevře dveře však ví, že nepřijeli na jeho zavolání.
Tom se dozvídá, že jeho žena leží v nemocnici po autonehodě a nese obvinění z rychlé jízdy a překročení několika dalších přestupků. K autonehodě navíc došlo v části města, kde by se taková žena jako Karen, vůbec neměla vyskytovat. Otázek je mnoho, ale odpovědi nejsou žádné. Karen totiž při autonehodě utrpěla silný otřes mozku a došlo k amnézii. Karen si z uplynulého večera nic nepamatuje a nezbývá než čekat, zda si někdy vzpomene. To se však nelíbí policii, která za Kareninou amnézií vidí vypočítavý krok. Jejich podezření sílí o to více, když se nedaleko místa nehody najde mrtvé tělo, které na sobě nese známky třech výstřelů.
Po knize Manželé od vedle, kterým u nás autorka Shari Lapena debutovala a dočkala se obrovských ohlasů, se znovu přihlásila, aby potvrdila svoje silné postavení na knižním trhu. Já osobně jsem vůbec netušil, že u nás má vyjít nová autorčina kniha, ale po jejím vydání jsem nemohl vydržet a musel jsem jí mít. Hned v knihkupectví jsem se na chvilku zastavil a nahlédl do jedné kapitoly, abych se ujistil, zda mě kniha bude bavit. Přečetl jsem kapitolu celou a bylo tedy rozhodnuto, že kniha půjde se mnou.
Musím říct, že kniha byla slabší, než jsem očekával. Teď mě ovšem nechápejte špatně. Kniha v sobě má všechno, co měla kniha Manželé od vedle. Postavy jsou více či méně sympatické a reálné, děj je promyšlený do nejmenších detailů a v průběhu čtení dochází k několika zvratům, které postupně rozmotávají celou zápletku. Co se čtivosti týče, není co řešit. Autorka si uchovala svůj lehký a záživný styl psaní, který má ve spojení s krátkými kapitolami za následek to, že máte knihu přečtenou během dne či dvou. V tomhle je Shari Lapena skutečným mistrem.
Problém je ale v tom, že pro mě byl děj poněkud průhledný. Neříkám, že jsem dokázal na začátku odhalit úplně všechno a nic mě nepřekvapilo, ale ve chvílích kdy mělo dojít k šokujícímu odhalení, jsem ho již dávno věděl nebo jsem nad ním přemýšlel. Nevím jestli je to tím, že by autorka používala stejnou šablonku jako u Manželů od vedle, nebo jen bylo rozuzlení trochu moc typické, ale zkrátka nikdy nedošlo k tomu wow efektu, který jsem zažil u Manželů od vedle. Tím u mě tato kniha trochu ztrácí.
Rozhodně to ale nebyl ztracený čas. Ve své podstatě jsem si knihu celkem užila bylo velice těžké se od příběhu odtrhnout. I když pro mě neměla ty potřebné momenty překvapení, dala mi alespoň příběh, který měl hlavu a patu a byl skutečně dobře promyšlený. Myslím si, že pokud by tato kniha pro mě byla tou první, kterou bych od autorky přečetl, možná bych si jí užil o něco více. Pokud u nás ale vyjde další kniha od Shari Lapeny, rozhodně si jí budu chtít okamžitě přečíst, protože její příběhy a styl psaní jsou skutečně návykové. To samé platí i pro obálky jejích knih. Takže za mě spokojenost.
HODNOCENÍ: 75%
